. Satanath Records

Reviews: SAT249

< Обратно к релизу / Back to page

In the ‘About’ section on Sardinian blackened death metal band Gôr Mörgûl‘s Facebook page, it reads:

 

Καὶ ἠγάπησαν οἱ ἂνθρωποι μᾶλλον τὸ σχότος ἢ τὸ φῶς

– E gli uomini vollero piuttosto le tenebre che la luce.

Giovanni, III, 19.

 

That Giovanni? Most of us probably know him better as the Apostle John, and Chapter 3, Verse 19 of his gospel reads “And this is the condemnation, that light is come into the world, and men loved darkness rather than light, because their deeds were evil.”

 

 

You’d be hard pressed to find a better way of introducing this band. Since forming in 2007, Gôr Mörgûl have been remarkably singleminded in their purpose: spreading the Gospel ov the Unlight, sowing seeds of Blasphemy and stoking the fires of Corruption within men’s hearts and souls.

 

And you know what? They’re really fucking good at it, too. Today we’re premiering the video for “Elohim,” the title track from Gôr Mörgûl’s third full-length, which will be out on June 16 from Satanath Records (order here) and Death Portal Studio (order here). The product of four years’ worth of intensive study of arcane Mediterranean and Middle Eastern rituals, it’s easily one of the strongest things I’ve ever heard from the veteran band. The band’s trademark blistering aggression is still abundantly present – the blasts on Elohim (the album) occasionally go as fast as 260bpm. However, there’s an esoteric melodicism to “Elohim” (the song) that I don’t recall being quite so prevalent on the band’s previous releases.

 

It would be easy to refer to them as ‘Middle Eastern’ melodies, but there’s more to it than simply a case of guitarist Zukk using the Phrygian dominant or Persian scales more often in his riffs. There’s an intentionality behind them as well. Combined with the lyrics – which are a mix of English, Ancient Greek, and Latin – the album is a deliberate subversion of the Biblical concept of Elohim in both sound and word.

 

The bottom line? If you’re into Behemoth but were one of the many who were underwhelmed by their latest offering, then Gôr Mörgûl is exactly what you’re looking for.

 

https://www.clandestinesounds.com/video-premiere-gor-morgul-elohim/

Questo gruppo italiano ci è andato giù pesante. La musica proposta ha la forma di un death di stampo brutal piuttosto che black metal. I continui blast beat abituano presto l’ascoltatore a ritmi serrati e senza respiro. Le otto tracce proposte scivolano via velocissime, quasi senza dare il tempo di adattarsi ad un suono malvagio e inquietante, che non disdegnerebbe nella discografia dei Deicide. L’ispirazione americana si sente tutta in effetti, con una voce potente e profonda in grado di tener testa a riff furiosi e tempi veloci e malati. Il minutaggio delle singole canzoni è piuttosto esiguo, i nostri sparano letteralmente i suoni in testa e non lasciano tempo alcuno per elaborazioni della struttura canzone, lineare su pressoché tutto il lavoro. Una produzione pulita e all’altezza del suono contribuisce a creare un disco compatto e ben riuscito, da bersi tutto d’un fiato.

 

http://www.metalhead.it/?p=167973

 

Gôr is the Welsh word for choir, and Gôr Mörgûl is a Italian band that plays blackned death metal. Mörgûl is Icelandic word that means many. Consequently the band is Choir Many?! No thats wrong, Gor Morgul comes from The Lord Of The Ring, it means black magic.  Gôr Mörgûl was born in Villacidro, Sardinia, in 2007. Through the years the band have released two albums (In the Sign of Blackness in 2010 and Heresy in 2015 via Satanath Records & Death Portal Studio, and in addition an EP Ruins On The Icons Of God in 2013. The new album Elohim is born after few years of work on the songs. Lyrics are mostly in English, Ancient Greek and Latin. Everything is about Elohim’s myth. Fast riffs and blast beat up to 260bpm put the album into a great obscure atmosphere.

 

Lyrically it’s about often about corruption within people’s hearts and souls. Elohim is the result of four years intensive study of arcane Mediterranean and Middle Eastern rituals. The bands trademark is blistering aggression is still abundantly present. Guitarist Zukk using the Phrygian dominant or Persian scales more often in his riffs. The album title Elohim refer to the Hebrew Bible. Elohim is Hebrew: Aֱlֹhִim is an ancient Hebrew word which in the Hebrew Bible refers to gods. It is one of many names or titles for God in the Hebrew Bible, thus affecting both Judaism and Christianity.

 

http://permafrost.today/2019/07/30/gor-morgul-lyric-from-hebrew-bible/

 

 

Gor  Morgul  are  a  band  from  Italy  that  has  had  music  reviewed  before  in  this  zine  and  plays  a  blackened  form  of  death  metal  and  this  is  a  review  of  their  2019  album  "Elohim"  which  was  released  as  a  joint  effort  between  Satanath  Records  and  Death  Portal  Studio.

