Reviews: 023GD
< Обратно к релизу / Back to page
Brahdr'uhz are a duo from Switzerland that plays a very raw form of black metal and this is a review of their 2018 compilation album "Land Of Darkness" which was released as a joint effort between Grimm Distribution and Lepre Productions.
A very fast and raw sound starts off the album along with a great amount of tremolo picking along with a great amount of blast beats a few seconds later while the vocals are mostly grim yet high pitched black metal screams as well as the music being very heavily rooted in the 90's.
When guitar solos and leads are utilized they are done in a very dark, raw and melodic style while some of the tracks are very long and epic in length along with the songs also bringing in a great mixture of slow, mid paced and fast parts and when keyboards are utilized briefly they bring in the atmosphere of a classic horror movie and as the album progresses more modern influences can also be heard as well as some of the riffing bringing in a small amount of melody and acoustic guitars are added onto the closing track which is also an instrumental.
Brahdr'uhz plays a style of black metal that is very raw and traditional sounding the production sounds very dark and raw while the lyrics are written in Swiss and cover dark themes.
In my opinion Brahdr'uhz are a very great sounding raw black metal band and if you are a fan of this musical genre, you should check out this compilation
https://occultblackmetalzine.blogspot.com/2018/05/brahdruhzland-of-darknessgrimm.html
In una parola questo lavoro del progetto Brahdr'uhz potrebbe esser definito "primordiale". Una realtà, la loro, che ha visto diverse uscite nell'ultimo anno con varie demo, EP, uno split e questo disco dal titolo "Land Of Darkness". Una miscela, quella della band svizzera, che è in parte nostalgica ed in parte sulfurea. Le registrazioni totalmente distorte, le chitarre acide, la voce echeggiante come un urlo nel buio, rendon questo prodotto un corrosivo mix di emozioni. Devozione totale all'oscurità si respira nota dopo nota, attimo dopo attimo, ed il tutto diventa avvincente quanto dissociante. I nostri non son una band per tutti e non puntano ad esserlo. Il culto nel culto, i nostri si fan messaggeri di una irriverente maniera di intendere il genere ed il risultato diventa sorprendente, là dove la bellezza di una release come questa viene trovata nel marciume del genere proposto. La loro proposta può sembrare scarna, inutile, a tratti odiosa, ma l'estetica del loro sound è la chiave del loro essere intransigenti alle comodità di una registrazione pulita o di un suono curato. Un lavoro che i puristi del genere ameranno e che riesce a colpire se ascoltato con un occhio di riguardo per dove "Land Of Darkness" vuol trascinare l'ascoltatore, attraverso un abisso freddo, un mondo dimenticato, uno spazio vuoto e sanza uscita.
A momenti reminescenti di Xasthur - come ad esempio nella terza "Morkestunden" - a volte capaci di intraprendere una strada tutta loro, Brahdr'uhz son un progetto che, nella sua ruvidità, trova modo di porsi in mostra come una band da amare o odiare.
L'esperienza rilasciata da "Land Of Darkness" risulta essere evocativa in tutto e per tutto, ma chiaramente non si tratta di un prodotto per un pubblico poco incline a certe proposte.
I ben dodici brani che compongono questo lavoro vengono cosí offerti uno dopo l'altro, senza apparente continuum, ma come una lastra nera ed unica, risultando inquietanti, ma mai monotoni, in contrasto con la monotonia della registrazione in sé che non ha dinamica a livello di suoni, ma che lascia questo aspetto alla musica vera e propria. Come registrato con un vecchio quattro piste o in presa diretta, il lavoro in questione risulta acerbo ma incantatore, ruvido ma al contempo intraprendente. Tutti i brani brillan di luce propria e nella sua totalità "Land Of Darkness" vive per cosa un titolo come questo rappresenta, buio totale.
GrimmDistribution вместе с Lepre Productions ( а это швейцарский лейбл, не ровно дышащий по отношению к черноте) выпустили полноформат true raw black metal швейцарцев Brahdr'uhz. На страницах буклета отмечено, что два человека сработали, а на архивах непротиворечиво пишут, что есть здесь голова и он все решает. Ну это понятно, кто голова.
