Reviews: SAT180

< Обратно к релизу / Back to page

Moravia in the eastern part of the Czech Republic is home to the black metal band Solfernus, whose first recording dates back to 2003 EP Diabolic Phenomenon, followed by a debut album two years later (2005’s Hysteria In Coma). Plans were hatched for a second album, but delays were encountered. The band’s original drummer Coroner left to become a founder of Cult of Fire, and guitarist Igor continued on with his main band Root (and as you may know, we are great fans of both of those groups).

 

But now, a dozen years after the last album, Solfernus are returning with a new full-length named Neoantichrist, which was produced by the band’s new drummer Paul Dread (also a member of Root). The album will be co-released on October 13 by Satanath Records (Russia) and Murdher Records (Italy) — and today we present the premiere of the new album’s title track through a lyric video.

 

There is no mistaking the spirit that animates the title track — you would feel it from the scarring savagery of the voice and the grim strength of the riffs even if you couldn’t see the words displayed in the video. But the song is also powerfully head-moving and powerfully addictive. Its heaving, swinging, mid-paced rhythms and heavy chords put an iron grip on the listener’s head, and the song also channels the fire of chaos when it surges in fierce blasts of seething guitar, punishing drumwork, and swirling dual-guitar soloing.

 

Burly bass notes surface like the action of bubbling lava pools, the vocalist’s passion erupts in volcanic cries, and through all the song’s dynamic changes the bleak, seductive melodic hooks dig in under the skin too deeply to be dislodged. If you’re like me, the first thing you’ll want to do after the song ends is play it again without delay.

 

 

http://www.nocleansinging.com/2017/09/17/an-ncs-video-premiere-solfernus-neoantichrist/

 

Twelve years is a long period of silence from any band, including Czech black metal outfit Solfernus. After a lineup change which brought in new drummer Paul Dread (best known for his work with second-wave black metal group Root), Solfernus finally recorded their second LP, Neoantichrist. A step up in terms of both production and songwriting, guitarist Igor Hubik caught us up on what Solfernus was up to in their downtime and how the record came together, along with an exclusive stream.

 

https://www.decibelmagazine.com/2017/10/12/full-album-stream-solfernus-neoantichrist/

 

Во втором по величине чешском городе Брно в 2002 году родился весьма интересный коллектив Solfernus. В 2003 музыканты выпустили первый EP Diabolic Phenomenon. Потом записали полноформатник Hysteria In Coma в 2005. В стройных рядах команды на ударных в то время играл Tom Coroner, ныне участник именитой формации Cult of Fire. А потом группа объявила ни много, ни мало - двенадцатилетний бойкот на новинки, изредка выступая внутри страны.

И, как оказалось, весьма продуктивно музыканты «отмалчивались»: 13.10.2017 г. Satanath Records и Murdher Records выпустили новый полноформатный альбом группы с громким названием Neoantichrist, включающий 10 треков.

Обложка, как мне кажется, идеально гармонирует с концепцией альбома: распятый Иисус со вспоротым животом, истязаемый грифами. Обладателям бокса посчастливится увидеть буклет с текстами, которые не нарисуешь на просторах интернета, а жаль...

Музыкальная часть хоть и не очень далеко, но уходит-таки за общепринятый жанр Black Metal. Первая композиция со старта укладывает на лопатки акустической гитарой с испанскими мотивами. А дальше по старинке лавиной катятся рифы электронной гитары (они настолько динамичные и скоростные, что хочется соскочить со стула и упасть прямо в них, как на батут), живые барабанные трели, тягучие басы и добротный парный вокал. Важный плюс для любителей качества звука: отсутствие пещерности, посторонних скрипов и шорохов. Только чистое, плотное и очень техничное исполнение. Ещё встречаются интересные гитарные перезвоны, как пощипывания, вызывающие приятную дрожь. Мелодика на протяжении всего релиза стройная, гибкая и плавная, как талия Диты фон Тиз, да простят мне читатели такое дотошное сравнение.

По текстам весьма однозначно прописаны идейность и чёткость взглядов автора и даже призыв слушателям стать единомышленниками.

Ключевыми песнями выделяются Ignis~Dominion, Glorifired, Pray For Chaos! и собственно, Neoantichrist. Я же, видимо, из-за меланхоличного и спокойного настроя пустила на повтор Mistresserpent и Stone In A River. Для меня они оказались тёплым глинтвейном в промозглый серый вечер.

Да, этот музыкальный выстрел попадает легко и сбалансировано в сознание, слушать однозначно стоит!

 

https://vk.com/wall-154276216_10

 

 

По случай петък 13-ти получихме жизнерадостен поздрав от Чехия. Нов албум от SOLFERNUS със заглавие „Neoantichrist“ излязъл чрез Satanath Records. Той е втори по ред в дискографията на групата. Основани през 2002 г. в редиците им има музиканти, врели и кипели на това поприще и то още в началото на 90-те. Басистът им идва от блек метъл групата Asgard, а китаристът и барабанистът от Root (представители на така наречената „втора вълна“ блек метъл, ако държите на такива неща). Това може и да е достатъчно за някои от вас и ако все още не сте открили SOLFERNUS да им дадете едно ухо.

 

Както ми стана навик да пиша, доста разнообразна музика, изградена върху отчетлива блек метъл основа… Явно такава е тенденцията или музикантите вече са отегчени и опитват да счупят шаблона, който се е наложил с годините. Получава им се и то доста добре. Или поне на групите, на които аз попадам. „Neoantichrist“ идва цели 12 години след дебютния албум „Hysteria in Coma“ (2005). Доста дълъг период между две издания, но както ще чуете за добро. Саундът на „Neoantichrist“ е в пъти по-добър, по-рафиниран, но ако вземем предвид твърденията на музикантите причината може би е най-вече в по-добрата техника. Музиката е доста по-сложна и зряла, въпреки че носи първична агресия и брутален заряд. И ако дебютът повече напомня като саунд и стилистика на Root с добавени по-динамични моменти, то „Neoantichrist“ в много голяма степен си е съвсем „нова вълна“ блек метъл.

 

Разбира се в новия албум могат да се чуят някои траш и дет влияния, но харш двугласът придава особена красота на композициите, китарите са с типичното остро блек звучене, барабаните без да са натоварени с излишни ефекти придават точно толкова тежест и дълбочина, колкото е нужно. В някои композиции се включват и съвсем ненатрапчиво, като интересен акцент клавири, но това само ги дообогатява. Да, и разбира се станалата много спорна акустична китара в блек метъла. Първата песен „Ignis ~ Dominion“ започва с акустично интро, както и „My Aurorae“ с много кратка пиеса в отчетлив, огнен фламенко строй, това прелива в нещо, което като краен резултат е дало една завладяваща композиция. „Once Upon A Time In The East“ е омагосвяща с бавното си темпо, насечено от скоростни бласт бийтове и ненатрапчива мелодика.

 

Лично аз не виждам проблем, когато нещата са добре композирани и хармонизирани, а акустичната китара може да даде характер и много индивидуален облик на една екстремна композиция. Да, Чехия може би се оказва обетована земя на сложна, но не натоварващо досаждаща музика. На музикални експерименти, които съумяват бързо да опитомят сетивата и да ангажират слуха и вниманието. С оригиналност, с музикален професионализъм и предизвикателност. Десетте песни в „Neoantichrist“ са едно от доказателствата за това. Както са споделили музикантите в краткото си интервю – музиката може и да звучи различно от тази преди 12 години, но идеята е същата. И ние я правим по същия начин както тогава, без излишни технически „добавки“.

 

http://metalhangar18.com/site/solfernus-neoantichrist-2017.mh18

Boční projekt Igora Hubíka z ROOT si do cesty neklade žádné velké bariéry a prostě hned od začátku najede na nekompromisní blackmetalovou notičku. Igor zde platí za vrchního kapelníka a obsluhuje tentokrát všechny kytary a ještě je zodpovědný za klávesové aranže, nutno přiznat že to celé obsluhuje velmi dobře, protože tu a tam se dokáže, v tom apokalyptickém masakru, poprat i s nějakým tím zapeklitějším sólem. Strhující rychlá tempa opanují prostor hned po akustickém úvodu a songy tak posléze pádí vpřed na vlně thrashoidních riffů a temnoty. Šakalí vokál Khaabluse umocňuje všudypřítomnou atmosféru zla a pohrdání, aby rytmické duo Parambucha/ Paul Dread (druhý zde zastal - spolu s Pavlem Kolaříkem - dokonce roli producenta) bylo zodpovědné za natlakovanost nahrávky.

 

 

 

Pro „Neoantichrist“ je velmi příznačná ona vítězná nálada a jistá dávka nicneřešení, jakoby si kapela řekla - prostě to tam narveme a jdeme dál. Nenechte se však mýlit, deska neplatí za nějaký narychlo spíchnutý a odfláknutý šunt, ale naopak vlastní naprosto skvělé zvukové ošetření a působí po všech stránkách vysekaně, dynamicky, zkrátka zvukově dotaženě. Chtěl jsem spíš říct, že si SOLFERNUS nehrají na žádné převratné umění. Zkrátka jen zhudebnili svoje metalové srdce a sestavili divokou a nespoutanou nahrávku, jakých není v tomto ranku v tuzemských luzích a hájích v současné době zrovna přehršel.

 

 

 

Zatímco úvodní nápal „Ignis-Dominion“ představí severskou bouři a nahrávka se vlastně jeví jako smrtelně rychlá, postupem doby je materiál různorodější, takže když pak dojde na devátou a vlastně i titulní skladbu „Neoantichrist“, výsledkem jsou houpavá tempa, atmosféra nejlepších alb BATHORY z druhé poloviny osmdesátých let i potřebná dávka dekadence. Vše pak korunuje jako žhavné sirnaté magma se valící závěrečná bažina „Stone In A River“. Zdařilé album.

 

http://www.crazydiamond.cz/solfernus_neoantichrist_recenze/1344

 

 

Czesi to jedna z nacji, która umie w black metal jak mało kto. Nie dalej jak w zeszłym roku, na Brutal Assault dwudziestopięciolecie kariery świętował sławetny Master’s Hammer i równie znany Root. Tym samym młode pokolenie nie może narzekać na jakość podwalin i wzorców dla tworzonej przez siebie muzyki.

 

Dlatego drugi pełnowymiarowy krążek czeskiego Solfernusa łyknąłem w redakcji jak przysłowiowy karp. I choć nieprędko zabrałem się do recenzowania tego czterdziestominutowego „dziesięciozgłoskowca”, to mój zapał był co najmniej ogromny.

 

Neoantichrist (swoją drogą już za tytuł tej płyty Czesi powinni dostać jakieś Grammy) przedstawia black metal w odsłonie ocierającej się delikatnie o heavy metal. Nie, nie oznacza to, że muzyka jest prosta i lekka. Klimat jest mroczny i ciężki, do tego partie wokalne sugerują wyraźnie przynależność do muzyki czarno metalowej. Co innego praca instrumentalistów. Zarówno niespieszna perkusja (przypominająca mi niejednokrotnie poczynania amerykańskiego Metal Church), jak i partie gitarowe bardziej pasują do thrashu czy heavy niż do black metalu. Trochę mocniej jest w drugiej części płyty, ale jeśli ktoś oczekuje wypływającego z głośników potoku blastów i ściany dźwięków gitar, to raczej się zawiedzie. Gitary wciąż są klarowne, riffy rozpoznawalne, a całość da się łatwo zanucić podczas pooranego prysznica. W kilku utworach dodatkowego klimatu dodają wtręty klawiszowe (That One Night) lub heavymetalowe początki, grane na gitarach klasycznych (My Aurore, Ignis – Dominion). Najszybszym kawałkiem jest zdecydowanie utwór numer dwa, ale patrząc na tytuł płyty (nadany pewnie w ślad za tytułowym utworem numer pięć), nie takimi treściami chcieli się pochwalić Czesi.

