Reviews: SAT324
< Обратно к релизу / Back to page
Saludos a todos los metalheads que nos leen en varias partes del mundo, bienvenidos a una edición más de Broken Tomb. No podemos dejar pasar en vano innumerables recientes materiales discográficos y que en un futuro nos espera más.
El día de hoy presentamos a Thy Rites y su cuarto álbum de estudio titulado «Nekrolatreia», conoceremos un poco de este proyecto sudamericano y de su reciente material, así que comencemos.
Hablemos de Nekrotizer, quien está a cargo de Thy Rites, donde explora las influencias del Black/Thrash Metal. Se forma en el 2005 en Rio de Janeiro y sus temas de influencias líricas abarca el satanismo, profanación, blasfemia, anticristianismo.
Se preguntarán quien esta a cargo de este proyecto, Antonio Albuquerque o más conocido como Strigoi ha pertenecido a anteriores bandas como Seges Findere, Vis Absoluta, Sanctiphagous; siempre involucrado en géneros involucrados al Black/Death/Thrash Metal. Este magno representante sudamericano a la vez desempeña su labor de multinstrumentista actualmente.
Con Thy Rites cuenta con una amplia gama discográfica y para ustedes metalheads muy recomendados tales como «Thy Infernal Coronation» (2008), «Invoker of the Venomous Unlight» (2014) y «Daemoniacal Terror» (2019).
El 25 de abril del presente año regresó con su LP #4 titulado «Nekrolatreia» bajo los sellos discográficos Satanath Records con The Ritual Productions y Vrykoblast Productions. Que por cierto, ¡es un trabajo muy recomendado para fans de Slayer, Kreator, Bathory, Possessed, Razor, Sarcófago, Mutilator o Nifelheim!
Este álbum nos ofrece una dirección musical completamente nueva y extrema en un asalto conceptual del culto a la muerte. Con una duración estimada de 30 minutos cargados con 11 temas infernales las cuales son:
Desde su intro, seguido de su tema ‘Carcinogenesis‘, es como comienza los rápidos vientos que se abren para algunos truenos y el ataque blasfemo que trae; ¡ Black / Thrash metal bastante temperamental!
‘Engraved Into Darkness‘ es el cuarto tema. Sigue la misma línea de violencia sónica brasileña. Maldita sea, qué pieza tan asesina, es muy repetitivo de mi parte decirlo pero tiene grandes riffs, voces bestiales asesinas y déjeme decirte metalhead que allí llegas a un punto que escuchas una intensa tormenta Thrash / Black con un ambiente oscuro y un sonido crudo pero definitivamente decente.
‘Carrionscape‘ es el tema #5, es todo una ráfaga letal para cualquier fan del thrash o black metal de la vieja escuela. Aquí Thy Rites es pura energía a través de tempos rápidos y solos que van uno tras otro en un crescendo de intensidad e impacto. Es increíble escuchar cómo cada riff es definitivamente pegadizo. Exactamente estas voces de Necrotizer son de marca registrada, siendo una de las características más importantes en su sonido rápido.
Vamos con la tonada más importante ‘Nekrolatreia‘. Es de esos temas enmarcados con alta dosis de Black / Thrash Metal. El rango vocal de Necrotizer está sin límites entre los gritos y los gruñidos. La calidad de percusión es increíblemente rápida con partes primordiales y brutales de ritmo acelerado. El trabajo de guitarra es una locura total: rápido como el infierno en el estilo puro; pegadizas y de impacto total.
‘Psalmody Of Damnation‘ es el tema #7. Aquí puedo mencionar que todo el álbum es genial, ya que todo sigue siendo completamente consistente en todo momento, Thy Rites en esta canción simplemente sabe cómo golpear y van directo al grano.
‘Mephistophellian‘, también me llega a otro punto que todo es tan conciso y sencillo que es realmente difícil criticarlo, y si lo intentas probablemente solo lo estarás criticando por las cosas que son BUENAS al respecto: es la simplicidad y su mentalidad viciosa y desgarradora. Vamos a ver no tengo ninguna queja ni critica negativa; el factor decisivo aquí es que todo funciona.