 

  A  very  fast  and  brutal  sound  starts  off  the  album  along  with  a  great  amount  of  blast  beats  along  with  the  vocals  being  mostly  death  metal  growls.  At  times  the  riffs  also  get  very  melodic  sounding  along  with  the  songs  also  adding  in  a  decent  mixture  of  slow,  mid  paced  and  fast  parts.

 

  All  of  the  musical  instruments  have  a  very  powerful  sound  to  them  while  the  music  also  adds  in  a  decent  amount  of  black  metal  elements. When  guitar  solos  and  leads  are utilized  they  are  done  in  a  very  chaotic  yet  melodic  style  as  well  as  a  few  tracks  also  introducing  acoustic  guitars  and  spoken  word  parts  onto  the  recording  but  keeping  the  focus  more  on  a  heavier  and  brutal  style.

 

  On  this  recording  Gor  Morgul  remains  true  to  the  blackened  death  metal  style  that  was  established  on  previous  releases.  The  production  sounds  very  professional  while  the  lyrics  cover  Occultism  themes.

 

  In  my  opinion  this  is  another  great  sounding  recording  from  Gor  Morgul  and  if  you  are  a  fan  of  blackened  death  metal,  you  should  check  out  this  album.

 

https://bringerofdeathzine.blogspot.com/2019/07/gor-morgulelohimsatanath-recordsdeath.html

 

 

Von Nordeuropa wieder zurück nach Südeuropa, diesmal zu den Italienern von Gôr Mörgûl, welches dieses Jahr mit „Elohim“ ihr drittes Album in der zwölfjährigen Bandgeschichte veröffentlichen durften. In dieser Zeit hat die Truppe von der Insel Sardinien bereits etliche Mitglieder an fast allen Positionen „verbraucht“, nur am Gesang hat sich nichts geändert soweit ich das weiß.

 

Musikalisch geht die Band ihren eingeschlagenen Weg stur weiter und drückt dem Hörer sturen, aggressiven und schnellen Black/Death aufs Fressbrett. Um das ganze ins richtige Licht zu rücken zimmert die Produktion ein ordentlich fettes, drückendes und energiegeladenes Fundament in dem höchstens die Vocals einen Ticken zu leise sind, ansonsten aber die volle Wucht des Albums und vor allem der Instrumentierung zum Tragen kommt. Darauf baut eine wilde und kraftvolle Mischung aus klassischen Black und Death Metal auf, die vor allem mit facettenreichen, oft schnellen und präzisen Riffs auf sich aufmerksam macht. Doch auch die Drums machen mit donnerndem, fast durchgängigen Geblaste und Gedresche auf sich aufmerksam und knüppeln wild aber gezielt vor sich hin. Im Mittelfeld des Sounds bewegen sich meist die Vocals, die mit minimal hörbarer Mehrstimmigkeit grimmige und harsche Growls vom Stapel lassen und damit oft zwischen Donnergrollen und dreckigem Fauchen rangieren und wechseln. Im Zentrum der Scheibe steht allerdings die Saitenfraktion, die sie mal mehr im frostigen Black Metal mal mehr im Old School-Death Metal verorten lässt und mit messerscharfen, kraftvollen und abwechslungsreichen Riffs das Album rücksichtslos antreibt. Gelegentlich wird das Ganze durch kurze atmosphärische Parts aufgelockert, ansonsten dominieren allerdings schnelle, hier und da stampfende Riffs. Damit geht die Sache mehr in Richtung Archgoat denn Behemoth, allerdings ohne voll auf War Metal zu setzen. Dafür ist die Scheibe auch nur gut eine halbe Stunde lang und danach kann man eine kurze Verschnaufpause auch ganz gut gebrauchen.

 

Gôr Mörgûl zeigen auf ihrem neusten Album, dass man sich auch bei sturem Gedresche ständig weiterentwickeln kann und liefern mit „Elohim“ ein wildes, energiegeladenes und doch sehr kompaktes Werk ab, das von seiner Produktion und Aufmachung her mit den ganz großen Bands locker mithalten kann. Wer also auf einen brachialen Mix aus Black und Death Metal steht, der kann mit dem Album eigentlich nix verkehrt machen.

 

https://metalviewer.wordpress.com/2019/09/08/gor-moergul-elohim/

 

For more than a decade, Gôr Mörgûl dwell around to bring us their message of blasphemy and black magic. With Elohim, this band from Sardinia, Italy, brings forth their third full length opus, continuing the path they started in 2010 with In The Sign Of Blackness, followed by the EP Ruins Of The Icons Of God (2014) and the second full album, Heresy (2015). One again we had to wait quite some time, but Elohim might be worth waiting for so long.

 

The album gets released once more in the partnership of Satanath Records from the Russian Federation and Death Portal Studio from the U.S. It’s an eight-tracker that gets released in a regular CD-edition (i.e. jewel case) (500 physical copies, besides the digital ones) with a four-page booklet that includes quite unusual and strange, experimental cover artwork, but no lyrics, unfortunately (which are, by the way, in English, Latin and ancient Greek).

 

Totally in the vein of the former works, Elohim stands for more than half an hour of intense, energetic and mainly fast (1), yet quite melodic (2) and varying (3) Technical Death Metal (4) with a blackened edge (5). I’ll go little deeper into these things.