 

I wcale mnie to nie dziwi. Przecież ani wielki Master’s Hammer ani sławetny Big Boss nie pędzli na swoich płytach na złamanie karku, nie mieszali tempa i nie robili z kawałków niestrawnej sieczki. I najwyraźniej kwartet z Brna również poszedł tym sprawdzonym i utartym tropem, i nagrał płytę może niezbyt odkrywczą i z pewnością nie ociekającą krwią i bebechami, ale za to przyjemną w odsłuchu i łatwo wpadającą w ucho.

 

Aha, jakbyście chcieli mieć taką płytę w swojej kolekcji, to radzę zagęszczać ruchy – Satanath Records wypuścił ją jedynie w ilości 500 egzemplarzy!

 

http://kvlt.pl/recenzje/solfernus-neoantichrist-2017/

 

 

V předchozích mých výplodech jsem zmínil cosi v tom smyslu, že se s návraty roztrhl pytel, a když už ne pytel, pytlíček určitě. A z tohoto pytlíčku nám vypadli SOLFERNUS s novinkovým albem po předlouhých dvanácti letech. V čase tehdy aktuálního debutu „Hysteria In Coma“ jsem kapelu (můžete SOLFERNUS zařazen jako projekt, což v konečném důsledku netřeba míti za podstatné) naprosto zazdil, tudíž se budu tvářit na „Neoantichrista“ jako na samostatnou jednotku se vším všudy.

 

Termín „All Star Band“ je v black metalu přinejmenším nevhodný, možná i sprostý, kdy v této rovině i hovno začíná mít odér průměrného parfému. O superkapelu se ovšem zcela určitě jedná, v rámci naší metalové subkultury nepochybně. Spojení členů ROOT a ASGARD samo o sobě vzbuzuje nemalá očekávání v kvalitativní rovině, což dle mnou kdysi zmíněné Cimrmanovy frustrační kompozice taky může dopadnout tak, že velké očekávání střídá prvek zklamání. Tenhle konec to ale v případě SOLFERNUS nevzalo, „Neoantichrist“ ve své černočerné zbroji může jedině příjemně překvapit. Že se na posluchače vyhrne s úvodními tóny první skladby black metal, netřeba příliš zdůrazňovat, členstvo SOLFERNUS, resp. jejich domovské kapely, pak název alba samotný napovídá dostatečnou sumu indicií o hudebním pojetí alba. Toto je ostře přímočaré, čistý vybroušený zvuk prostý koroze „true“ black metalového výrazu, SOLFERNUS znějí o poznání moderněji. Něco více či méně i rádoby moderně black metalových alb a pokusů o ně jsem stačil vyposlechnout a nálepka „moderní“ pro mě časem získala cejch polepky na cenové akce v obchodních řetězcích. Ne vždy je pokus o „modernost“ a možná i avantgardu ku prospěchu věci forma vítězí nad duší a obsahem. SOLFERNUS mají jasnou tvář, formovanou druhou vlnou black metalu severského střihu, netřeba se předem obávat sladké pachuti na patře. Bestie má vnitřní síly dosti posluchače vtáhnout do svého světa dle jasných pravidel hry. SOLFERNUS jsou především o poctivém černém řemesle, spojení bestiality se silou skladeb a jejich silným emočním nábojem. „Neoantichrist“ není albem vystačící si se jednou bestiální lajnou, trvající od půl hodiny do padesáti minut, čehož jsme se na blackové scéně v globálním měřítku dočkali nesčetněkrát a mě to zas ani tolik nevadí, beru to jako nedílnou součást tváře stylu, se kterou je třeba u black metalu prostě počítat. SOLFERNUS v pravý čas uberou plyn a vytváří příhodný prostor pro volnější pasáž, odlehčenější vyhrávku, případně decentní klavírní motiv, kdy se nálady plazí jak bazilišek od jednoho temného koutu ke druhému. „Mistresserpent“ se jako kontrast k prvním dvěma erupcím nikam nežene, plazí se jako mlha údolím, po níž nezůstane nic, jak bylo před tím, než se odkudsi objevila. Až syrově thrashová, rané KREATOR lehce upomínající „Pray For Chaos!“ se navíc ve střední čási pyšní hlasem samotného mistra Big Bosse, kterýžto dodává skladbě další obohacující rozměr. Syrový thrash, zde notně zatuchlý a zčernalý od pekelných plamenů, to je následující „That One Night“, kde se objevuje ona decentní klavírní vyhrávka, nerušící a dotvářející správně „ježící“ atmosféru. Vaderovsky uvozená „Between Two Deaths“ vzápětí propuká v divoký běs, proud žhavé lávy, který pohltí vše, co se mu bláhově postaví do cesty, a jak rachle začala, tak fofrovitě skončí. Temná a zvolna se zpočátku odvalující „Once Upon The Time In The East“ se na střídačku mění v kulometnou spršku, která se během času na výměnu pásu opět klidní do nicoty a zmaru. Titulní „Neoantichrist“ opouští kulometnou smršť a dává vyniknou blasfemické melodice, netratí ničeho na intenzitě a naléhavosti, pokud bych použil ono ošklivé slovo, toto jedno z deseti zastavení na tomto kotoučku bych pasoval na absolutní hitovku.

 

„Neoantichrist“ je nepochybně silný kus, který nemusí něco upoceně dokazovat. Nastavte prst, a mlýnek na maso Vás vtáhne dovnitř celé i s obuví. Zpočátku můžete mít pocit, že nelze příliš ničím překvapit, tímhle klamným pocitem bych se ale moc dlouhou neopájel…

 

https://www.metal-line.cz/articles/recenze-solfernus-neoantichrist-2017-1169

 

 

Je zima a jdu zrovna kolem kostela. Normálně bych asi dovnitř nešel, ale lákaly mě zvuky, ozývající se z poza dveří. Chladivé, smutné, pochmurné ozvěny, jako mrazivá rána za hřbitovní zdí. Vstoupil jsem, sunul se pomalu k oltáři. Tam, nad krví zbarveným rouchem, visel na kříži on - zohavený. A měl moji tvář.

 

Na novinku moravských blackerů SOLFERNUS se čekalo dlouhých dvanáct let. A nutno říct, že se čekání vyplatilo. Vždyť kdo by měl zchladit naši mysl a pokrýt nás temnotou, než právě tito zplozenci pekla. Pouštím si album "Neoantichrist" stále dokola a přemýšlím nad posledními věcmi člověka. Svět náhle zčernal.

 

 

 

"Neoantichrist" mohu doporučit všem milovníkům pomalejších blackových desek, které sázejí hlavně na studené nálady, postupné nahlodávání vaší duše a nebojí se vás pozvat na nekonečnou návštěvu záhrobí. Cítím zde lehkou inspiraci DIMMU BORGIR, TRIPTYKON, CELTIC FROST. Mé přirovnání berte ale jen jako směr, odkaz, jinak jsou SOLFERNUS originální a moravsky melodičtí. Nelíbí se mi obal, ale jinak jsem absolutně spokojen. Skladby mají jasné, zapamatovatelné motivy, každá svůj černo černý oheň, který vypálí cejch i do vás. Doporučuji poslouchat nahlas, v temných místnostech a s otevřeným oknem do zimní krajiny. Pak vynikne tento black metal vskutku skvěle. Vše je promyšlené, na podobné desky až nebývale pestré, tepající, návykové, přesto neklidné jako udušený vztek. Až mě budete zase věšet na kříž, poprosil bych jako kulisu pouštět toto album. Velmi dobrá deska, která vás zahalí do tmy a chladu.

 

 

 

Asphyx says:

 

It is cold and I am passing a church. Normally, I would not go inside but I was attracted by the sounds of echoes behind the door. Cold, sad, bleadk echoes just like cold mornings behind the wall of the cemetary. I came in, walked to the altar. There, above the bloody cloth was a cross with him – he was mutilated. And he had my face.

 

We waited for a new album by Moravian black band SOLFERNUS for long 12 years. And I have to say that the waiting paid off. Well, who should cold our minds and cover us with darkness rather than these guys from the Hell. I will listen to the new album “Neoantichrist” over and over again and I think about the last things of mankind. The world suddenly blackened.

 

 

 

“Neoantichrist” is a great album for all lovers of slow black albums, which are mainly based on cold moods which will gradually deteriorate your soul and they are not afraid to invite you on the endless visit in the graves. I feel the slight inspiration of DIMMU BORGIR, TRIPTYKON, CELTIC FROST. But this is only my submition and take it just as a direction, a link because SOLFERNUS are original and Moravian melodic. I do not like the cover but otherwise I am happy. Songs have clear and rememberable motives each has its own black fire which will burn a sign into your skin. I recommend listen to this with a loud player, in dark rooms and with open window to the witner countryside. Then you will nicely hear the black metal. Everything is nicely thought out, similar albums are too colourful, addctive yet restless like an asphyxiated rage. When you will be putting me on the cross again, I would like to hear this album. Very good album which will cover you into darkness and cold.

 

https://deadly-storm.blogspot.ru/2018/01/recenzereview-solfernus-neoantichrist.html

 

 

Os Solfernus regressa à vida mais de dez anos passados da sua estreia nos álbuns de originais. Apesar de concordarmos com o rótulo black metal, este não é suficiente para mostrar o que a banda da Républica Checa faz. Não vamos sequer falar em termos de imagem, vamos concentrar-nos apenas na música e aqui podemos dizer que a melodia requintada que apresenta leva-nos para outros campos para além do black metal, todavia, como já disse faz sentudo, o rótulo principalmente em temas como "Glorified" que até nos remete para algo mais escandinavo, saído da década de noventa. O resultado é sem dúvida positivo e algo que nos vemos a voltar com regularidade. Uma boa surpresa.

 

http://worldofmetalmag.com

 

 

Brněnská skupina Solfernus nečekaně po dvanácti letech a téměř stejně tak dlouhé době, kdy nevykazovala žádnou aktivitu, vyrukovala s novým albem. Tedy, skupina – ono by se dnes mělo hovořit spíš o studiovém projektu, který zatím (podotýkám, zatím – ono se to samozřejmě může změnit) neplánuje živá vystoupení a toto album natočil v sestavě, v níž kytaristu a vokalistu Igora Hubíka (jinak baskytara v kultovních Root), zpěváka Pavla „Khaabluse“ Obsta (ex-Inner Fear) a basáka Tomáše „Parambuchu“ Řeřuchu (Asgard, BigBoss, YBCA) doplnil nový bubeník Pavel „Paul Dread“ Kubát (jinak Hubíkův spoluhráč z Root).

 

Solfernus mě baví tím, jak vynalézavě do své tvorby infiltruje inspirační podněty původního black metalu 80. let i toho „klasického norského“ dekády následující, ale k tomu přidává dostatek svého vlastního „pohledu na věc“ a především aktuálního zvukového cítění. Takže na jedné straně je z této desky cítit úcta k tradicím, na straně druhé v nejmenším nezní nějak archaicky a přehnaně oldschoolově, právě naopak – Neoantichrist je ve svém jádru moderní nesmlouvavá temněmetalová nahrávka. Navíc nahrávka nikterak jednotvárná, jak v podobném ranku často hrozí, nýbrž chvályhodně pestrá. Převažují sice hodně – místy přímo vražedně – rychlé „výplachové“ úseky, za jaké by se mimochodem nemuseli stydět ani ti nejklasičtější z thrashových klasiků, avšak chvályhodně nechybějí také podmanivě atmosférické skladby (vrcholem v tomto ohledu je vpravdě démonický titulní song) a aranžérsky nesmírně osvěžující momenty, jaké představují třeba sólo na akustickou kytaru v Ignis – Dominion, „zklidňující“ vyhrávky v Mistresserpent apod.

 

Zajímavostí určitě je, že vydavatelem tohoto CD je menší ruský label, který mu věnoval vskutku mimořádnou péči. Postaral se dokonce i o potisk vnějšího okraje spodní, tedy „hrací“ strany disku (!), s čímž jsem se já osobně setkal vůbec poprvé.