Es un tema para que los nuevos fanáticos que quieran dar la oportunidad a Thy Rites prueben tanto el terror de la composición como el valor de la producción, patea regiamente el débil trasero de los «panderetas».
Vamos con el tema cover ‘Christ’s Death‘ más conocido por el hito legendario de Sarcófago de su álbum «I.N.R.I», recuerdo que mucho de la gloria de los brasileños tuvieron una cátedra diabólica de canciones aquí rápidas, enojadas y sobre todo, malvadas. Digno de los días de gloria del thrash. Las voces en particular destruyen todo a su paso. Nekrotizer no puede ser otro que el Diablo encarnado. Está en su punto más demoníaco aquí.
Vamos al cierre al culto lúgubre con ‘The Feral Communion‘ y ‘Amen (Ora Pro Nobis)‘ concluye en términos de agresividad y actitud cruda, en realidad es muy pegadizo. Los riffs son todos muy thrashy pero conservan una sensación de Black Metal.
El material presente en este disco cubre mucho terreno, la composición hace un gran trabajo al mezclar las influencias de la vieja escuela de la banda, que ha sido parte integral de su sonido, con su propio estilo e interpretación. Un trabajo de primera mezclando riffs de thrash heavy con solos increíblemente bien pensados. Si bien hay algunos pocos riffs de ritmo medio que poseen una fuerte sensación de fatalidad, la mayor parte del álbum se compone de una ejecución más rápida. La calidad vocal es mucho más dura, al borde de la locura y áspera que en la mayoría de los lanzamientos anteriores de Thy Rites, lo que ayuda a que la atmósfera mantenga un nivel constante de oscuridad y seriedad.
Se lo recomiendo a cualquiera que este familiarizado en géneros como Thrash, Speed, Black y básicamente cualquier forma extrema de metal.
https://www.brokentombmagazine.com/2021/04/28/critica-thy-rites-nekrolatreia-2021/
Brazilian band Thy Rites are out with their latest album "Nekrolatreia", and this is a production I would describe as being on the border between speed metal and extreme metal somewhere. The barking, shouted vocals has a distinct extreme metal feel to them, while the music itself feels more like an amped up variety of speed metal with extreme metal flavoring. The sound is hard and sharp, and the album overall has something of a retro as well as a primal vibe and energy to it. Perhaps not a production for all and sundry, but fans of speed metal and extreme metal that appreciate an album that does feature some vibes in the primal and retro department should most likely feel at home with this one.
https://www.facebook.com/wildernessviking/posts/4084942498270752
Hailing from Brazil, Thy Rites presents us their fourth satanic offering, Nekrolatreia, a blacken thrash assault that takes after bands of the past like Sarcófago, Bathory, Hellhammer, and others of similar ilk. Its a solid and ferocious album that'll keep you head banging and moshing around.
The instrumentation is very solid, speedy d-beats, evil riffs, and hellish vocals all with a refined yet stripped back production style that compliments very well with the thrashy style. There are some wailing guitar solos here and there on the album, but its mainly a riff heavy event. They all around nailed the sound they were going for here. Also, the guitar tones are very crisp and pleasant to the ear while at the same time still having that gritty distorted edge you'd expect from a band like this.
But, there are some draw backs. It can be very repetitive. While how evil and ferocious it can be and how well they nailed it, its just sorta the same few notes arranged differently for each song. The drums, while I do have a soft spot for speedy d-beat thrash drums like this, its just very consistent and has very little variation through out the whole album. Some may find this appealing, and personally, I can in the right context, but it just seems a bit draw
n out here.
One of my favorite tracks is kind of different from the others, the tenth track The Feral Communion, and it truly sounds feral. The drums are these chaotic blast beats that only seem to get in order when the guitar is wailing away at its solo, and I think its probably the one song that really stands out from the rest of the black-thrash list.