Brahz - guitars, vocals, drums
Penetranalattak Deflagramicide - drums
Этот проект с 17-го года выпускал эпишки, демо и сплит. Наработал одиозной и бескомпромиссной тьмы на 69 минут, а может и поболее, но 69 - это только на сабжевом диске. Вот еще инфа с архивов - немаловажно.
Tracks 2 - 4 взяты с 'The End of All' EP, 2018. Tracks 6 - 9 — из 'Brahdr'uhz' EP, 2017. Tracks 11 and 12 взяты с Elhad' demo, 2018. Все они были перезаписаны для этого релиза. Tracks 1, 5 и 10 — совершенно новые.
На самом деле это настоящий блэк, антимузыкальный, холодный, как ночь в Альпах, дикий, дестройный и мистический - ко всему прочему. В прессухе отмечено, что проект работает в стилистике олдовых труйных команд прошлого — и вырубает музыку для фэнов Judas Iscariot, Vlad Tepes, Mutiilation, Darkthrone, Beastcraft, Belketre, Torgeist. Но я бы даже исключил из этого списка Дарктрон, так, - на всякий случай. Ибо герои LLN — вот кому возжигает черные свечи проект Brahdr'uhz. И правильно делает. Продолжает традицию. Которую не остановить.
Реальный черный музыкальный армагеддон. Мне кажется, что мастермайнд взял второго драммера для того, чтобы где-то тот поможет поучаствовать в концертах, потому что такой забой на ударных он мог бы и сам устроить в студии. ОДНАКО! Взял ударника, что, мне кажется, к тому же привело к реальным живым записям на пару. Потому что прослеживается негативный слой информации, который компьютером не сварганишь, он дается путем маниакального музицирования где-нибудь в сыром подвале.
Реальный подарок для ценителей черного искусства. Или Анти-Искусства. Ледяной холод выворачивает наружу людей, которые не в теме, а струнный залом как мега-пилорама взвинченно распиливает окружающее на очень неаккуратные куски. Надо понимать, что темный художник бьется в сражении за хаос, потому речь о каком-либо упорядоченни здесь никак не идет и не может идти. Как у настоящего живописца, все у него разбросано: кисти, скальпеля, краски и ванночки для кислоты. Тем не менее запчасти аудиального хоррора все отрихтованы вполне удачно, мизантропически точно и целенаправленно.
Здесь, как раз безо всяких усилий с вашей стороны, ТЬМА смотрит вам в глаза. Тьма, созданная дикими гитарами, безумным драммингом и шелестящим скримингом. Впрочем кое-где гитары сбрасывают скорость и, растаскивая окружающее пространство, рожают в него медленные пласты стального звука. Там же в финале трэка 2 на 10-11 секунд включаются инфернальные клавиши, похожие на вызов на телефоне, который используется где-то в АДу. И хотя попервоначалу вам покажется дефицит струнного артистизма (а так оно и есть, но до определенной true блэком степени), впереди - в новых треках — гитара, оказывается, способна на некропереживания и воспроизведение постмортального опыта.
Вокалист здесь просто шикарен - со своим змеиным голосом, поставленным на усиление. Само собой, в человеческом диапазоне таких звуков не было и нет. А ведь грандмастер еще и пытается как-то им интонировать. Что привело бы оперного певца к обыкновенному параличу голосового аппарата.
Прослушивание этого диска пробивает большие озоновые дыры в ионосфере.
https://vk.com/wall216331265_3439
Ei nimi miestä pahenna, ellei mies nimeä. Tässä tapauksessa en ole aivan varma, mutta mikään mieleenpainuva nimellys ei Brahdr'uhz totta vieköön ole. Kansivihkosta selaamallakaan ei olo kovin fiksuksi muutu: tarjolla on kliseinen kopiokonetason mustavalkokuva, "No thanks! fuck you all Morons!" -toivotus (sic) sekä uhoa black metalin soittamisesta ja lukijan äitien raiskaamisesta. Ala-astetasoisen huutelun tunne on vahva.
Sveitsiläisbändin toistaiseksi ainoa levy, Land of Darkness, sisältää 12 kappaletta raakaa black metalia. Soundit ovat itsetarkoituksellisen ohuet ja sihisevät, aivan kuin tässä olisi jotain 90-lukulaista demoa juhlistamassa. Tuotantoarvoihin toki korva tottuu nopeasti jos vain on koskaan tämänkaltaista meininkiä kuullut. Ja kukapa ei olisi: lafkan mainitsemat vertailubändit, kuten Vlad Tepes, Belkétre, Mütiilation ja Judas Iscariot, toki nousevat tästä menosta mieleen.