 

http://www.rockandall.cz/recenze/solfernus-neoantichrist/

 

 

SOLFERNUS es una banda de Black Metal que proviene de la República Checa. Se formaron en 2002 y han sacado solo un larga duración, y eso fue en 2005.Ofrece un álbum sorprendente con su nuevo “Neoantichrist”, que fue producido por el nuevo baterista Paul Dread (también miembro de ROOT). La banda tocan un estilo de Black Metal que es muy crudo y tradicional además de agregar un poco de energía de la vieja escuela a un estilo más moderno, la producción suena muy profesional, mientras que las letras cubren la perdición, la ira y los temas anticristianos.

 

La ejecución de la guitarra acústica comienza el álbum antes de entrar en una dirección musical más pesada, se podria decir que es la calma antes de la tormenta, mientras que las secciones más rápidas de las canciones usan una gran cantidad de trémolo y ritmos explosivos y contundentes para dar a las canciones una sensación más cruda junto con las voces que son principalmente sombrías y gritos agudos de clásicos del Black Metal. Básicamente es un disco como si nos golpeasen duramente en la cabeza y nos quisieran ver desangrarnos en un ritual oscuro.

 

El disco, también contiene algunos momentos más tranquilos que traen un marcado contraste con el resto de este álbum. Algunas canciones contienen pasajes de una guitarra casi española al más puro estilo del flamenco. Al principio, pensé que era una adicción extraña al álbum y pensé que no encajaba, pero la guitarra española es una forma muy apasionada de tocar la guitarra, que se ajusta a la pasión ardiente que siempre está presente en “Neoantichrist”.

 

Por destacar un tema me voy a decantar por el que comparte nombre con el disco, “Neoantichrist”.No hay duda de que el espíritu que anima la canción del título lo sentiría por el salvajismo de la voz y la fuerza sombría de los riffs. Es un tema es poderoso y adictivo. Sus ritmos vertiginosos, balanceantes, de ritmo medio y sus pesados acordes que nos harán destrozarnos el cuello ritmicamente. La voz es poderosa y dinámica aportándonos una garra llena de energía oscura y ennegrecida. Los ganchos melódicos sombríos y seductores cavan bajo la piel demasiado profundamente como para ser desalojados. Si eres como yo, lo primero que querrás hacer después de que termine la canción es volver a reproducirla sin demora.

 

En resumen, este nuevo álbum,  “Neoantichrist”, es un gran álbum dentro del Black Metal, que añade nuevas fórmulas a ecuaciones viejas y exactas, para solo buscar una potenciación y una oscuridad más densa y tremebunda. SOLFERNUS esta en su mejor momento, haciéndonos orar inmisericordemente por su fe o seremos sacrificados en nombre de ella. Un álbum muy a tener en cuenta para todos los amantes del Black Metal.

 

http://necromance.eu/solfernus-cze-neoantichrist-cd-2017-satanath-records/

 

 

Po dlouhých dvanácti letech změnil se rozdivočelý čert Solfernus v uvážlivého démona, aniž by si své rodné jméno změnil. Ostatně k tomu nebyl důvod. Aktuální čtyřčlenná sestava vykazuje oproti předchozím letům pouze změnu na postu bubeníka, kdy vytíženého Toma Corna vystřídal neméně schopný bouchač Paul Dread.

 

Že by však borci pokračovali tam, kde se jejich pekelný vozík zastavil, tak „to kurva ani omylem“. A dalo se to i čekat. Všichni zainteresovaní toho za uplynulou dobu okusili dost a dost a svým způsobem zde prodali všechno, co se naučili „odvedle“ (mohu napsat od Big Bosse ? :) Přiznám se, že jsem tak trochu tušil, že avizovaný „Neoantichrist“ bude určitě jinde a svým způsobem jsem si to i přál. Nu… stalo se! SOLFERNUS na novince představují spíše progresivně laděné těleso, které je sice stále jaksepatří blackmetalové, avšak potenciál většiny skladeb míří kamsi za horizont této žánrové krabičky.

 

Těch „mimo-blackových“ odskoků je tu koneckonců celá řada a samotnému materiálu to jen a jen prospívá. I navzdory absenci vysloveného hitu, jenž by posluchače sesekal „na první dobrou. Víceméně je to způsobeno hlavně tím, že „Neoantichrist“ je deska „uvážlivá“, propracovaná a brutální až na třetím místě. Nemusí se to sice mnohým posluchačům zamlouvat, ale je tomu opravdu tak.

 

Největší plus nahrávky v konečné fázi přisuzuji členitosti skladeb, které sice spojuje jednotná image, ale jinak je každý track trochu jiným druhem pekla. A když už jsem zmínil slovo „image“, tak vězte, že přesně tento faktor budiž zásadní devízou nových SOLFERNUS. Atmosféru nahrávky pak dosti vehementně ovlivňuje kazatelsky laděný Khaablusův přednes, který je více či méně doplňován také Igorovými hlasivkami. Velmi hodnotný návrat s deskou, u níž se metalový posluchač, upřednostňující košatost skladeb, nebude nudit.

 

http://rumzine.com/solfernus-neoantichrist-cd-2017-satanath-records-murdher-records

 

 

Und wieder ein Black Metal Album, das den Weg zu mir findet. Dieses Mal liegt der Ursprung in der Tschechischen Republik. Ich muss gestehen, musikalisch war mir Tschechien bisher ein unbeschriebenes Blatt. SOLFERNUS gründeten sich allerdings schon 2002. Nach einer Mini-CD im Jahr 2003 folgte 2005 das Debüt. Erst in letztem Jahr nahm man das zweite, nun erschienene Album NEOANTICHRIST auf. Man kann sich grob vorstellen, um was es der Band mit ihrem neuen Album geht.

 

Im Gegensatz zu vielen anderen Black Metal Bands, sind die harschen Vocals meist doch gut verständlich, wenn nicht gerade in deren Heimatsprache gesungen wird. Die Songs sind stark vom Black Metal geprägt, andere Stile mischen sich gerne mal ein. Gerne auch melodisch und immer nah am nordischen Black Metal angelehnt. Jedenfalls strotzt das Album vor Riffs, und auch mit feinen Soli wird nicht gespart. Zwischendrin tauchen auch mal akustische und exotische Spielereien auf. Das Drumspiel ist ebenfalls abwechslungsreich. Von ruhigem Getrommel bis hin zu Blastbeats ist alles vertreten.

 

Ein eigentlich ansprechendes Album dem aber das gewisse Etwas, die Eigenständigkeit fehlt. Immerhin kommt man ohne Keyboards aus und erzeugt dennoch eine gewisse Grundstimmung. Sicher kein schlechtes Album. Songs wie MISTRESSERPENT (geile Atmo), BETWEEN TWO DEATHS (kurz und knackig, voll auf die zwölf), ONCE UPON A TIME IN THE EAST (schleppend, groovig) oder der Titelsong (prägnanter Sprechgesang) bleiben doch schon hängen.

Mal gespannt was da noch so kommt, in den nächsten Jahren. Sofern es nicht wieder 12 Jahre dauert bis ein neues Album erscheint.

 

https://www.hellfire-magazin.de/solfernus-neoantichrist/

 

 

Brněnský black metalový projekt Solfernus se po dvanácti letech vrací na scénu. Po solidně přijatém debutu "Hysteria in Coma" se kapela - z důvodu koncertování a natáčení s dalšími metalovými spolky - odmlčela. Nyní se probouzí z hibernace silným albem "Neoantichrist".

 

Je-li možné v kontextu domácího extrémně metalového kotlíku uvažovat o termínu superskupiny, Solfernus by jeho obsah naplňovali celkem dobře. Igor z Root, Khaabulus z Inner Fear ani Parambucha z Asgard nejsou jména na domácí scéně neznámá a novinkové album "Neoantichrist", které společně natočili po dvanácti letech od debutu, je jasně cítit zkušenostmi, které tito pánové mají.

"Neoantichrist" je black metal. Stylově poměrně čistý, moderně pojatý, přesto neuhýbající ke zbytečné, neobohacující, progresi. Záhrobní vokály, skřípavější Kbaabulův i temnější Igorův, se doplňují s přímočarým kytarovým nářezem, který ve vysokých otáčkách jistí Paul Dread za bicími. Je zde však i dostatek prostoru na akustické předehry, mezihry i cody, atmosféru "That One Night" podtrhne úsporný klavír. Podstatným prvkem hudby Solfernus je i schopnost zpomalit. Obrátit se od zběsilé artilérie k rozvážnějšímu, valivému tempu ("Once Upon A Time In The East"), které dovede svou hutností podtrhnout vyznění skladby.

Z textů logicky čiší poněkud skeptický pohled na lidstvo. Pokud jiná legenda domácího metalu Hypnos na své letošní desce "The Whitecrow" hledala to pozitivní ve světě a to dobré, co je v lidech hodno pěstování, Solfernus z black metalových pozic neustupují ani o píď. Najít na lidstvu něco pozitivního je zhola nemožné, jediným řešením je samozvaná mesiášská osoba (onen titulní Neoantikrist), který lidstvo svým vlastním způsobem spasí. Jistě, v podstatě klišé, ale omluvitelné. A hlavně - v podání Brňanů i uvěřitelné.

Dlouhé čekání se vyplatilo, v návrat Solfernus už asi ani nikdo nedoufal. Ale nastal a vydařil se. Úroveň, s jakou tato čtveřice podává svou muziku, má parametry, které značně přesahují naše hranice. Je dost pravděpodobné, že úspěchy a větší ohlas budou mít muzikanti právě tam. A může k tomu ostatně dopomoci i vydání u ruského žánrového labelu Satanath Records, firmě s celosvětovou působností. Je skvělé, když se domácí kapely dovedou upíchnout tímto způsobem!

 

http://musicserver.cz/clanek/57172/solfernus-neoantichrist/

 

 

Solfernus is a black metal commando team from the Czech Republic that delivers a surprising album with their new one 'Neoantichrist'. In the first song I hear an acoustic guitar passing by, not something you often hear in black metal. As can be expected from a black metal commando, the tempo is quite high, without reaching the extreme speed of fellow bands that always get annoying and get a bit messy after a while. There is always an eye for a small change in tempo, with a nice stirring rhythm and matching guitar riff, like in 'Glorifired'. 'Mistresserpent' is a slower song, where the vocals sound like the familiar but unnerving nails on a blackboard and definitely crawls under your skin. The band here know how to create a nice doomy atmosphere, even though the song does not convince as a whole. Although the band already established in 2002, this 'Neoantichrist' is only the second album by Solfernus, perhaps also a reason for lacking an true identity of their own. When I said that this was a surprising album, I meant that elements were added to the sound that are unexpected and well-intentioned in the songs, but not everywhere have the same positive effect. In the old school sounding songs like 'Pray For Chaos!' the band is at its best and they may have to focus their attention on these kinds of songs but they deserve praise for wanting to add a surprise element here and there for this album to stick out in this mass of releases.

 

http://www.lordsofmetal.nl/en/reviews/view/id/35949

 

 

VERDIKT: Doktor Solfernus vtrhl zpátky na scénu hezky rozčílený. Neoantichrist je album syrové, rvavé, ale zároveň kytarově barevné a melodicky zajímavé.

Každý pořádný fanda domácího blacku zná nářezově čertovský projekt Solfernus. Kapela přichází s novým počinem po delší odmlce a evidentně je doslova nadržená vyvolat pořádné peklo na zemi. Ptáte se, co se změnilo za těch dvanáct let od vynikajícího předchůdce Hysteria in Coma? Všechno a nic zároveň. Změna hudebního stylu není tak markantní, ale zaznamená ji i ten, kdo slyšel tvorbu Solfernus pouze z rychlíku. Sestava je prakticky totožná, pouze za bicí nástroje místo Tomáše Corna usedl tlučmistr z Root, Paul Dread.