 

This stuff sounds furious, warlike and kinetic as from the very beginning until the end. Reminiscent of the North American and Polish scene, the material on this album is merciless, unstoppable, fast-forward and malicious. The guitar riffing comes with that destructive tangle, but it’s the drum part especially that creates the devastating and taking-no-prisoners attitude.

Notwithstanding the enormous power behind the better part of this album, Gôr Mörgûl somehow succeed to maintain a melodious approach, with great tremolo riffing, dual leads and some sharp-edged yet transcending solos. Especially the slower excerpts, yet most fast ones too, are sort of blessed with that crafted approach.

Despite the fact that the album is blasting fast especially, there are several tempo-changes, in about each composition, with a diversification in structure and speed. The latter refers to a couple of ultimately blasting eruptions, yet also quite some mid- to up-tempo chapters.  Another remarkable thing that characterises the diversity of this recording is the balance in between groovier pieces, atmospheric passages, right-in-the-face parts and so on. Lamaštu is an example of all this, with slower riffs and eruptional outbursts, a fine equilibrium in between harsh warmonger and integer moments (cf. the acoustic intermezzo), and much more. Acoustic excerpts, by the way, do appear more than once at very well-balanced, ideally chosen moments.

The craftsmanship, well, I was quite enthusiastic about the members’ skills in the past, but the craftsmanship exceeds the average easily. It all starts with the song writing, which asks for a technical high-skilled approach. And that’s exactly what the professionally skilled quartet aims for: defining their ability to translate the technical song writing into a satisfying sonic result.

The band does not perform Black Metal, as said, but there is such an atmosphère noire going on. It’s the lyrical side, and the languages used, it’s about the Arab / Persian / Mesopotamian influences, it’s the overall atmosphere that overwhelms, captures, bewitches.

Elohim is not a renewing album, for it represents a sub-trend that exists for a while. It does not reinvent the scene, not opens it the portal to another sonic dimension. But within its specific genre, it is one of the better recordings in quite some time. Recommended if you appreciate everything in the vein of, let’s say, Neter, Blood Of Kingu, Dalkhu, Archgoat, Preludium, Veld, Demonic Obedience, Misanthropic Existence and Akhenaten; even fans of Arkhon Infaustus, Behemoth, Azarath or Morbosidad might adore this material…

 

https://www.concreteweb.be/reviews/g%C3%B4r-m%C3%B6rg%C3%BBl-0

 

Итальянский железный посев блэк-дэта. Включился в мировую игру на выживание в 2007-ом году. Квартет. Ударник, как часто бывает, засветился во многих других коллективах. Третий альбом. Второй — 2015 года - также выпускался на Satanath Records.

Цитата из отклика на второй полноформат: «Редко да метко появляются такие коллективы, где гитарные пекельные гении в зубах держат окровавленный блэково-дэтовый штандарт, и при том руками организуют новые кейсы широкой и открытой импровизации".

Реальный блэк дэт, с некоторым тачем своеобычной мелодики, всецело поддерживаемой вокальными партиями, по моему восходящих в своей патетике к традиционным ритуальным песнопениям и раннему DEICIDE. Вокалист GOR MORGUL, так уже повелось на этом альбоме, вытребовал себе представительскую трибуну, с которой не только экстатично вещал об оккультизме, но и будучи творческим авангардом, направлял свой коллектив в нужную сторону. Со своим харшевым вокалом он капитально вписывается в «лирическую» идеологию группы.

Формация аккуратно выстраивает высокотехнологичный музыкальный материал, максимально отточенный и выверенный со всех точек зрения. Причем в приоритете - быстрые темпы, которые позволяют насыщать пространство трэка энергией подземных царств.

В квартете GOR MORGUL всего один гитарист, но прослушивая сабжевый альбом, так конечно не покажется. Струнник устанавливает здесь настоящую стену звука, которая как и полагается становится еще и опорной конструкцией в этом блэково-дэтовом строительстве.

Сам альбом очень ровный в своем напоре, жестком драйве, так что трудно выбрать рекомендуемый трэк.

Почему Sentinel? В нем поболее разного рода переходов, которые разнообразят трэк. И хотя сверхбыстрые партии доминируют, громят и рубят окружающее пространство, где-то вдруг напряжение падает, как если бы провод с высоковольтной линии сорвался и упал на землю. А тут нарисованы и медленные раздумчивые кусочки, практически нехарактерные для этого альбома. Вокалист GOR MORGUL как и везде напряженно монтирует стальные партии, ибо все это будет залито струнным бетоном.

Во многом представляемому звуку группа обязана толковым звукоинженерам, которые создали нормальное решение — четкий и одновременно мощный саунд, позволяющий расслышать все движения музыкантов GOR MORGUL.

Для любителей стремительного, агрессивного и тотального рубилова.

 

https://vk.com/wall216331265_4189

 

 

 

Something that has been over the heads of many people (not only music listeners) is the state of the culture nowadays. Regarding music, it has been of everyone’s attention how little lyrical substance is put into the subject matter of the “tunes” that we hear on the radio, as if there was nothing to say.