Brahdr'uhz riipii siis vahvan ranskalaistyylisen rujon black metalin parissa ja ainakin musiikillisesti ihan kohtalaisesti. Riffeissä on tyyliuskollista ideaa sekä hitaammissa että nopeammissa kohdissa, eikä ohuen sihisevä kitarasoundi haittaa. Meno on niin ysäriä, että levyn olisi hyvin voinut kuvitella ilmestyvän jo 25 vuotta sitten.
69 minuuttia tätä kauraa on kuitenkin ihan liikaa. Niin kelpoa kuin bändin rujo black metal onkin, on selvää, ettei tässä nyt mitään alansa suurimpia ja ikimuistoisimpia sävellyksiä kuulla. Levyn puolivälissä alkaa tuntua että tämä kaikki on kuultu jo aiemmin. Lisäksi bändin lapsellinen uho tuntuu niin väkinäiseltä, että sekin omalta osaltaan syö bändin vakavastiotettavuutta.
Land of Darkness onkin lähinnä mukiinmenevä lisäys alkukantaisemman black metalin saralla. Parhasiat hetkistä veisut säveltämällä kokonaisuus olisi ollut varmasti parempi, mutta tämän ihmeellisempään ei Brahdr'uhzin ammuksilla vielä toistaiseksi ole aineksia.
https://www.impe.fi/reviews/1/19353
Brahdr’uhz are a very young yet quite productive outfit from Swiss, run by Brahz (voices, strings, percussion) and assisted by drummer Penetranalattack Deflagramicide. Yeah, why not… The project released several things in not that much time, especially independently, sometimes in partnership with Underground labels (Albanian Medieval Werewolf Antiquarium Label). But somehow my dearest Aleksey was able to have Brahdr’uhz convinced to release their first full length via one of his labels, GrimmDistribution. This gets effectuated in partnership with Lèpre Productions from the band’s home country.
Land Of Darkness is not exactly a new album, nor is it a cheap compilation. The album collects older material (from previously released EP’s and demo work), as well as some new stuff, all originally written and recorded over a period from 2014 - 2018. For this release specifically, Brahdr’uhz re-recorded this material, which reflects in a cohesive result (no major sound differences in between the diverse elegies). It comes in an edition of 500 copies on CD, including a sober four-page booklet with a picture from both sweeties involved, and the nice message that these guys do love us all, especially our mothers. Very kind of you, Brahdr’uhz. We love you too…
Anyway, Land Of Darkness is quite lengthy (seventy minutes) and opens with a new piece, Desmahavos. And as from the opening riff, I am convinced! This is a purest form of Second Wave oriented Black Metal for sure. Did anyone say Darkthrone? Xasthur? Judas Iscariot? Nebel? Indeed, this is that kind of supreme and majestic Sonic Terror – or is it Aural Art?
Seriously, what Brahdr’uhz bring is ultra-fast and energetic, old styled and razor-sharp (a rusty razor, of course) Black Metal like it was created twenty-five years ago. It lacks of a renewing identity (f*ck that), and it pays tribute to the essence of the scene from the Nineties. Brahdr’uhz perform with a production that is very decently mixed for sure, yet lacking any clinical politeness. The strings sound like a drill or a chainsaw and contain a huge dose of melody. Yes, the riffs are repetitive, that’s a certainty, yet highly melodic too. Besides, they get spiced by some great tremolo leads and almost hypnotising solos. Moreover, more than once there is something dissonant within the guitar sound, twisting the listener’s brain. The drums are right-in-the-face-of-some-lord: fast and pounding, like artillery fire. And then, those vocals: purest sulphur, spreading a message of misanthropy, disgust, hatred and mass extinction. It is like a mixture, or I’d rather call it an incestuous bastard child, of Pest (Gorgoroth), Gaahl (yeah, Gorgoroth once more), Glaurung (Orthanc / DUX), Ronarg (Antzaat) and Diviciacos (Pénitence Onirique).