 

 

 

Kdo se při zmínce o změně stylu opotil, může zůstat klidný. Hudební složka je sice hodně barevná, rytmicky hravá, protkaná různými vsuvkami a obohaceními, ale nejen díky havranímu přednesu zůstává stále černá jako paměť opilcova. Je dobré ale přiznat, že i thrashovými sekanicemi je Solfernus živ. Vůbec kytarová práce je na Neoantichrist výborná, posouvající fošnu o pár pater výš. Užívám si parádní akustické vyhrávky, které se jako stříbrná nit vlní celou nahrávkou.

 

 

 

 

 

 

 

Album není vůbec dlouhé. Příjemných cca čtyřicet minutek je přesně tak akorát. Prožene se kolem vás jako uragán, pocuchá emoce a hurá pryč. Narvat flamengo hned na úvod blackové desky zní jako špatný vtip, ale ejhle, hezky vás navodí do omamné náladičky a vy nepřipraveni dostanete ránu přes čumák thrashově vzteklým uragánem. Dá se říct, že se v této skladbě ukáže progresivní duch desky. Tremola a blasty jsou střídány zneklidňující akustikou a podivně zlou atmosférou.

 

 

 

U mikrofonu se střídají Khaablus s Igorem a tak tomu je po celou dobu. Khaablus svým jedovatým sípotem je výborným protihráčem Igorovu krákání á la Abbath. Což neberte jako výtku. Mile mě překvapil a styl jeho přednesu je zajímavě chladný.  V Pray for Chaos se na chvíli objeví i Big Bossův baryton a pěvecky je tedy Neoantichrist velice pestré dílo. Přitom není ani trochu roztříštěné, jak by se mohlo zdát. Vše je hezky promyšlené a do sebe zapadající.

 

 

 

 

Album dokonale doprovází do bílé barvy hozený 16-stránkový booklet s obrázky Thomase Bruna a proložený fotkami členů v elegantní image s brýlemi. Zvukově se jedná o syrové dílo bez přílišných kudrlinek a výtek k němu moc nemám. Nic převratného se nekoná, ale to není zas tak potřeba, že? Jsem spokojený a skvěle se bavím. Je vidět, že si kluci dali na přípravě pořádnou práci a výsledek stojí za to. Neoantichrist je naplněn po okraj výborným muzikantstvím, zvukem i vizuální stránkou sbírky. I když ho nahráli zkušení harcovníci z odlišného spektra metalového universa, onu divokou zuřivost pojící se zvláštním nadhledem jim bez výhrad věřím.

 

http://www.echoes-zine.cz/recenze/solfernus-neoantichrist

 

 

Počúvať nový SOLFERNUS je vec vcelku unikátna, táto kapela ležala pod ľadom neuveriteľných 12 rokov, ale ono sa ani niet čo čudovať, všetko ide o renomovaných hudobníkov ťahajúcich domáce veľké koráby Asagard, Root, Hypnos! Dokonca pôvodný bicman Tomáš Corn, známy z pôsobenia najskôr viac Death Metalových Despise, či Lykathea Aflame a neskôr v Black Metalových Cult of Fire, Deathkarma, je zrejme príliš vyťažený, takže náhrada sa našla v podobe Paula Dreada známeho z Root a Thief. O novinke som sa dozvedel z letáku na brnenskej zástavke Master´s Hammer povaľujúcom sa na okrúhlom drevenom stole. Tak teraz už môžem konečne pristúpiť k novinke. Dá sa povedať, že SOLFERNUS sú celkom originálnym zjavom na českej scéne, nie že by objavili nové esencie a cesty Black Metalu, povedal by som skôr, že kombinujú prvky, ktoré na našej scéne nie sú príliš k počutiu. Ich Black Metal je na jednej strane aj melodickejší a chytľavejší, na druhú stranu si zachováva tradičnú agresivitu a celkom rýchle tempá. Je jasne počuteľné, že sa jedná o českú kapelu, dokonca v určitých momentoch cítiť Root, Asgard a dokonca aj Hypnos. Nechcem tým povedať, že by sa jednalo o guláš z týchto troch kapiel, no rozhodne ich tvorcovia už majú natoľko silne vyvinutý rukopis, že to tu skúsenejší, alebo znalejší poslucháč postrehne. Hudobné postupy sú však už v réžii tejto originálnej kapely, do dravých a temných riffov sú napasované rôzne akustické vybrnkávačky, či klávesové podmazy, refrény sú taktiež silným rozpoznávacím znamením a Angličtina s moravským akcentom taktiež. Skladby to hrajú dosť na rytmiku, riffy sú priam tvorené pre bicie a bicie zas pre gitary, je tu cítiť kompozičné inžinierstvo, skladby sú vedené skúsenými rukami a mozgami, či ešte lepšie dušami. Takýto hudobníci už majú čo to preskákané z kultových kapiel a preto by sme ťažko mohli naraziť na stenu chýb a nevyváženosti, odsýpajú ako po páse. Príde aj na mysticky ladené riffy napr. v Mistresserpent, tieto mi tak trochu pripomínajú napr. nové smerovanie Hypnos. Keby si na vokáloch miesto Khaablusa dosadím Bruna s jeho basovými linkami, myslím, že takáto skladba by sa mohla objaviť aj na „Whitecrow“. Skladbe pritom tiež nechýbajú dramatické  momenty, akustické linky, či klávesové plochy, skladba nie je z ďaleka tak rýchla a pulzujúca ako prvé dve Ignis - Dominion a Glorified. Našťastie takíto hudobníci dokážu stvoriť dielo, ktoré nebude kopírkou ich domovských a hlavných kapiel, SOLFERNUS ide vlastnou cestou, sú oproti Asgard a Root ešte surovejší a nespútanejší, majú vlastnú melodiku a hlavne persóna Khaablusa ich taktiež dostatočne oddeľuje, je to proste iný vokál. V Pray For Chaos! si zahosťoval aj sám Big Boss, jeho hosťovačky sú známe snáď už po celom svete, v jednom interview spomínal, že ak sa nemýli, malo byt to byť už cez 650 krát a to že si určite nespomína na všetky. Skladby sú celkom rôznorodé a pestré čo sa týka riffov, aj keď zas celkový materiál vyznieva konzistentne. Skladby dokážete rozpoznať nie len vďaka refrénom, ale aj riffom a rôznym prvkom ako napr. klavírne úseky v That One Night, kde príde aj na hovorené slovo a divné klávesové plochy, všade sa nájde niečo čo odlišuje každý track od iného. Najlepšie na tom všetkom je, že SOLFERNUS nepotrebujú kopírovať žiadnu nórsku, švédsku, alebo grécku scénu, ich hudobný výraz je český, no ten posúvajú svojimi nápadmi a schopnosťami ďalej, dodržujú tradíciu, ale pridávajú aj niečo svoje. Skladby sú pomerne krátke, zväčša sa pohybujú niečo cez 3 minúty, no bez problémov môžeme naraziť aj na cez 5 minút, či dokonca cez 6 minút dlhé veci, ako napr. titulná Neoantichrist, či Stone In A River, z tohto pohľadu je najrýchlejšou vypalovačkou šiesta Between Two Deaths. V Once Upon A Time In The East môžeme nachvíľu započuť zaujímavé tremolá na spôsob severského Black Metalu, či v My Aurorae skúsene vedené akustické akordy na začiatku skladby, v tejto znova prichádza na rad nástup mystických a tajomných odkazov (riffov) smerujúcich k modernejšiemu poňatiu Black Metalu, tu vidno, že chlapi to nechcú celé ťahať výhradne na starú školu, na ktorej je aj tak celý SOLFERNUS postavený. Nový album „Neoantichrist“ je určite zaujímavým dielom na tohtoročnom poli domácich nahrávok, ide o album dobrých inštrumentálnych výkonov, Black Metal atmosférický pre tých, ktorí sa vyžívajú aj v inštrumentálnom a hudobnom spektre.

 

http://necrosphere.tode.cz/recsolfernus.html

 

 

It is the second full-length album by this Czech Black Metal band coming from the city of Brno. It was formed back in 2002 by members known beforehand from such well-known Czech ensembles as ROOT, HYPNOS, ASGARD, ENTRAILS and INNER FEAR just to name you some. On this record the line-up of SOLFERNUS consists of Khaablus (vocals), Igor (guitar, vocals, keyboards & effects), Parambucha (bass) and Paul Dread (drums). It can be truly heard from the first notes that we have proficient and time-tested musicians on board. The 10 songs of "Neoantichrist" represent an ultimate essence of blackened arts transcribed into music. Moreover this already infernal sonic alloy has been reinforced by a huge blasphemous lyrical approach that adds the whole material a darker concept. The sound production is maximally polished and comes in a crystal clear way. "Neoantichrist" belongs to the sort of very enjoyable and flawless materials, but somehow I feel the lack of real originality and charisma there. Nevertheless, I would highlight the stunning acoustic guitar parts featured in "Ignis – Dominion", "My Aurorae" and "Stone in a River". I also have to mention "Mistresserpent", my favorite tune, which was armed by ghastly guitar and keyboard parts. If you are fond of melodic Black Metal with a Nordic touch, then the music of SOLFERNUS is what you really searching for!

 

http://castrum.com.ua/encomium/5albums3.htm

 

 

Czech blackthrash war incoming. Solfernus have been unleashing a hate torrent for fifteen years strong, so their assault is honed razor sharp on only the second full-length in their artillery, ‘Neoantichrist’. The four man army counts two members of Root amongst their ranks but take few musical cues from the Czech black metal institution; this has far more thrash pumping through its veins.

 

That’s not the only influence however as various other strains of blackness and metal mayhem are stirred through their sonic brew, but regardless, it rules. From the muscular shred-fest of ‘Between Two Deaths’ to the stirring anthemic title track their collective experience shines through, grabbing you by the throat and forcing you to march to the beat of their blasphemic drums as Khaablus spits his vocal venom. They still achieve an admirably shadowed atmosphere (like on the crawling, winding ‘Mistresserpent’) but overall it’s a more direct in-your-face sound that works well. In the mood for something to stir the blood? Check these guys out.

 

 

 

 

https://blackmetaldaily.wordpress.com/2017/12/04/satanath-records-grimm-distribution-label-spotlight/

 

 

Dlhých 12 rokov trvalo, kým sa moravská horda Solfernus dopracovala k novému albumu. Táto dlhá prestávka bola, okrem iného, spôsobená zmenou na bubeníckom poste, ale aj ďalšími problémami, čo v konečnom dôsledku znamenalo prerušenie činnosti na takto dlhé obdobie. Členovia kapely medzitým ale nezaháľali a venovali sa svojim ďalším kapelám (Root, Hypnos, Asgard…).

Ak mám byť úprimný, tak som už v nástupcu Hysteria in Coma ani nedúfal. Zrazu tu mám pred sebou album, z obalu ktorého na mňa smutne hľadí svojím vyglobnutým okom Ježiš, ktorého trhá na framforce trojica supov. Za týmto pôsobivým výjavom stojí Thomas Bruno, taktiež mal prsty aj v coverarte posledného albumu Root – Kärgeräas – Return from Oblivion. Mimochodom booklet je podarený. Všetkými stránkami sa prelína už spomínaný motív. Zaujímavo vyzerá aj samotné CD, vrchná strana má podobu vinylovej dosky.