This band seem to have gotten their aesthetic down to the T. Its very reminiscent of bands from the past, and it does well by keeping that tradition alive. If say this album was transported back to the late eighties, they'd fit right in. But in today's modern age, I feel like they don't do to much that really separates them from the rest. I may be nitpicking, seeing as I still very much enjoyed the album. Sometimes bands don't really need to reinvent the wheel and can get by with the try old classic and Thy Rites really proved it. Its not a hard listen at all in my opinion and a solid recommendation for anyone who loves blacken thrash metal.
http://www.runicreviews.com/2021/06/thy-rites-nekrolatreia.html
One man brasileira que nos chega com impressionante impacto. Temos um black/thrash metal arcaico na produção e até na composição mas que captura na mouche a essência do espírito blasfemo do black metal fora das concepções escandinavas que ficaram estabelecidas na década de noventa. Há aqui um espírito primitivo que é unidimensional e até pode alienar parte dos apreciadores dos dois géneros (mas principalmente do thrash metal) mas que tem muito daquela alma crua que bandas como Sodom e Destruction tinham nos seus primórdios. Os solos parece que são uma mistura dos momentos mais improvisados de Kerry King a tentar sacar solos de Morbid Angel – ou seja, ao calhas – mas resulta! Resulta mesmo soando que começam e acabam sempre da mesma forma. Um gozo absoluto para quem tem saudades da música extrema sem estar tão presa a ter que soar igual a tudo o resto.
Hailing from Brazil, Thy Rites presents us their fourth satanic offering, Nekrolatreia, a blacken thrash assault that takes after bands of the past like Sarcófago, Bathory, Hellhammer, and others of similar ilk. Its a solid and ferocious album that'll keep you head banging and moshing around.
The instrumentation is very solid, speedy d-beats, evil riffs, and hellish vocals all with a refined yet stripped back production style that compliments very well with the thrashy style. There are some wailing guitar solos here and there on the album, but its mainly a riff heavy event. They all around nailed the sound they were going for here. Also, the guitar tones are very crisp and pleasant to the ear while at the same time still having that gritty distorted edge you'd expect from a band like this.
But, there are some draw backs. It can be very repetitive. While how evil and ferocious it can be and how well they nailed it, its just sorta the same few notes arranged differently for each song. The drums, while I do have a soft spot for speedy d-beat thrash drums like this, its just very consistent and has very little variation through out the whole album. Some may find this appealing, and personally, I can in the right context, but it just seems a bit draw
n out here.
One of my favorite tracks is kind of different from the others, the tenth track The Feral Communion, and it truly sounds feral. The drums are these chaotic blast beats that only seem to get in order when the guitar is wailing away at its solo, and I think its probably the one song that really stands out from the rest of the black-thrash list.
This band seem to have gotten their aesthetic down to the T. Its very reminiscent of bands from the past, and it does well by keeping that tradition alive. If say this album was transported back to the late eighties, they'd fit right in. But in today's modern age, I feel like they don't do to much that really separates them from the rest. I may be nitpicking, seeing as I still very much enjoyed the album. Sometimes bands don't really need to reinvent the wheel and can get by with the try old classic and Thy Rites really proved it. Its not a hard listen at all in my opinion and a solid recommendation for anyone who loves blacken thrash metal.
http://www.runicreviews.com/2021/06/thy-rites-nekrolatreia.html
Thy Rites are a solo project from Brazil that plays a mixture of black, death, thrash and speed metal and this is a review of their 2021 album "Nekrolatereia" which was released as a joint effort between Satanath, The Ritual and Vrykoblast Productions.
A horror movie oriented intro starts off the album before going into a heavier thrash metal influenced direction. When guitar solos and leads are utilized they are also done in an 80's style extreme metal style while the vocals are mostly black metal screams and the songs also take a retro style and make it more modern.
Dark sounding melodies are also added into some of the guitar riffing while the faster sections of the songs also add in a decent amount of blast beats. Some of the riffing also shows an influence of the mid 80's death metal style along with some touches of speed metal as well as the songs also adding in a good mixture of slow, mid paced and fast parts, one of the tracks is also a cover of Sarcofago's "Christ's Death".
Thy Rites plays a musical style that takes black, death, thrash and speed metal and mixes them together to create a sound of his own. The production sounds very professional while the lyrics cover Satanism, Occultism, Desecration and Blasphemy themes.