 

The situation of Gor Morgul is the complete opposite. Considering the genre they play as an underground branch of one of the most unchartable music genres, extreme metal, it is of no surprise for the average connoisseur. However, an album such as the one this Italian quartet proposes us opens up like a million-year old scroll that contains summonings to Hebrew, Egyptian and Greek deities in English, Greek and other languages that are beyond this humble reviewer’s knowledge, all that over a top-notch musicianship reminiscent of Melechesh in terms of style and prose. An album intended to be listened and read multiple times for multiple interpretations. I burn the sky!

 

http://www.vm-underground.com/review/gor-morgul-elohim-2

 

Screen

 

https://thepitofthedamned.blogspot.com/2020/01/gor-morgul-elohim.html

 

 

This is already the third full-length album of the Italian blackened death metal horde. With this new record the Sardinian occultists are going to punch in your ear canals so hard and with such a terrible accuracy that you must be a prepared metalhead to survive their circa 34-minute long aural annihilation! The drummer, Simone "ArcOndA" Piras, mainly dictates a lightning speed tempo, thus the eight chapters of "Elohim" storm in a tornado-like manner and leave absolutely no mercy for the listener. The quartet skillfully spreads some of the darkest and eeriest musical moods with a sort of ritualistic approach, the way we used to hear it for example from Behemoth. Moreover, the same goes to the lyrical context found there as their topics are very close to the ones heard in Behemoth before. As you've noticed from my words, this band not really cares about originality, their main objective is to create good and quality extreme music, which I have to admit they've maximally achieved. The current CD, like its predecessor, was released in cooperation of two labels, i.e. Satanath Records and Death Portal Studio. Let's hope for a fair dose of uniqueness on their upcoming stuff!!!

 

http://castrum.com.ua/encomium/7albums2.htm

 

Existem discos pesados e depois existe “Elohim”, o terceiro álbum de originais dos italianos Gôr Mörgul que nos atinge na cara como uma pedra da calçada. Brutalidade é eufemismo, até porque, na nossa opinião, a melhor brutalidade é aquela que é servida com melodias que sirvam como ganchos. Neste caso concreto, os ganchos servidos através de tremolo picking à boa moda do black metal. Em pouco mais de meia hora, levamos uma carga de porrada que até nos esquecemos ao que vínhamos… ou seja, satisfação garantida!

 

https://worldofmetalmag.com/wom-reviews-victims-of-contagion-vhs-baleful-abyss-antichrist-siege-gor-morgul-krypts-rankatoko-implore/

 

Krążki z ekstremalnym metalem wydawane przez Satanath Records raczej trzymają przynajmniej przyzwoity poziom, jednak w moim odczuciu brak im tego pierwiastka wyjątkowości, sprawiającego że zostają w pamięci na naprawdę długo. Elohim włoskiego Gôr Mörgûl w zasadzie nie odbiega od jakichkolwiek ogólnych wyobrażeń o całości katalogu rosyjskiej wytwórni.

 

Kwartet nie traci czasu i swoją „ublackowioną” deathową nawałnicę rozpoczyna już w drugiej sekundzie otwierającego krążek I Begin. Nagły huk jakby za moimi plecami, którym zespół rozpoczął swój trzeci album, ku mojemu późniejszemu rozbawieniu wręcz mnie wystraszył – stąd też plusik za doznania emocjonalne, taki z przymrużeniem oka oczywiście. Serce po chwili jednak się uspokoiło – Gôr Mörgûl wręcz przeciwnie. Tempo Elohim jest doprawdy zawrotne, jakiekolwiek jego zwolnienia są bardzo sporadyczne – jak na przykład we fragmentach utworu tytułowego czy przedostatniego na krążku Lamastu. Przy tym albumie raczej ciężko się zrelaksować – tu się nie odpoczywa, tu się zap…, zasuwa się. Z tej szalonej perkusyjnej kanonady ubarwionej stricte death metalowym growlem gdzieniegdzie wyłaniają się jednak melodyjne riffy, dzięki którym odsłuch tego krążka zaliczam do przyjemnych. Krótki metraż (ledwie trzydzieści trzy minuty) napawa mnie zaś optymizmem, jeśli chodzi o kwestię jego powrotu do mojego odtwarzacza.

 

Trochę jednak szkoda, że Elohim cierpi na przypadłość niemalże wszystkich wydawanych przez Satanath Records pozycji, które wpadły w moje ręce – jest miło, ładnie i przyjemnie, ale krótko po ostatnich dźwiękach Extinction nie pamiętałem już zbyt wielu szczegółów z tych ośmiu utworów, które nagrali Włosi. Przyczepię się również do wyjątkowo biednego wydania – i to nawet jak na satanathowe standardy. Skoro już zespół wysilił się i napisał teksty w trzech językach, to byłoby miło choćby dla zasady umieścić je w booklecie.