To hlavné ale, o čo tu ide, je predsa hudba. No máme tu dočinenia s naozaj rôznorodým dielom, kde základ tvorí samozrejme black metal, ktorý ale na seba ako statickou elektrinou nabitá prachovka nabaľuje ďalšie vplyvy a prvky. Výraznú stopu tu majú akustické nástroje, ktoré album otvárajú (intro skladby Ignis – Dominion) a takisto aj uzatvárajú (outro skladby Stone in a River). Pomedzi to sa ale vyskytnú aj v úvode songu nazvaného My Aurorae. Ďalším výrazným prvkom sú melodické vyhrávky, či sóla napríklad v Glorifired, Pray for Chaos! či Between Two Deaths, ale myslím, že týmto bola kapela povestná už aj predtým. Zaujali ma aj mrazivé klávesy na spôsob Dimmu Borgir, ktoré dotvárajú perfektnú náladu skladby Mistresserpent. Spolu s už spomínanou Mistresserpent vyčnieva nad ostatné ešte úvodný vyhladzovák Ignis – Dominion (s neustále hulákaným názvom Ignis – Dominion, ktorý sa vám zavŕta do lebky ako veľmi prierazný projektil), Pray for Chaos! (kde hosťuje Big Boss), Neoantichrist (tam platí podobná vec ako pri Ignis – Dominion) a najmä záverečný ťahavý opus Stone in a River, ktorý mi svojou ťažkou náladou a pomalým tempom pripomína niečo z posledného albumu švajčiarskych temnopánov Celtic Frost, resp. ich pohrobkov Triptykon.

Rozmýšľam čo by som na albume vlastne skritizoval, lenže nič také tu nenachádzam. Zvuk sa taktiež podaril. Album počúvam zhruba týždeň a nejaký týždeň ešte asi bude trvať, kým ma omrzí. Určite jeden z naj albumov na česko-slovenskej scéne v tomto roku, to bez debát.

 

http://www.metalexpress.sk/2017/11/solfernus-neoantichrist-satanath-records-2017/

 

 

Solfernus are a black metal band that hail from the Czech Republic. They were formed all the way back in 2002 and have put out only one full length and that was in 2005. I seem to have an affinity to bands from the Czech Republic. I love Cult of Fire, Kult Ofenzivy and Master's Hammer. Solfernus is no exception to that rule. Neoantichrist is their first album in 12 years and Solfernus are back in rip-roaring form.

 

Solfernus start off Neoantichrist with some beautifully played acoustic guitar. "Ignis ~ Dominion" is the calm before the storm that is the rest of this album. About a minute into the song, the instruments explode onto the scene, preparing you for the cacophony of monolithic black metal that awaits you. From beginning to end, Neoantichrist is mostly the musical equivalent of a blunt force trauma to both sides of the head, and I mean this in a good way. I think it's appropriate that I'm reviewing this album for Metal Maelstrom because those are the words that exactly describe this album.

 

Neoantichrist also contains some calmer moments that bring a stark contrast to the rest of this album. Some songs contain passages of an almost flamenco-like guitar playing. At first, I thought this was an odd addition to the album and I thought it didn't fit, but flamenco/Spanish guitar playing is very much a passionate form of guitar playing, which fits the burning passion that is ever-present on Neoantichrist.

 

The instrumentation is furious, an unending torrent of sonic wreckage. The drums are akin to the burning legions of hell marching onward towards oblivion. The guitars are thoroughly shredded, putting every other noise in their way to shame. This album is a primal cry from the very depths of the blackened soul. Tracks like "Glorified", "Pray For Chaos!" and "Between Two Deaths" are a sonic bulldozer, destroying everything in their path. These tracks are almost thrashy in nature, but retain that signature black metal sound. The vocals are like horrendous shrieks from the depths of the darkest chasms, most of the time. Sometimes they are reduced to a whisper, which provides for some thrilling and chilling moments on Neoantichrist. Some tracks do slow down the pace of the album, like the somewhat hypnotizing "Mistresserpent", "That One Night" which contains the unusual addition of a piano, and "Stone in a River" a great, crushing finisher.

 

With that being said, it's clear that Solfernus have put out a thoroughly enjoyable record. Neoantichrist is a delightfully destructive romp through the fires of hell and back, but I do feel the album doesn't really do anything new or creative. This point doesn't really cast a horrible shadow over the album though, as it is still an enjoyable headbanging, soul-crushing experience.

 

In summary, Neoantichrist is definitely a crowning achievement for Solfernus. You don't need to pray for chaos, because you have it right here!

 

https://www.metalmaelstrom.com/single-post/2017/11/26/Album-Review-Solfernus---Neoantichrist

 

 

I Solfernus sono una band ceca che torna in pista dopo oltre un decennio di stop, guidata da Igor Hubik, attuale chitarrista degli storici Root.

 

Neoantichrist è un discreto lavoro, che denota venature heavy/thrash in fondo non lontane dal gruppo del grande vecchio della scena Big Boss, e comunque non aderisce in maniera totale ai dettami della scuola scandinava, approdando a una forma meno algida e solenne.

L’album è ben prodotto e suonato da musicisti che dimostrano padronanza del genere, pur senza un filo conduttore specifico e comunque di uno o più brani capaci di colpire in maniera indelebile, ma la sensazione è che comunque i Solfernus abbiano un approccio abbastanza disincantato e, nel complesso altrettanto diretto, senza propensioni sperimentali o modernismi assortiti.

Anche per questo i quaranta minuti di Neoantichrist scorrono via infatti piuttosto fluidi, con brani più catchy e dai chorus maggiormente ficcanti come la title track e Mistresserpent, o con le accelerazioni repentine contenute in Between Two Deaths, lasciando così un buon retrogusto proprio grazie all’assenza di qualsiasi traccia di pretenziosità.

 

http://metaleyes.iyezine.com/solfernus-neoantichrist/

 

 

The Czech Republic has always been fertile land for bands with an original sound. This time, "Solfernus" is no exception to the rule thanks to their album "Neoantichrist". We could say it’s some nice-and-fast black metal, in general, although there are some slow (and not great) songs. Perhaps, the most similar stuff would be early-Zyklon’s fast parts; but these guys still have their own sound. There is a good variation of rythms and a good dose of blast beats. Their weakness? The melodic arrangements: one acoustic guitar in a couple of songs, some choral vocals in another, atmospheric keyboards in another, and so on… These guys could be significantly more solid without them, but those occasional stuff just don’t help. A band of very talented musicians who still have room for improving their songwriting.

 

https://ciklonizacija.blogspot.ru/2017/11/kombo31.html

 

 

The guitarist and drummer of this Czech band are also in ROOT but don't expect there to be a closeness in sound. SOLFERNUS do entertain the black metal vibe but with a surprisingly SLAYER influence. This is the second full length by this four piece from the Czech Republic and their last one came out in 2005. I guess they've been busy with other things.

 

As far as the SLAYER influence goes I'm thinking Seasons of the Abyss era. They definitely love their thrash. Most of the cuts on here have that head banging chunky riff salad working for em. Guitar soloing and drum work is also similar to the fearsome foursome of old. But it's not a carbon copy in the least. SOLFERNUS do add their own personality via venomous sounding vocals, song structure twists and actual melodies.

 

One wonders with so much talent why it took so long to produce something worthy of praise? Neoantichrist is a decent listen which really wouldn't fit into that standard blackened thrash sub-genre. Maybe next time they won't wait twelve years to put out a follow-up.

 

https://scumfeastzineblog.blogspot.ru/2017/11/solfernus-neoantichrist-review.html

 

 

Černé duše jménem SOLFERNUS vydali nové CD ve spolupráci značek Satanath records a Murdher Records. Moraváci s pekelným názvem SOLFERNUS se hlásí s aktuální nahrávkou „Neoantichrist“.

 

Sestava téhle kapely je takový brněnských all star blackmetalových band. Dva členové ROOT, k tomu borec z ASGARD a BIG BOSS BANDU a vokalista, který nazpíval všechny desky INNER FEAR. To je slušná smečka. Igor– kytara, vokály, klávesy a efekty, Paul Dread – bicí, Parambucha – basa, Khaablus – zpěv. Na nahrávce se objevuje taky hlas samotného Mistra pekel Big Bosse.

 

Ačkoliv výše uvedené kapely hrají jiný typ black metalu, přeci jenom je tam cítit provázanost. Nejvíc to asi slyším ve vokálech. Přeci jenom Igor zpívá sbory i v milovaných ROOT, i když má Khaablus hlavní slovo, tady si kluci rozumí. Sborové vokály nemají chybu. Třeba v songu „Once upon a time in the East“ dostávají vokály až mystický nádech. Nádhera!

 

My Aurorarae začíná akustickou kytarou, kterou lze oprávněně označit za španělku. Ten jižanský motiv plný Slunce a kastanět tam prostě je. Ale nenechme se zmást, tohle nemůže skončit jinak než pořádnou řežbou kytar. Přesah do jiných odnoží metalu tady je hodně cítit.

 

Titulní „Neoantichrist“ se pyšní netradičním bubláním kytar. Největší devizou této desky je její vyspělost a variabilita. Najdete zde totální blackmetalové nářezy vedle magických eposů. Navíc stojí za to zaposlouchat se do textů. Je to nářez, ale přesto je vokálům relativně dobře rozumět. A kdybyste nerozuměli, tak se začtěte do textů, které jsou všechny uvedené v rozsáhlém bookletu na vysoce kvalitním papíře. To se dnes už taky vždycky nevidí.

 

Hodně povedená deska nejen pro ortodoxní blackmetalisty.

 

Pro Rockpalace Jan Holý

 

http://rockpalace.cz/rockpalace-recenze-cd/item/1203-prichazi-novy-antichrist-jmenem-solfernus

 

 

Solfernus, originating in the Czech Republic, started out in 2002. It would take until 2017 when I was finally introduced to their album Hysteria in Coma. As a lover of Black Metal, I was instantly taken with this band and their unique sound. Some tracks on the album I reviewed, Neoantichrist, even have a Spanish guitar feel to them. The album's track list transitions well and the entire album was pleasing to the ear. Of the tracks, my personal favorites were Between Two Deaths, Neoantichrist, and Stone In A River. Ever the fan of Satanath Records, I've actually grown the collection of bands I love by using Solfernus as a reference for new artists to obsess over. Paul Dread's drumming style is phenomenal, I've always admired a fantastic drummer. I'm convinced that Neoantichrist is my favorite Solfernus album yet. So, all in all, I absolutely loved the album, the percussion, and the artist as a whole!

 

http://aeafanzine.blogspot.ru/2017/11/full-length-review-solfernus.html

 

 

Czech black/death. Perhaps of more interest than the present album are its prior members, which include the drummer from Cult of Fire, whose Ctvrtá Symfonie Ohne and indecipherably Sanskrit titled prior album were covered herein, and the guitarist from Root, whose Kärgeräs – Return From Oblivion was also reviewed here.

 

I guess if you always wanted to hear the quirky vocal approach of Root married to the overplayed Watain-inspired Swe-black/death cum “occult black metal” BS that’s all but sunk the black metal genre in recent years, that may be a reason to check this out…I guess…

 

More fodder for the Flames…to the Pyre of Dead Bards with ye!

 

Burn, baby, burn.

 

https://thirdeyecinema.wordpress.com/2017/11/13/a-terrifyingly-tryptophan-touched-turkey-day-roundup/

 

 

Solfernus  are  a  band  from  the  Czech  Republic  that  plays  a  very  raw  form  of  black  metal  and  this  is  a  review  of  their  2017  album  "Neoantichrist"  which  was  released  as  a  joint  effort  between  Satanath  and  Murdher  Records.

 

  Acoustic  guitar  playing  starts  off  the  album  before  going  into  more  of  a  heavier  musical  direction  while t he  faster  sections  of  the  songs  use  a  great  amount  of  tremolo  picking  and  blast  beats  to  give  the  songs  more  of  a  raw  feeling  along  with  the  vocals  being  mostly grim  and  high  pitched  black  metal  screams.

 

  When  solos  and  leads  are  utilized  they  are  done  in  a  very  chaotic  yet  melodic  fashion  while  the  songs  also  bring  in  a  great  mixture  of  slow,  mid  paced  and  fast  parts  as  well  as  adding  in  whispers  into  certain  sections  of  the  recording  and  the  songs  also  bring  in  a  great  mixture  of  both  old  school  and  modern  influences.