The only thing that confuses me is the lyrical side. Band’s name and song titles are in an unknown language – it should have to do something with an ancient dialect (and the band name refers to ‘destroy us’ or ‘break us’ – found on the M.A.-site, I have to admit). Mordostrava, Htrradvajyii Hetravassat, Gahattoh Cahazzoh, Dsysjiflet, whatever, these pieces sound good. And besides, I do not thing the texts deal with frolicking puppies, growing daisies or a true love’s first kiss. Yet then again, one never knows…
As said, this material brings nothing new, yet follows the glorious roots of all aural evil. And the duo does a great job, despite the repetitive and maybe little predictable execution. Their ‘Raw Black Metal 666’ expresses the essence, the purity of the ‘true’ Black Metal scene (hey, nothing wrong with DSBM, Symphonic Black, Pagan-Black or whatever). There is quite some variety (also within the speed) and occasionally some highlights (like those mesmerizing solos). In combination with a cool sound quality and the grim, asphyxiating atmosphere, I can conclude that Land Of Darkness tastes like Hellish excrements. Bon appétit…
[FYI: in the meantime, Brahz recorded and self-released some new stuff, amongst which a split with Germany’s one-man army Trefihrat and a second (digital) full length, Sublimez Secte]
http://www.concreteweb.be/reviews/brahdruhz
To byl tenkrát hudební svět světem, když měl dva hudební světy. Ten hudební svět, co se líbil, a ten svět, co se v nelibosti líbil pouze spodině, jak byli fanoušci nelíbivého světa nazýváni vrchností ze světa toho líbivého. Jenže čas se s časem sešel a někdo přišel na to, že by se to nelíbivé ve finále mohlo i líbit. Snad za to mohly kapely samy, jež je nebavilo již hnít v chudém podzemí a začaly se trochu podbízet. Snad za to mohli producenti a zvukoví inženýři, kteří měli jiné představy o vyznění daných žánrů, tak aby to spolkla i široká veřejnost v uceleném stádu. Nebo že by snad hamižná vynalézavost major labelů může za to, že to pěkně nehezké se hezkým stalo pod šikovným marketingem? Týká se to všech rockových žánrů po čas rockových věků. I black metal byl v krutém undergroundu, jenž byl snad v devadesátých letech nejopovrhovanějším z nejopovrhovanějších undergroundů ze všech. Sice měl nemálo stoupenců, ale přeci jenom pro své relativní hudební neumětelství ještě více odpůrců a to nemíním řešit severskou pačesatou kriminalitu. Jenomže i ve shnilém státě může začít něco opravdu krutě smrdět, když se muzikanti naučí hrát, předvádět se a zbytečně nad vším filozofovat. Potom strašlivou urážku zažije misantropie, když kytary již nezní jako hejno splašených much v arytmicky rachotících plechovkách, ale jako skutečný metalový nástroj obdivuhodný. Jo, některé kulty zůstanou kultem, ale i přeživší veteráni oněch dob jsou moderní dobou a jejími možnostmi posunuti někam jinam a následovníci rádoby kultů, kteří kulty pouze kopírovali a to ještě z bezpečné vzdálenosti, jsou již naprosto někde jinde. Pořád se tomu říká black metal a i když mnohdy není špatný, tak se dá klást otázka, jestli to ve skutečnosti black metal je. Pro novou generaci určitě, protože ta již žije v naprosto jiném světě. Teda pokud nejsou zapleteni do misantropických orgií, vytažených ze zatuchlých sklepení devadesátých let, odkazujících na jakousi prapoctatu zla. Ovšem takovýchto nových kapel je jako šafránu ve svatostánku. A obyčejně se již škatulkují jako raw black metal, stejně jako švýcarské duo BRAHDR´UHZ, jež aktuálně vládne albem „Land Of Darkness“. No a na tom albu najdete veškeré to zdánlivé neumětelství, vyvolávající ony záchvaty misantropického šílenství, včetně onoho zablešeného zvukového odvzdušnění. BRAHDR´UHZ jsou prostě všechno to zlé, o čem se dobru ani nesnilo v těch nejzlejších snech. Jediným takovým mínusem takovýchto alb je, že se většinou podobají jako vejce vejci a tak rozeznat od sebe několik podobných kapel byl úkol vyloženě nadlidský a ani album „Land Of Darkness“ prostě není výjimkou. Ovšem zčernalé duše nejen oblečením, ale i srdcem, uměly dle jistých distinkcí rozpoznávati kapely a dělit zrno od plev. Řekněme, že já v tomto ohledu měl radši skutečné smrště po celou dobu písničky i nahrávky a to i za cenu fádní monotónnosti, jenže s killer vraždící atmosférou. BRAHDR´UHZ přeci jenom si sem tam ujíždějí na pomalejších pasážích, než je pro mne trochu zdrávo, přesto milovníci kapely Judas Iscariot by si měli rozhodně přijít na své. Podobná alba ve světě umění fakt nemají význam, ale právě pro to, že si tenhle žánr na umění nehraje, má své neskonalé kouzlo, stejně tak jako toto album.