 

Zdaję sobie jednak sprawę z tego, że większość z Was zapewne ma w nosie to o czym te utwory opowiadają i liczy się dla Was przede wszystkim granie. A Elohim to mocna pozycja, która zadowoli fanów brutalnego, ekstremalnego grania z odrobiną melodii tu i ówdzie. Choć w żaden sposób nie odmieni ona niczyjego życia, to jest to godny polecenia sposób na spędzenie dwóch kwadransów z blackened deathem niezłej jakości. Polecam sprawdzić.

 

https://kvlt.pl/recenzje/gor-morgul-elohim-2019/

 

 

Итальянцы Gôr Mörgûl – далеко не новички на тяжёлой сцене. Группа существует более десяти лет, успела записать три полноформатных альбома, а её участники отметились в составах таких коллективов, как Hour of Penance, Ancient Skin, Stigmatized, Verbo Nero и др. Сами музыканты именуют свой стиль blackened death metal – и это определение как нельзя лучше описывает ту звуковую вакханалию, которая ждёт вас на “Elohim”. Притягивает уже инфернальное оформление обложки – синюшное мракобесие напоминает одновременно картины Босха и средневековые гравюры из магических фолиантов. Не захочешь, а всё равно станешь разглядывать… Похвальна и лаконичность альбома (восемь песен на 33 минуты): “Elohim” воспринимается ярко и свежо, а каждая композиция получает должную порцию внимания. По ощущениям, в группе всем заправляет барабанщик Симон «Арконда» Пирос – он, кстати, имеет самый внушительный послужной список (в Hour of Penance, например, кого попало вряд ли возьмут!). Во-первых, ударные в звуковой панораме заметно выдвинуты на передний план, во-вторых – все композиции строятся на очень техничном (и очень агрессивном) ритмическом базисе: Пирос садит бластбитами, как заправский пулемётчик, умудряясь при этом выдавать действительно интересные и вполне читаемые даже на таких скоростях сбивки. И, опять же, – «возглавляя атаку», он вовсе не подавляет остальной инструментарий, давая остальным музыкантам в полной мере продемонстрировать свои умения. В каскады чётких, рубленых риффов, выстреливаемых на максимальной скорости, ненавязчиво вплетаются певучие соло, чей мелодизм имеет явный восточный оттенок – благодаря очень чистому, холодному саунду всё это не сливается в невнятную брутальную кашу, позволяя оценить всю красоту музыки Gôr Mörgûl в полной мере. Альбом при всей своей экстремальности достаточно разнообразен – скоростные проходы постоянно чередуются со среднетемповыми, сложносочинённая ломаная ритмика остужается более простыми фрагментами, обладающий лужёной глоткой вокалист не просто рычит, а именно что поёт (хотя порой его подача напоминает чтение заклинаний), а кое-где даже задействована акустическая гитара. О концепции альбома можно только догадываться – буклет не содержит текстов, но судя по названиям и общей атмосфере можно предположить, что речь идёт о высших силах из мифологии древних империй Ближнего Востока – Вавилона, Ассирии и Египта. Наиболее впечатлившие композиции – неистовый и одновременно мелодичный гимн богине Иштар “Rising The War For Ashtoreth”, величественная “Portal to Underworld” и стремительная “Sentinel”, хотя откровенного балласта тут вообще нет. Работа явно выше среднего уровня.

 

http://inrock.ru/reviews/gor_morgul_2019

 

Italiassa vaikuttaa muutakin kuin saapasmaata (ja samalla koko maailmaa kurittava) koronavirus pandemia – nimittäin hassun hauskasti nimetty Gôr Mörgûl. Huonot vitsit sikseen, sillä sardinialaisten esittämä vahvasti mustaan metalliin kallellaan oleva kuolo on vakavasti otettavaa ja ammattitaidolla esitettyä murskaamista.

 

Siinä missä edellinen levytys ”Heresy” ei herättänyt tasapaksuudessaan kummoisia tuntemuksia on ”Elohim” aivan toista luokkaa. Vaikka peruspalikat ovat samat, on bändi lisännyt teknisyyttä ja kiemuroita pitämään homman mielenkiintoisena. Mieleen tulevat etäisesti Nilen sekä Behemothin kaltaiset bändit. Tästä huolimatta ”Elohim” seisoo tukevasti omissa kengissään.

 

Raskaasta kaasujalasta ja kiemuraisesta kitaroinnista huolimatta bändi kuulostaa läpi levyn raskaalta ja pahaenteiseltä, mistä on pääosin kiittäminen kirkkaasta, mutta samalla orgaaniselta kuulostavasta äänimaailmasta.

 

Gôr Mörgûl ei välttämättä tuo mitään uutta äärimetallin runsaaseen pöytään. Tuoreelta kuulostavat sävellykset sekä intensiivinen soitto ja käsinkosketeltava palo tekemistä kohtaan pitävät huolen siitä, että italialaisten uusin pyörii allekirjoittaneen soittimessa vielä pitkään.

 

https://metalliluola.fi/gor-morgul-elohim-2019/

 

VERDIKT: Celkem nečekané překvapení na mě vyplázlo jazyk ze Sardinie. Na všelijaká přímořská zvěrstva už jsem si zvykl, ale tenhle ostrov je unikát a asi půjde o raritku. Tamní slunce muselo někomu sednout na mozek, až se z toho propadnul do Satanášova kotle.