 

  Throughout  the  recording  the  riffs  also  add   in  a  decent  amount  of  melody  while  acoustic  guitars  also  make  a  brief  return  as  the  album  progresses  along  with  all  of  the  musical  instruments  have  a  very  powerful  sound  to  them ,  some  songs  also  mix  in  elements  of  punk  and  thrash  as  well  as  a  few tracks  introducing  clean  vocals  and  spoken  word  samples  onto  the  recording,  keyboards  can  also  be  heard  briefly  and   the  closing  songs  is  long  and  epic  in  length.

 

  Solfernus  plays  a  style  of  black  metal  that  is  very  raw  and  traditional  as  well  as  adding  some  old  school  energy  into  a  more  modern  style,  the  production  sounds  very  professional  while  the  lyrics  cover  perdition,  anger  and  anti  Christian  themes.

 

  In  my  opinion  Solfernus  are  a  very  great  sounding  raw  and  traditional  black  metal  band  and  if  you  are  a  fan  of  this  musical  genre,  you  should  check  out  this  album.

 

http://occultblackmetalzine.blogspot.ru/2017/11/solfernusneoantichristsatanath.html

 

 

Οι Solfernus έρχονται από την Τσεχία και μαζί τους φέρνουν τη δεύτερη τους δουλειά, έπειτα από μια δεκαετεία,  το "Neoantichrist". O ήχος τους συνδυάζει την αβυσική ωμότητα με αρκετά μελωδικά στοιχεία τα οποία φέρνουν στο μυαλό ένα συνοθύλευμα από μεγάλες μπάντες του είδους!

Αποτέλεσμα εικόνας για solfernus neoantichrist

 

Η εισαγωγή του δίσκου, με το "Ignis-Dominion", θυμίζει κάτι από το "Seasons In The Abyss", ενώ η πορεία εξελίσσεται πιο βίαια, με γρήγορα riffs και solos.

Η συνέχει εκτυλίσσεται πιο αργή και ατμοσφαιρικη΄με το "Glorified", ενώ το "Mistresserpent", ακολουθώντας την ίδια σχεδόν διαδρομή πλαισιωνεται και από μερικά στοιχειωμένα ακουστικά σημεία, και μια "ερπετική" προφορά!

 

Όσο προχωρούμε στο δίσκο, και η μουσική γίενται πιο χαοτική και γρήγορη συναντάμε κάποια ενδιαφέροντα parts, όπως τα τύμπανα και μερικά πλήκτρα στο "That One Night", ενώ το "Pray For Chaos", με ένα pure black metal στυλ, τα διαλύει όλα στο πέρασμα του, αν και οι κιθάρες χάνονται κάτω από τα drums. To "Βetween Two Deaths" με μια Νορβηγικη΄επιρροή στη μουσική του αποτελεί ένα από τα πιο καλά κομμάτια του δίσκου, με ένα πολύ καλό solo στη μέση του κομματιού, ενώ το μελωδικό, ακουστικό "My Aurorae" δίνει μια ιδιαίτερη διάσταση στο σύνολο.

Το "Once Upon A Time In The East" έχει το ίδιο κολασμένο ύφος με το υπόλοιπο άλμπουμ, σε χαμηωμένες όμως ταχύτητες και με πολλά ξυστά και ψυχρά γεμίσματα, σε αντίθεση με το ομώνυμο του δίσκου που αποτελεί μια εξ ολοκλήρου χαοτική σύνθεση που μου φέρνει στο μυαλό τους ύστερους Dissection.

 

Tέλος, ο επίλογος γράφεται με την πιο ενδιαφέρουσα και όμορφη σύνθεση. Το "Stone In A River", ένα αργόσυρτο κατάμαυρο κομμάτι που η υποχθόνια του κατεύθυνση σε συνδυασμό με τα ψιθυριστά φωνητικά ανατριχιάζει.

 

Το "Neoantichrist" σίγουρα δεν αποτελεί δίσκο που με συγκίνησε, αλλά σίγουρα δεν είναι μια απογοητευτική δουλειά καθώς οι Τσέχοι black metallers ξέρουν πραγματικά να παίζουν. Το σατανικό τους badass στυλάκι τους πάει, αν και θα ήταν προτιμότερο να βάλουν λίγη ταυτότητα μέσα στη μουσική τους.

 

http://www.metalview.gr/2017/11/solfernus-neoantichrist-album-review.html

 

 

Un arpeggio quasi barocco apre l’album dei Solfernus, dalla Repubblica Ceca. Il loro è un death tirato di matrice nordica imbastardito con del black molto ma molto veloce, il che influenza irrimediabilmente la struttura di ogni traccia. Ecco quindi canzoni veloci, cadenzate su lunghi e martorianti blast beat che impongono un minutaggio medio piuttosto esiguo. La voce è quanto di più classico ci si potrebbe aspettare dal genere proposto, ossia una gracchiante ugola capace di proporre nel contraltare anche dei toni molto più bassi e cavernosi. Finora tutto nella regola… e forse è proprio questo il problema. Non c’è una nota di personalità nella musica come nel cantato. Ora, volendo ammettere questo come un difetto scavalcabile, sopraggiungono altre beghe. I suoni risultano un tantino opachi e smunti, quasi stanchi, cosa che non si addice ad un genere energico come quello proposto. Inoltre in certe canzoni, come “Pray For Chaos”, soffrono di un difetto d’ispirazione se così si può chiamare: inserti messi alla rinfusa nel bel mezzo della traccia e che non sembrano c’entrare nulla con il resto del brano. Questo fatto si manifesta un po’ in altre tracce e purtroppo non può fare altro che peggiorare una situazione con pochi appigli di salvezza.

 

http://www.metalhead.it/?p=122592

 

 

Chi si rivede! Nell’anno dei grandi ritorni si ritagliano uno spazietto anche i Solfernus. Erano dodici anni che non si avevano notizie discografiche di loro, dal primo full length Hysteria in Coma. Nessuno stravolgimento di formazioni in questo nuovo Neoantichrist, solo una essenziale sostituzione: al posto di Tomáš Corn, andato a fondare gli incredibili Cult of Fire, arriva il batterista dei Root, che non necessitano di alcuna presentazione.

 

 

Da questi già proveniva Igor Hubik, lì bassista e qui chitarrista. Sarò brutale: i Solfernus non godono di molto favore, stando ai pochi commenti in rete, qualcosa di cui non dover neanche dare un cenno. Beata ignoranza… il debutto era un ottimo lavoro di black metal tradizionale con varie influenze che andavano dai Cradle of Filth ai Belphegor pre-Nuclear Blast. Il disco in esame non cambia coordinate, le definisce meglio e segna una piccola crescita della band ceca. I riferimenti sono ancora quelli appena citati, soprattutto nella voce e in certi riff dal sentore thrash, disseminati qua e là. Le tastiere hanno un ruolo non essenziale, ma comunque importante, così come le chitarre acustiche nella grandiosa Ignis Dominion, come anche in Mistresserpent e My Aurorae. Ogni tanto si crede un po’ troppo nel legame coi Root e si hanno passaggi non brillanti (Pray for Chaos e Once Upon a Time In The East). In generale i Solfernus sanno il fatto loro e la mia canzone preferita, la dissonante e lenta Stone In A River, lo conferma. A me basta questo, un disco non eccellente ma molto solido, come spesso succede con Satanath. Ancora qualche piccolo accorgimento sulla personalità e sarà compiuta la maturazione.

 

https://blogthrower.wordpress.com/2018/01/22/solfernus-neoantichrist-satanath-records-murdher-records-2017/

 

 

 

Psal se rok nula. Přišli první antikristi na hudební scénu a děsí bohabojné obyvatelstvo. Jsou trnem v oku svátosti, i když jsou svým způsobem neškodní, neb se jenom chtějí bavit. Potom se psal ještě jeden rok nula. Vstávají další antikristi. Jenže ti nechtějí jen děsit, ale být čistou nenávistí. Nechtějí být pouhým trnem v oku, ale ocelovým hrotem v srdci a chtějí se bavit vyvražďovánín, vypalováním a bořením mýtů i chrámů. Stručně, jednoduše a přímočaře dávají najevo, že když už se jim nepodaří zabít, tak alespoň svou špínou se pokusí krev čistou nakazit a nečistou myšlenkou nemocný mozek uzdravit. O šest set šedesát šest let později prostě nemůže být jako tenkrát. Staré, vrzavě hlomozící praktiky sice mohou fungovat, ale nepřítel si na ně již z větší části vybudoval imunitu a proti zvukové špíně vyvinul čistící prostředky. No a jak to bývá, tak každý soupeř si měří sílu svého soka. Tu povstali neoantikristi, aby zákeřně sofistikovaným způsobem upozornili na to, že i ten vševidoucí musí počítat i s tím, co nevidí. Nové album SOLFERNUS tímto není žádné ušmudlané retro ani parodie sebe sama z před dvanácti let. Ne že by taková „Ignis ~ Dominion“ nebyla správnej rachot lebek jako za starých dob, ale akustické kytarové sólo ji posouvá do sfér decentní nevyzpytatelnosti a to nemluvím o brilantním klasickém kytarovém sólu. A skoro o tom samém se dá mluvit i v ještě zuřivější „Glorifired“, kde do kovářských rychlonáklepů se vtírá melodická zadoomanost. Ovšem v případě „Mistresserpent“ se upouští od zabijácké nevraživosti a pomalá tempa vyvolávají plíživý děs a kombinace elektrických kytar a kytar akustických vhání do hlavy kacířskou myšlenku o art black metalu. Nevím proč, ale právě tohle mi na albu sedí nejvíc. Jako kdyby v těch pomalejších záležitostech měli SOLFERNUS patent na zákeřnou atmosféru. Proto třeba jako naprosto luxusní záležitost beru téměř monotónní ubíječku „Neoantichrist“ s jakýmsi nenávistně válečným zabarvením černé barvy a naprosto skvěle vrstvenými vokály. No a skvělou je taky psychedelicky art rockově nasáklá děsuplná pomalost „Stone In A River“ s opět skvěle navrstvenými vokály. A když jsem u těch vrstvených vokálů, tak ty se nacházejí téměř na celém albu a jsou hodně velkou devízou temných atmosfér. Skvěle fungují také u „That One Night“, kde chytře využité klávesy budují nechutnou hororovou auru zla. Ano, naprosto si libuji v těch pomalejších záležitostech jako v bezútěšné strastiplnosti „Once Upon A Time In The East“, která je načichlá decentní depresivností, ale nemohu říci, že by jakákoliv jiná skladby byla v něčem slabá a tak mi proti srsti není ani nehorázná vyvražďovačka „Between Two Deaths“. SOLFERNUS zplodili krásný black metalový hnus, plný zajímavých nápadů a nádherných atmosfér. Vše je navíc na albu dokonale dramaturgicky srovnáno do neroviny tří šestek.

PS: Zatímco obal a booklet mě nijak zvlášť neohromují, tak samotný disk ano. Ten vypadá jako gramodeska a má skutečně i drážky. Foto, logo atd. najdete na spodní stříbrné straně disku.

 

https://hardmusicbase.cz/index.php?stranka=recenze_vypis&id=59718&m=1

 

 

Doktor Solfernus stojí poměrně vysoko v pekelné hierarchii. Není příznivcem násilí a konflikty se snaží řešit spíše lstmi a vyjednáváním.