https://hardmusicbase.cz/index.php?stranka=recenze_vypis&id=65874&m=1
Crudo, sucio y malvado, así suena este “Land of darkness”, del dúo suizo Brahdr’uhz. Surgido desde los mismísimos infiernos, esta suerte de compilado de los primeros EPs y demos más el agregado de tres temas nuevos, nos muestra la parte más trve y old school del metal negro.
Y como era de esperarse, la información sobre la banda en internet es casi nula, mostrando ningún interés en las plataformas de redes sociales, sino mantener lo suyo en el misterio.
La musica ya ha sido descripta, imaginen la concordancia con las voces y la producción. Aquí no hay ninguna intención de sonar bien ni claro, sino todo lo contrario. Frialdad, desesperación, riffs filosos y trémolos por doquier, todo nos remite a los primeros años de la década de los noventa.
Fans de Mayhem y Darkthrone, y por ende de lo más tradicional del black escandinavo, aquí está su próxima banda de cabecera.
http://rockarollazine.blogspot.com/2019/07/brahdruhz-land-of-darkness-2018-grimm.html
Swiss black metal is nothing like Swiss chocolate or Swiss watches. Although this seem to be pretty precise it is far from sweet. This is darkened, raw black metal that has very little with fun filled skiing to do. In fact, this is the stuff that lurks at night in the forests on the hills of the alps. Not very urban at all. But that is also what makes this so great and what made Norwegian 90s black metal so great. You get a feeling of being alone in the dark, vast forest when you listen to this.
http://battlehelm.com/reviews/brahdruhz-land-of-darkness/
Oh, to spell the name of this band, it's probably a nightmare to try for everyone, I think. If I wanted to talk to a friend about this album there is no way I could speak out the name of the band to this person. I think it`s kind of a burden the bands put on themselves if people can`s talk about certain bands if they do not remember their names or have hard times to articulate certain words...
If 90`s black metal sound is something you would die for and your mind rejects anything else that sounds differently, then here you go. The Land Of Darkness has only songs that are filled with hatred, darkness and misanthropy. This duo seems to write their music in total absence of light so the blasphemy and night can prevail.
High pitched shrieks of the vocalists is nothing new but it`s what makes your blakk metal heart pounding faster if you know what I mean. The sound of guitars is cold as ice but production is nothing but ugly, raw and harsh. I do not know in which conditions they recorded the album but it has some obscure garage sound where they probably killed some pigs, and their blood was still in their hands and on the walls while they were recording the music \m/.
They divided drumming parts between two members who strike you with blast beats but also with a lot of primitive drumming like bands Dark Throne, Vlad Tepes do for example. If you like so, then you should probably take those rushed and slower drum parts as easy as Brahdr`Uhz go with them.
This album is everything but black metal and trivial. They do not even sound like anything that I heard from Switzerland, except band Pure. Land Of Darkness album is forged on the sound where black metal first exploded which is in Norway, Scandinavia, which later on was followed by other bands in Europe and beyond. It's a long, carelessly written and uncompromising album in which gloominess is never too much.
Brahdr`Uhz reminds me of the old times of black metal, which ideas are circulating to this day. Out of respect for the genre, Land Of Darkness is type of underground album that should always be produced for fans and heard by them so the spirit of pure black metal can never be forgotten. You can either luv this album or hate it for its cliche but it`s really up to you how you gonna respond to the music of this band.