In my opinion Thy Rites is a very great sounding mixture of black, death, thrash and speed metal and if you are a fan of those musical genres, you should check out this solo project.
http://bringerofdeathzine.blogspot.com/2021/05/thy-ritesnekrolatreiasatanath.html
THY RITES – das schwarzgestählte Ein-Mann-Projekt um Nekrotizer kommt aus Brasilien und veröffentlichte vor kurzem das vierte Studioalbum “Nekrolatreia“. Der instrumentale Opener “Mors Inceptio Solum Est” entführt mich ruhig, aber klanglich bedrohlich in eine Welt, die ich ungern im dunklen und alleine besuchen möchte und würde. Die Ruhe ist schnell verflogen, denn mit “Carcinogenesis” geht es dreckig, im perfekt dazugehörig passend oldschoolen Soundgewand geradlinig nach vorne und schon hier wird mir wahnsinnig spielerisches an der Gitarre geboten, was sich aber in naher Zukunft noch steigernd in meine Gehörgänge fräst und frisst, wie z.B. bei und mit “The Cursed Slumber“, “Engraved into Darkness” oder “Carrionscape“.
“Nekrolatreia” lässt akustisch das Leben enden, prescht dann wie alle vorhergehenden und auch folgenden forsch und ohne Kompromisse nach vorne, “Psalmody of Damnation” eröffnet anders, um sich dann wieder dem rasanten hinzugeben, die Coverversion des Sarcófago Songs “Christ’s Death” aus dem Jahre 1987 wird hier ohne langsame Einleitung wie im Original eigens interpretiert und energiegeladen dargeboten, “The Feral Communion” tritt noch einmal mit ändernder Geschwindigkeit und Note um sich, während sich mit dem kurzen “Amen (Ora Pro Nobis)” düster geräusch -und sprachlastig verabschiedet wird.
Alle Songs sind zeitlich kurz gehalten, aber trotzdem ist eine in der Kürze liegt die Würze Entfaltung vorhanden, wird zelebriert und obwohl einiges verlaufsähnlich klingt und das Grundgerüst sich auf fast alle gleichermaßen überträgt, spricht es mich an, denn ich brauche es auch mal forsch und ohne Umschweife auf die Haube, sodass ich auf eine Innovativbombe verzichten kann.
Fazit: einfach mal alle Fünfe gerade sein lassen und sich mit dem hier hörend metallisch intensiv durchfluten!
https://www.hellfire-magazin.de/thy-rites-nekrolatreia/
Musicalement, c’est parti pour un speed thrash black avec « Nekrolatreia » qui est le quatrième album du groupe brésilien THY RITES à l’unique membre se nommant Nekrotizer et qui assure tous les instruments ainsi que les growls black orientés Old School insufflant la rage tout en étant un peu en retrait.
L’opus comporte onze titres dont l’intro angoissante « Mors Inceptio Solum Est » et la conclusion dans la même lignée « Amen (Ora Pro Nobis) » avec des chœurs nous faisant penser à une prière, mais allez savoir pour qui et pourquoi ?
Au niveau des influences, il y en a une qui ressort particulièrement, c’est IMPALED NAZARENE car on retrouve l’agressivité, la rapidité et l’esprit black qu’ils ont su insuffler à leurs albums et ici, on aura la même recette avec une petite différence, un côté thrash plus prononcé.
Il n’y a pas photo, tous les titres sont aussi rapides les uns que les autres, aux solos survoltés influencés par la scène thrash en particulier par SLAYER et accompagné de passages en blast, histoire d’appuyer la vitesse et la puissance. Seul « Carcinogenesis » sera exempté de blast mais aura une touche à la MOTÖRHEAD.
On découvrira une reprise de SARCÓFAGO, un vieux groupe séparé de Black/Thrash/Death Metal brésilien formé en 1985 pour le titre « Christ’s Death ».
Un opus de Speed Thrash Black qui sera fortement apprécié par les fans d IMPALED NAZARENE ainsi que ceux qui aiment quand cela va direct au but avec agressivité.