 

Zdá se, že pekelná legie SOLFERNUS už svého jmenovce v popularitě překonala. Když si zadáte do gúglu slovo Solfernus, objeví se na první straně 9x blackmetalová družina a jen jednou gentlemanský čert z pohádky Hrátky s čertem popsaný výše uvedenými slovy. Ale ona částečně pasují i na  brněnské neoantikristy, kteří momentálně taky v pekelné hierarchii stojí poměrně vysoko. A nejen v pekelné, i v pozemské. Sice se na světlo vydávají jednou za uherský rok, ale když už pekelný chřtán opustí, stojí to za to. Už debutové EP z roku 2003 vzbudilo slušný ohlas, ještě větší pak debut „Hysteria In Coma“, který vyšel v roce 2005. SOLFERNUS, tehdy v sestavě s bubeníkem Tomášem Cornem, odehráli i řadu koncertů, ale pak je Belzebub povolal do podzemí. Asi málokdo čekal, že se po dvanácti letech brány pekel znovu otevřou a Igor, Khaablus, Paramba plus novic za bicími Paul Dread se podepíší pod další album. Přece jen toho většinou mají poměrně dost (ROOT, ASGARD, BIGBOSS BAND), na druhou stranu když už se chtěli pekelně vyřádit, SOLFERNUS je pro to jako stvořený.

 

Pustil jsem si pro srovnání i minulé album „Hysteria In Coma“, které jsem neslyšel řadu let; jen jsem měl kdesi v podvědomí zafixováno, že jsou na něm covery SLAYER a ROOT a že je to ultra rychlá jízda. A ono to s tou ultra rychlostí nebylo až tak žhavé, totální marše sice nechyběly, ale nebylo to jen o té zběsilosti. A ani „Neoantichrist“ není od začátku do konce naplněný výplachy. Úvod (po akustickém intru) sice tepe hodně svižně, odér severského black metalu z počátku devadesátek je nabíledni, ale po chvíli posílá rytmika skladbu do ještě hlubší minulosti, načež je tu kytarové kvílivé sólo jak od thrashových peklozvěstů SLAYER. Hned první song nabízí řadu poloh, včetně zpomalení a akustické mezihry v podání Hanze (počítám, že z ROOT), a taky dva vokály, Khaablusův frenetický skřehot a Igorův zastřený řev. „Ignis ~ Dominion“ je v podstatě hitovka, totéž platí pro začátek „Glorifired“, kdy to Paul sází jako robot a posléze se hodně výrazně projevuje i Parambova basa. Táhlé melodie taky potěší, stejně jako střídání vokálů, jen ty vyloženě old schoolové ohlodané pasáže mi přijdou jako příliš velké retro, ale to je spíše hnidopišská připomínka. „Mistresserpent“ začíná rozvážně, Khaablus skřehotá umírněněji a do potemnělé pomalejší muziky probleskují lehce exotické motivy v podání kláves, skladba postupně nabírá na intenzitě, aniž by k tomu potřebovala rychlost světla (nebo spíš tmy – úsměv). Epická záležitost, po níž to SOLFERNUS zase rozjíždí v masakrózním duchu, oba vokalisté se střídají, nálet je to impozantní, ale ani tady není posluchač živ jen extrémem, uprostřed se song překlápí do ROOTOVSKÉ nálady, což potvrzuje nástup BigBosse k mikrofonu. Působivé, krátké, poté opět vyhlazovačka. Už po čtyřech skladbách mají pekelníci na své straně všechny hříšníky, ale proč nepolíčit ještě na čisté duše a nenabídnout jim trochu progrese? V „That One Night“ se nešetří efekty, změnami tempa, oba pánové řvou unisono, klávesové trylky sice nepůsobí tím neoriginálnějším dojmem, stejně jako recitace, ale snaha o zpestření a vybočení ze stereotypu se cení a mě tahle „terapie“ baví.

Po potenciální první straně je sice brzy na bilancování, ale v zájmu zachování čtenářské přízně se v dalších skladbách nehodlám tolik pitvat, protože by (jako obvykle) moje blábolení přesáhlo únosnou délku. Ve zkratce – druhá polovina nezaostává, Igor složil pestré skladby, optimálně je na albu rozvrstvil, takže po vyloženě rychlé šestce následuje válečná tryzna s prolínáním pomalejších a rychlejších úseků, přičemž ty pomalejší pěkně navozují atmosféru sibiřské zimy, která se stala osudná německé armádě v 2. světové válce. Osma si zase pohrává s progresivními vlivy, titulní neo-song čerpá z black metalu osmdesátých let, přidává k němu silnou podmanivou atmosféru, tudíž je předkládán v soudobém balení, včetně toho zvukového. Když už jsem nakousl zvuk, tak u toho vidím vůči předchozímu počinu výrazný pokrok, holt každá doba má svoje. Závěrečná „Stone In A River“ je  nervní, Khaablusův strašidelný šepot až nahání strach, stejně jako bezútěšné melodie a takřka pohřební tempo – tady se dá mluvit spíše o doom metalu, opět s prog přesahem.

 

Musím se přiznat, že mě SOLFERNUS velmi mile překvapili. Ne, že bych od zkušených harcovníků čekal něco nehodného jejich jmen, ale očekávání byla rozhodně překročena. A že pánové dbali i na detaily… třeba provedení CD, které shora vypadá jako malá gramodeska a hrací strana je po vnějším obvodu vylepšena vyleptáním (?) podobizen muzikantů, motivů z obalu a log vydavatelů. Výborný dojem navíc korunuje luxusní booklet čítající šestnáct stran. Uvnitř knížečky nechybí texty ani všechny další potřebné informace, kvalitní stylové fotografie pánů muzikantů v tmavých brýlích, titul pak zdobí  parádní kresba Thomase Bruna, která dokládá, že i uhlem lze vytvořit famózní dílo.

 

http://www.fobiazine.net/article/10562/solfernus--neoantichrist/

 

Dość mocno zaskoczył mnie ten materiał. Spodziewałem się jakiegoś totalnego przeciętniaka a tu proszę! Solfernus gra niby black metal i pochodzi z Czech, co mogło oznaczać wszystko bo z tego kraju wyszło naprawdę sporo świetnych materiałów, ale ukazało się też wiele „leśnego” grania wątpliwej jakości. Zacznijmy może od tego że dla mnie wcale nie jest to taki typowy black metal. Jeśli ktoś szuka prostego łupania w skandynawskim stylu z brzęczącymi tremolami, nieustającymi blastami i skrzekiem to niekoniecznie powinien zainteresować się tym krążkiem. Muzyka zawarta na „Neoantichrist” jest znacznie bardziej złożona, nie taka oczywista. Owszem, szybkie galopady z klasycznie brzmiącymi gitarami zdarzają się, ale na pewno nie są tu dominujące. Siłą tego materiału jest przede wszystkim jego różnorodność. Fajnie zaaranżowane kawałki łączą w sobie moc i agresję tych szybszych motywów z siłą majestatycznie płynących wolniejszych gitar. Te spokojniejsze, bardziej mroczne motywy wprowadzają sporo przestrzeni i tworzą naprawdę fajny klimat. Poza tym sporo mamy tu też grania w średnich tempach, które z kolei jest bardzo chwytliwe i łatwo wpada do głowy. Wszystko to okraszone jest jeszcze przeróżnymi dodatkowymi elementami, które skutecznie urozmaicają całość. I tak mamy tu jakieś solówki na gitarze klasycznej, trochę elektroniki, oszczędnie i ze smakiem użytych sampli, albo jakieś delikatne klawisze, które w takim „That One Night” brzmią trochę jak w „Inner Sanctum” Behemotha. Od razu jakoś to do mnie nie chciało dotrzeć, ale wraz z kolejnymi przesłuchaniami ten materiał robił się coraz ciekawszy. Momentami klimatem, brzmieniem przypominało mi to nasz Christ Agony, albo Dimmu Borgir sprzed kilkunastu lat, tylko bez tych wszystkich orkiestracji. Spokojnie można jednak powiedzieć, że Solfernus, bazując na znanych wszem i wobec środkach tworzy coś swojego, oryginalnego.

 

http://metalrulez.pl/21996/solfernus-neoantichrist

 

 

Czech Black Metal horde SOLFERNUS released their second full length album "Neoantichrist“ last October via Satanath Records. I have to admit it took me a few rounds to feel this record the right way. "Neoantichrist“ is very diverse in sound and style. You get clean shouting, singing and whispering. As well as a taste of high screeching and a deep growling choir. The style shifts from old school mid tempo Black Metal to dark Heavy and Pagan Metal. And after the first few rounds i thoughts it's a bit too much variety for one record, owed also through the use of different sounds and techniques of playing. But I think it makes the whole thing pretty interesting after all. Every song stands out for itself and provides therefore an interesting album. The only real consequence here is the acoustic guitar which opens and ends the record. But in between SOLFERNUS seem to have a lot of fun to use their skills and create whatever they thought is interesting. It would be useless to take every song and dissect it to explain how wide the range on this record is. I would recommend to get "Neoantichrist“ and figure out how they define the "Neo“ in their music. To name some good examples it would be 'Misstresserpent' and also the title song 'Neoantichrist'.

 

http://www.voicesfromthedarkside.de/Albums-EPs-Demos/S/SOLFERNUS--11474.html

 

 

This is the first time I come across this band's name, even if it is around since 2002 and features some big names in the Czech Black Metal scene like Igor and Pavel from Root, or Parambucha from Asgard, and before Pavel took the drums, they were "operated" by Tomas from Lykathea Aflame (not Black Metal, I know, but still a well known name back in the beginning of the '00's). This new album, the band's second opus, comes out 12 years (!) after its predecessor, Hysteria in Coma, out in 2005, and in the meantime the band had no notable activity on discographic level, not sure how active they were live though. And judging by that, and the fact the band itself makes an aggressive and thorough promotion campaign for it, beside what the labels are supposedly doing, means not only that it was a really awaited material, but also one that represents the band in full at the moment, one that makes them darn proud, so from this point of view I'd say it's well worth at least an audition. There are 10 tracks offered here in a bit under 40 minutes of playing time, and what impressed me from the first audition was the veriety, the vast territory these compositions stretch without though leaving the Black Metal field at all, so the overall impression is still of a deeply Black Metal rooted band, not of an experimental one, rather an experimented and mature ensemble that knows exactly what and where to insert at any time. The album has its melodic parts, its blastbeats-induced furious Black Metal ones, and even some Thrash Death influenced ones, but the main attraction should be the versatility the band moves and builds complex structures. The guest appearance of Big Boss on the fourth track, Pray for Chaos!, is just the cherry on the cake, the album in itself has a lot of substance to offer to the listeners, so I can only recommend it to you, too!

 

http://pestwebzine.com/index/solfernus-neoantichrist/0-1751

 

 

I cechi Solfernus si sono presi abbastanza tempo per comporre e registrare un disco, difatti sono passati ben dodici anni dal debutto "Hysteria In Coma" del 2005 al nuovo capitolo uscito nel 2017. Note acustiche velate di flamenco accendono la miccia di "Neoantichrist", lavoro Black Metal con una solida base Death e... Behemoth?

 

Oltre all'apertura che mi ha insospettito, infatti "Demigod" ne presenta una simile, troviamo altre affinità con i colleghi Polacchi, forse dovute alla vicinanza geografica. Quali sono però le differenze? Le tracce dei Solfernus sono più oscure, atmosferiche, con i tocchi teatrali tipici della dottrina ceca (Root) e, spesso, con cadenze liturgiche. La grande eccezione in questo panorama è rappresentata dal pezzo "Neoantichrist", il quale rammenta i Motörhead di "Orgasmatron" e i Bathory di "Blood Fire Death". Dopo più ascolti udirete anche accenni svedesi derivati da Dissection oppure Necrophobic e vi renderete anche conto di quanto il canto in scream a due voci dia spessore al disco.

 

C'è poco da aggiungere: "Neoantichrist" è un solido pezzo di metallo forgiato con fantasia, grandi capacità tecniche e di grande intrattenimento per chi ama il Black Metal misto al Death di vecchio stampo.

 

http://www.aristocraziawebzine.com/recensioni/9154-solfernus-neoantichrist

 

Second album for Solfernus after even 12 years from their first opus "Hysteria in Coma" (Shindy Productions, 2005). Maybe many of you never heard Solfernus before this review but you have to know that this quartet from Czech Republic features two members from Root, one of the main black metal acts from the ex-Czechoslovakia active since the end of the '80s. This means that we're talking about musicians with a lot of experience and, in fact, it isn't a case if this "Neoantichrist" deserve a good consideration.