 

Gôr Mörgûl. Ani si netroufám odhadnout, kolikátá varianta slovního spojení obsahující slovo Morgul to je. Ale budiž, zvuk to má pěkný a dramatický, skoro jako jejich těžko čitelné logo, to je taky dramatické. Kapela vznikla v roce 2007 a jako spousta jiných si prošla dramatickým vývojem ve znamení častých personálních změn. I přesto můžeme v jejich šlépějích najít milníky tří řadových desek a jednoho EP. Loni jim vyšlo zatím poslední album Elohim, které se s notným zpožděním dostalo ke mně na stůl až teď.

 

 

 

Zatímco studuji složitý obrázek na obalu CD, buší do mě první takty s elegancí roztouženého bagru. První skladba se nijak nevymyká většinové představě technického death metalu a ve skrumáži divé rytmiky slyším, jak se skrz ni prodírají šílené kytarové cukrbliky. Proto se moc nesoustředím a nechávám ji bez většího zájmu proplout vedle mě. Zatím tuctový matroš, který se zběsile žene dopředu hnán nestíhatelným bicím strojem jménem Simone. Letmo jsem zaregistroval, že s ubíhajícím časem přibývá míst, do kterých se promítá lehce načernalý stín. Černý kov je ale jen pouhou vůní ve vzduchu. Až na skladby Lamaštu nebo Atum -Ra, ve kterých se kytaristům daří docela hodně přiblížit černému řemeslu, se výrazněji neprojevuje a zanechává právě jen ten pocit něčeho ve vzduchu. Elohim se s čistým svědomím drží  technického death metalu a věrně sleduje zábradlí, které lemuje příkré schodiště vedoucí do nitra technicky vyspělého okultismu. Ten by měl zaručit tajemno a svět skrytý veřejným očím. Je album takové?

 

 

 

Odpověď zní ano, ale za použití moderní techniky a s osvícenými názory. Což může znít podivně, ale vývojem prochází vše, i ta poslední samoobsluha v bezejmenné osadě. Na Elohim snad dochází ke střetům starých pravidel s novými, album se hlásí k tradici za současného použití nových technik. Vzniklý konflikt však více pomáhá, než škodí a album možná překvapuje samo sebe. Nedusí posluchače masivní jednotvárností tsunami, naopak, jeho hodnota je v častých změnách tempa, stylu a nálad. Rozjetá mašinérie Gôr Mörgûl nepřináší prostoduché násilí a posluchač musí nejednou hledat ztrácející se nit za sledování všech tematických vrtochů. Je na místě ocenit jemné kytarové linky, které bruslí na střídmě melodickém základu skladeb. Ten je hutný, podladěný a proto na něm kytarové vyhrávky svítí jako neóny. Nemůžu mluvit o chaosu, ale naopak o dobře zvládnutém propojení všech částí v celek. Do něj zapadá i subtilně vytvořená atmosféra, která spíš než polínko přikládá do ohně Elohim velmi tenkou třísku. Víc si rozumí s ozvěnami klasických postupů než s moderním pojetím, ale tak nějak cítím, že je to správně.

 

 

 

A tak mi nezbývá než být spokojen a dílo pochválit. Nehodlám je kritizovat za podobnost s jinými, s originalitou je to čím dál těžší. Nepřišlo mi ale, že by se snižovali ke sprostému vykrádání světové pokladnice bez toho, aby do díla vložili část své múzy. Jejich směr je lemován mnoha kříži, ale ke každému pokládají svůj věnec.

 

https://www.echoes-zine.cz/recenze/gor-morgul-elohim

 

Gôr Mörgûl is an Italian blackened death metal band and so is the music of the album. They take no prisoners and play either fast or very fast songs, very furiously. A sound of the album is hellish and brutal. Also all instruments have very selective sound. A drummer plays obsessively cruel blast beats which is a bit monotonous and overproduced. Fortunately the drums are not very fast all the time because the paces of the album changes. A more crafty side of the band are guitarists - their blistering and ferocious death metal riffs. They have slower and heavier moments in tracks with little more guitar textures which is better because if they had only constant blast beats with this rumbling sound as they have, that would destroy the efforts of the band. I like those 2 death metal songs with acoustic guitar which they play few times. It`s still fairly rare in extreme metal to manage brutal sound with acoustic flavours but I think it`s a good idea that makes music sounds more absorbable for human ear.

 

It`s a demonic death metal album, mixed with black metal guitar tones. Aggressive growl vocals sound pretty ordinary and solid which help Elohim being a better album.

 

As you can see from some song titles, Elohim is about literature and themes related to old mythologies - gods, demons and such. It`s a good lyrical fit for Gôr Mörgûl and their blackened death metal songs that they harvested for you on this record in form of extreme music.

 

Album is in the vein of Dargonomel, Behemoth, Nile...