An opus of Speed Thrash Black that will be highly appreciated by fans of IMPALED NAZARENE, and those who like it when this goes straight to the goal aggressively.
https://odymetal.blogspot.com/2021/05/thy-rites-nekrolatreia.html
Jednočlenné projekty mají, obdobně jako trojčlenné kapely, zvláštní magické kouzlo, o tom žádná. Že se mnohdy jedná o obtížně uchopitelné až obskurní záležitosti, je další věc. Brazilský one-man band THY RITES, ač živá a současná záležitost, působí dojmem oživlé mršiny z dob, kdy se SEPULTURA teprve seznamovala s nástroji ve zkušebně. Syrový styl, vycházející z punkem načichlého black, thrash metalu, ne nepodobného starým BATHORY, stejně neučesaná produkce, to jsou základní prvky „Nekrolatreia“, pokud dobře počítám čtvrtého alba tohoto přízraku z hlubin undergroundu. Po světě se už prohání další album zvané „Satankorps“, které vyšlo na konci roku 2021, ale o něm možná někdy příště…
Když už byla řeč o BATHORY, přesněji o prvních dvou zplozencích pekla v jejich diskografii, THY RITES se jim v lecčem podobají. Duch metalového podzemí osmdesátých let dostal v jejich podání další vcelku důstojnou podobu. Jelikož a nýbrž protože underground si jde vlastními cestičkami a na nějaké ty aktuální trendy nehledí, „Nekrolatreia“ se „vyloupla“ do krásy dob mého pozdního dětství, kdy z rodícího se metalového extrému šlehaly plameny pekelné a tvářil se pořádně zlomyslně, oděn v kůži a cvocích.
THY RITES se vyvolávání dávných démonů daří, to je třeba na úvod zdůraznit. Metalová archeologie v jejich (to množné číslo je v případě jednočlenných projektů takové divné, ale budiž) podání má potřebný tah na branku tou nejpřímější cestou za použití těch nejpůvodnějších způsobů vyvolávání temných sil. Ve spojení se syrovým, nicméně dostatečně čistým zvukem má „Nekrolatreia“ tu správnou sílu a uvěřitelnou zatuchlost. Z pohledu současné situace se „Nekrolatreia“ jeví jako naivní a možná i zbytečná nahrávka, po aktuálních libůstkách ani stopy - totální metalový pravěk pětatřicet let nazpátek. Jenže ono tak jednoduché není, THY RITES toho nelze po instrumentální stránce moc vytknout (s přihlédnutím ke stylovým mantinelům), skladby jedou jak smyslů zbavené, rytmika je příjemně razantní, vokál ortodoxně skřehotá, nenacházím nic, kvůli čemu bych neměl THY RITES brát vážně. Kulový záleží na tom, že skladby zpočátku vypadají jako několikerá variace jednoho nápadu, ten prvotní dojem neutříděného beztvarého kraválu bezpečně mizí nejpozději s třetím poslechem v případě trénovaného sluchu pamětníka a řekněme o dva navíc pro osobu neznalou starých pořádků.
Je naprosto jasné, že tahle deska nebude šmakovat všem, je pro mnohé až příliš ponořená do podzemní atmosféry poloviny osmdesátých let. Pro klasiky je příliš drsné, pro techniky příliš velký bordel, nicméně pro ty, co okusili život black metalu před „Norskem“ by „Nekrolatreia“ mohla hovořit velmi srozumitelným jazykem. Při poslechu téhle desky jsem si vzpomněl na mé mnohakolové zápolení s AURA NOIR, kdy byla situace velmi podobná. Nejdřív jsem nevěděl, jestli si ze mě pánové tak trochu schválně netropí drsné žerty. THY RITES jsem přišel na chuť přece jen rychleji, ovšem první dojem byl úplně stejný. Lze namítnout, proč zrovna nesáhnout po některé z dobových záležitostí, protože kouzlo doby stejně zcela beze zbytku vystihnout nelze? Důvod je jednoduchý, právě pro to kouzlo a ducha staré formy. Ono to kolikrát vůbec není marné přestat se honit za přízrakem inovace a progrese, stačí zařadit zpátečku a najdete daleko více povyražení na zarostlém hřbitově, než v moderním zábavním parku…tak bych to asi viděl.
https://www.metal-line.cz/articles/recenze-thy-rites-nekrolatreia-2021-satanath-records-2328