 

http://monarchmagazine.weebly.com/gocircr-moumlrgucircl-elohim-satanath-recordsdeath-portal-studio.html

 

Os italianos do Gôr Mörgûl lançaram há poucos meses um de seus registros mais convincentes e técnicos, tendo todos os parâmetros necessários para um bom registro de Blackened Doom Metal.

 

Em "Elohim" vemos um instrumental coeso e técnico, sem fugir muito das raízes do estilo, porém, entregando uma gama de inovações melódicas (em alguns instantes é fácil se deparar com referências ao Black e suas variações como o lado Atmosférico).

 

Sua produção entrega um ótimo trabalho, evidenciando não só um bom instrumental mas também os vocais bem acentuados que soam na medida certa.

 

 

Confira sem medo!

 

 

https://rockvibrationsofficial.blogspot.com/2020/08/gor-morgul-elohim-review.html

 

V půli loňského roku spatřilo světlo světa třetí album italských GÖR MÖRGÜL, tedy italských…to není zcela přesné, GÔR MÖRGȖL svůj hlavní tábor rozbili na Sardinii, což je sice Itálie, ale ta pevninská už ne. Jejich černé umění na pomezí death a black metalu jsem, a dostávám se opět k jednomu ze svých vnitřních dilemat, pobíral pomalu, spoléhaje se na trpělivost a na letitou zkušenost, kdy řada alb to u mě na první dobrou prostě nedá. A někteří to nedají posléze vůbec, což sice neznamená, že by se jednalo o odpadní materiál nebo o vyslovenou trapárnu, hrající si na umění. Úplně jednoduše se spousta kapel se mnou nesejde, stejně jako jsem kolikrát naprosto odvařen a polapen, a kdy si pro změnu okolí ťuká na čelo očekávaje, že se už konečně Medyed zbláznil a budou mít ode mě minimálně na pár měsíců pokoj, než mě propustí z blázince do domácího ošetření. GÔR MÖRGȖL jsou další kapitolou na téma mého dilematu s názvem BEHEMOTH. Kapel podobných Nergalově družině se v posledních letech rojí jako chroustů a já se v tom početném maglajzu začínám ztrácet, jinými slovy dělá mi vcelku problém najít dostatek rozlišovacích znaků, abych „Behemotí“ tovaryše od sebe rozeznal a zvládl si říci – „tohle jsou GÔR MÖRGȖL …například.

 

Nicméně jsem si pokoj nedal a „Elohim“ jsem do kategorie „nezpracováno, zapomenuto“ neodložil a snažil se tomuto jinak velmi solidnímu běsu dostat pod kůži. Nebyla to prča, ani jsem pořádně nevěděl, proč investuji další čas a energii do alba, které mě vůbec nebavilo a na kterém jsem pranic osobitého nenalézal. Vědom si skutečnosti, jak se s postupujícím časem a počtem poslechů občas dějí věci nevídané, vydržel jsem, navzdory chodidlům v pěst. Furt nic, ještě nic, pak chodidla náhle povolila a hleďme na Taliány, ono to nakonec půjde! GÔR MÖRGȖL jsou sice načichlí polským odérem až hrůza, dále je to ve finále mnohem lepší, než se zdálo na začátku. S prvními tóny „I Begin“ se rozpoutá ukrutný mazec, žádné symfo intro, pouze odklepání na činel a „kosti lítaj vzduchem“ – no prostě a stručně – otvírák jako rozběsněný buvol kaferský. Při tom všem přívalu energie si „I Begin“ zachovává technickou preciznost a kompoziční pestrost, GÖR MÖRGÜL jsou na tom instrumentálně více, než slušně a své skladby včetně otvíráku alba pojali vcelku košatě. Teď se vůbec nepodivuji, že mě „Elohim“ dal poměrně zabrat, změny riffů, temp a nálad při permanentním přívalu temné energie v nemalých objemech, to není na jeden víkendový poslech. Technická brutální krusta, kterou jsem čekal, že zůstane a zbytek praskne jak jarová bublina v průvanu, ustupuje do adekvátního pozadí a uvolňuje dostatek prostoru pro kytarové kulišárny a nápadité momenty, disponující návykovým potenciálem. Komplexnost skladeb v sobě neštěstí nedusí tu nezbytnou blasfemickou atmosféru, temnota s agresivitou si vřele podávají pracky, takže nakonec mi GÔR MÖRGȖL vycházejí jako vše ostatní, jen ne prefabrikovaná skládačka, prohnaná přes digitální mašinku.

 

GÔR MÖRGȖL, ač se poněkud perou s originalitou, jsou jako z řetězu utržená rozběsněná šelma. A že krom brutality a agresivních výpadů si dokáží se skladbami vyhrát, obohatit je málem až precizní instrumentací bez ztráty strhující razance a vyplnit je až po okraj působivou atmosférou, jim slouží maximálně ke cti. Vypadalo to ze začátku prachbídně, ne z důvodu, že by se „Elohim“ jako album nepovedlo, nebo že by GÔR MÖRGȖL byli mizernými muzikanty. Forma a provedení by jakože byly od začátku cajk, akorát tu silně hrozilo riziko vzduchoprázdna tam, kde končí riffy, vokál a kanonáda bicích. To nejpodstatnější, proč si nás muzika táhne za sebou na vařené nudli – duše a pořádný kus muzikantského srdce a hlava na špalku za to - GÔR MÖRGȖL však žádní papíroví čertíci nejsou a „Elohim“ není žádný pouťový dům hrůzy.

 

https://www.metal-line.cz/articles/recenze-gor-morgul-elohim-2019-satanath-records-death-portal-studio-1738

 

Well, if Iato, for their lyrics, are based on the reality, the Gôr Mörgul (FB page), at the contrary, are a band with a more spiritual side, as you'll see soon. I am talking about four Sardinian demons with a good experience behind them because Gôr Mörgul were born in 2007 and, so far, they realized three full-lenght albums, and two of them were edited by Satanath Records. Included this "Elohim", that was released in co-production with the US label Death Portal Studio.

 

"Elohim", that was recorded at the Cut Fire Mixing Studios that were used by the same Iato for their "Ucronia", is full of references to deities and demons belonging to ancient religions and mythologies, and it seems that the bands have studied a lot also their rites. So, they set to music all this obscure knowledge through a black/death metal that is very violent but technical and also sometimes ritualistic (especially in the acoustic moments here and there, like in "Extinction"). In practice, theirs is a style that can be considered as a combination between the US death metal à la Morbid Angel and Nile (also for some guitars with an ancient and oriental flavour), the occult black/death/doom metal of the Necros Christos and the ferocious black/death metal of the Belphegor, with the addition of growling vocals reminding me of Greek black metal bands such as the majestic Thy Darkened Shade. The only flaw in all this comes from the drums, whose I don't like so much the snare's sound, a bit strange and weak. But, after a while, it's easy to overlook this due to the high quality of the songs, of which my favorite ones are "Lamaštu" (like the cruel demon of the Mesopotamian myths) and "Extinction". And, anyway, even though their lyrics aren't based on the reality, Gôr Mörgul openly supported the Italian Red Cross in full Covid emergence. How can you not love a band able to do this?

 

https://timpaniallospiedo.blogspot.com/2020/07/honorable-mentions-from-abyss-24.html

 

Third album from Sardinian Black/Death horde Gôr Mörgûl, and it's a merciless blast of the good stuff in the vein of Krisiun and Behemoth, but with even more blasting. No breaks, no innovation, no mercy, just endless sound and fury that's given weight thanks to the blistering drumming prowess of "Arcona" Piras. Well, ok, they break the breakneck pace up a little with the Behemoth-esque "Portal to Underworld" and the calmer sections of the otherwise face-ripping album closer "Extinction", and I'd like to hear more of those next time, as the relentless speed and aggression take away some of the identity from the rest of the songs. Outside of that, this is Black/Death done with brutality that exceeds the need for novelty made by a band that's worth keeping your eye on in the future.

 

https://www.metalcrypt.com/pages/review.php?revid=12186

 

 

The self-proclaimed blackened death metal quartet does not waste time getting into action. I Begin indeed jumps into action forgoing intros or buildups. There is something of a Behemoth feel to the opener, but it is a shorter song and doesn't change pace at all. The title track does start slower and of course is a somewhat longer song. The drumming, grunting and instruments go at it with a fast pace with short heavier breaks. A solo adds variety without changing the direction of the song. The Behemoth comparison is strengthened by Portal To The Underworld with drumming of ArcOnd A and vocals of Morherdir standing out to relay the said influence. The often unrelenting pace or intensity of the songs hint at Vader, another Polish band, but the band's own blackened death metal adjective is mostly accurate. Rising The War For Ashtoreth hints at language barriers. The song itself affords itself a slow almost spoken word break but is otherwise what can be expected from a speedy death or black metal band. Atum-Ra further reveals the band's interest in ancient gods, goddesses and biblical themes. Sentinel keeps up the pace and brief breathers aside the song and band pretty much fit the blistering adjective. Lamastu is another reference to ancient themes and begins with something Behemoth-ish and music that borrows mythological themes perhaps a la Melechesh. Extinction is the closing song and at six minutes is the album's longest. A mostly aggressive, fast and heavy song that highlights all the minutes before it is sandwiched between an acoustic intro and outro. The song much like the band imagery is an additional confirmation of the aforementioned style.

 

http://metallian.com/gormorgul.php

 

 

I don’t know what it is with band names that use the dots over As and Os but it brings back memories of times much simpler. I am one of very few that haven’t read the Lords Of The Ring books but the band name seem like something that could have been picked from there. Back in 2015 I really liked the album I reviewed then. And I see no reason to not like this new one too. GÔR MÖRGÛL play a sort of death metal that makes my ears tear. If you like bands from the Polish death metal scene you might find this Italian band interesting. Hell, you don’t even have to like the Polish bands to find this interesting. This is full on assault from start to finish. There are no niceties about this at all. Pure fucking black as the night death metal that leaves no one untouched.  A bloody nice album that reminds me how much I like extreme death metal.

 

http://battlehelm.com/