 

 

Considering the aforementioned premises, it's obvious that also Solfernus plays black metal. But they play it by showing an incredible versatility through 10 very different songs. So, you can find furious blasting massacres like "Dominion" (that follows the acoustic intro with...Spanish guitar "Ignis"!) or the more structured "Glorifired" but always with a little thrashing vibe. At the contrary, you can find also slower songs like the mephitic and doomish "Mistresserpent" (watch below the making of the videoclip, scheduled for the Spring of 2018, of this song).

 

As you can see, Solfernus have the tendency to mix their black metal with other genres. More specifically, their thrashing tunes are exemplified at their best by the very intense and violent "Pray for Chaos!" while the title of the short "Between Two Deaths" is a program because this song shows clear death metal influences. As if this isn't enough, the album ends with two mid/slow numbers: the incredibly epic and Bathory-esque titletrack and the very slow "Stone in a River" (that, at times, reminds me a lot even of..."Dark Avenger" by Manowar!). In general, I can say that the first part of the album spew forth a good amount of violence and fury while its second part is characterized by more melodic and atmospheric skills (like in the evocative end of "Once Upon a Time in the East"). All this is completed by caustic screams, some clean vocals, an acoustic guitar solo just during "Dominion" (!), and rare hints of keyboards, without forgetting a clean enough kind of production.

 

Maybe there's too much at stake on this album because Solfernus seem to be a little confused about their main sound (sometimes, the songs are stylistically too different!) while "Stone in a River" isn't so effective to end the hostilities (I think the album needed a faster closing song...and I am saying this not only because I mostly prefer the violent numbers!). Despite all this, tracks such as "Pray for Chaos!", "Between Two Deaths" and the titletrack are really outstanding, so this album deserve a (moderately) high rating! Now I hope that Solfernus will not wait for other 12 years to create their third opus!

 

https://timpaniallospiedo.blogspot.ru/2018/05/solfernus-neoantichrist-satanath.html

 

“Neoantichrist” CD Fall 2017 Satanath Records(Europe & Asia) and Azermedoth Records (North + Latin America). Czech Republic Black Metal band. Started in 2003 the band released a mini album then two years later made a complete one in 2005. Followed few years of touring and videos made to support their music. Their path was made and the band was on its way to stardom when what usually appears in a band, the line up broke getting the band to delay their new album to be released in 2008. They managed to release few demos.

 

Guitarist Igor having another band called Root he then continued to play while Solfernus was on hold. Due to the fact the line up was exploded the band being “dead” , in 2016 with the help of Root drummer they released another album “Neoantichrist”  making this album with two members in both bands.

 

So it took them few years to bring us this awesome album that will please most of Metal Heads into the extreme as those who love those thrashy riffs. The good thing with this album is they have many influences mixed together getting more than just a Black Metal album. I can tell it you has many great songs with always the deep dark lyrics to stay in the context of this genre.

 

Cover artwork don’t get out of this imaginary but has something different as it is not the usual black cover one, yet the christ rotten body being beaten by the vultures  keeps the band in the right place.

 

Nice booklet with the lyrics to get you deep into the universe of this blaspheme band. It will please all the maniacs since this style has been against religion from the start.

 

Just released in October 2018 a brand new video , to make sure people don’t loose memory of this band, has been released and his full of great ingredients. I leave you the pleasure to listen to and play this many times :

 

 

 

Starting with a classical guitar with a slight distortion reminding the electroacoustic sound. The blast then takes the following to enter into a powerful song in a Marduk way. Some song has that punky style with riffs to get you dance and enjoy the tunes with easiness to keep the sound of Black Metal. The today ‘s mix makes it enjoyable even though you are not in that style of music.  What is great is they have parts with tempos you find in Death Metal and Thrash Metal bands giving you a touch to other bands you may love.

 

Most songs are around three to four minutes long except the last one which is nearly seven minutes with a heavier deep atmosphere. They have each different parts like a life and so you can appreciate all of them one after one. This is not the typical blast album most bands like to do, this one has a life and the work is felt through the songs.

 

Influences are so wide with Coroner, Dimmu Borgir, Kreator, Dissection, Holy Moses, Sodom, Danzig.. All those influences make this band a good one to enjoy and will help you to support knowing they fought for years to accomplish their piece of art. In the overall it is a great album to own in your collection 98/100.

 

https://www.themetalmag.com/solfernus-neoantichrist-cd-fall-2017-satanath-recordseurope-asia-and-azermedoth-records-north-latin-america/

 

 

Long-running Czech black metal entity Solfernus released their second album (and first in twelve years), Neoantichrist, last October. Though the album seemed to land quietly with little fanfare, Solfernus were undeterred and prepared a music video for the album’s third song, “Mistresserpent.” Combining performance footage with video depicting a trio of women surrounding vocalist Khaablus, who wields a very-metal microphone, the video is indulgent with a high-production value.

 

Musically, “Mistresserpent” dwells in melodic, mid-tempo black metal that focuses heavily on vocals and atmosphere.

 

https://www.decibelmagazine.com/2018/10/10/watch-solfernus-mistresserpent/

 

 

Black Metal ríspido, direto, sem modismos diretamente da República Tcheca na linha grandes hordas dos anos 90 Impaled Nazarene, Absu, Enthroned, Ancient Rites.

 

A gravação é muito bem feita, profissional, primeira classe, clássico e moderno, tem uma linha musical definida, porém com muita personalidade própria.

 

As melodias sombrias e macabras marcam presença nesse glorioso opus, vocais rasgados e insanos dão a direção tenebrosa dessa grande sinfonia maléfica.

 

Com certeza um dos melhores álbuns do Black Metal europeu lançados no ano de 2017.

 

https://questoeseargumentos.blogspot.com/2018/09/resenha-solfernus-neoantichrist.html

 

What an awesome release! From the first track I understood what kind of material it will be! It is a sort of simple but powerful Blackened Metal which catches you from the first riff. Sometimes it’s a Black Metal blasting, sometimes it’s a pure Thrash attack, sometimes it’s a slow atmospheric grooving moment but always catching. Also, I should mention some interesting features as an acoustic flamenco guitar, atmospheric keys and guitar insertions and various vocals from clean to hysterical. Vocals has some unique Czech atmosphere, if you had heard at least Master’s Hammer or Root you know what I mean. By the way some musicians from Root are playing in SOLFERNUS. In conclusion, I recommend “Neoantichrist” to all fans of a good powerful Unholy Metal.

 

https://thelegionoftchortzine.blogspot.com/2018/08/solfernus-czech-republic.html

 

 

Už dlouho koketuji s myšlenkou zrecenzovat všechna svoje originální česká a slovenská CD. Ta nová už recenzuji "automaticky", ale i ta starší by si to zasloužila, protože jsem vždy měl nějaký důvod ke koupi. A to jsem si ještě "masochisticky" přidal kazety a vinylové desky... Bohužel nosičů je cca 300 a v tuto chvíli je to tak do roku 2021 - a to jsem začal v roce 2007... Každopádně tato recenze je z tohoto zamýšleného cyklu recenzí.

Brněnská blackmetalová "all stars" úderka Solfernus vydala po dvanácti letech druhé CD s názvem "Neoantichrist"; jako o all star kapele mluvím proto, že její členové jsou Igor (ROOT), Paramba (ASGARD, YBCA), Khaablus a Paul Dread (ROOT).

 

Vcelku standardní přebal s texty a fotkami je decentní a pěkný, je však vidět, že si s tím kluci vyhráli. Design vlastního CD evokuje vinylovou desku a dokonce je potištěná i druhá strana nosiče, což je detail, kterého si asi málokdo všimne. CD vyšlo v kooperaci Satanath Records a Murdher Records a je Made in Russia.

 

Na desce mě baví hlavně dvě věci. Za prvé jsou to vokály, o které se celkem rovnoměrně rozdělili Igor a Khaablus, jednou je lead jeden a additional druhý, podruhé to mají naopak. A oba dva dokáží použít hlas různým způsobem od zpěvu až po mrtvolně morbidní vokály nebo skřehot, navíc jsou použity i vícehlasé zpěvy a refrény. Druhým kladným momentem jsou různé (akustické i klávesové) vyhrávky a momenty, nemyslím tím klasická intra nebo mezihry, i když ani o ty není nouze, ale různá podbarvení, která jednotlivé skladby lehce okoření a posouvají je o kousek výš.

 

Na albu se střídají skladby rychlejší i pomalejší, valivější a hutnější. Osobně mi více sedí ty nářezy ale třeba titulní skladba je valivá, hutná a má atmosféru, na živo by mohla být silná. Závěrečná skladba přináší ještě větší zvolnění a je místy až hororová ale moc mi nesedí. V jedné skladbě hostuje Big Boss, chápu jeho napojení na ostatní členy, ale nejsem si jist, jestli ten jeden verš stojí za to. Ale proč ne.

 

***

Jak jsem již psal, na nahrávce mě nejvíc zaujal zpěv. Samozřejmě, je to i hudebně zajímavé album, na kterém je blackmetal s prvky starými i novými. Ale byť je vše v pořádku, nějak mě nahrávka nechytla za srdce. Po dalších a dalších posleších se ale celkový dojem zlepšuje, jak vyplouvají na povrch různé nuance a drobnosti - takže, když budu parafrázovat jednu skladbu - my answer is YES.

 

BTW, album sbírá pozitivní recenze po celém světě, kde je možná známější než u nás.

 

http://www.sklisen.cz/sahaweb/index.php?Page=5&Detail=587.txt

 

 

I have been into Czech black metal since the 90s. I don’t get to hear too many bands these days but the ones I do get in contact with have so far all been good. SOLFERNUS is a band that I was not familiar with before. As I listen to this is get vibes of Immortal. A band that I don’t listen to as often as I really should. But when I hear stuff like “Neoantichrist” I get an urge to put on my Immortal albums. But this is not just an Immortal rehash. There is more to this. And it is that more that makes this interesting.

 

http://battlehelm.com/reviews/solfernus-neoantichrist/

 

This is the first time I come across this band's name, even if it is around since 2002 and features some big names in the Czech Black Metal scene like Igor and Pavel from Root, or Parambucha from Asgard, and before Pavel took the drums, they were "operated" by Tomas from Lykathea Aflame (not Black Metal, I know, but still a well known name back in the beginning of the '00's). This new album, the band's second opus, comes out 12 years (!) after its predecessor, Hysteria in Coma, out in 2005, and in the meantime the band had no notable activity on discographic level, not sure how active they were live though. And judging by that, and the fact the band itself makes an aggressive and thorough promotion campaign for it, beside what the labels are supposedly doing, means not only that it was a really awaited material, but also one that represents the band in full at the moment, one that makes them darn proud, so from this point of view I'd say it's well worth at least an audition. There are 10 tracks offered here in a bit under 40 minutes of playing time, and what impressed me from the first audition was the veriety, the vast territory these compositions stretch without though leaving the Black Metal field at all, so the overall impression is still of a deeply Black Metal rooted band, not of an experimental one, rather an experimented and mature ensemble that knows exactly what and where to insert at any time. The album has its melodic parts, its blastbeats-induced furious Black Metal ones, and even some Thrash Death influenced ones, but the main attraction should be the versatility the band moves and builds complex structures. The guest appearance of Big Boss on the fourth track, Pray for Chaos!, is just the cherry on the cake, the album in itself has a lot of substance to offer to the listeners, so I can only recommend it to you, too!

 

http://pestwebzine.com/index/solfernus-neoantichrist/0-1751

 

Psal se rok nula. Přišli první antikristi na hudební scénu a děsí bohabojné obyvatelstvo. Jsou trnem v oku svátosti, i když jsou svým způsobem neškodní, neb se jenom chtějí bavit. Potom se psal ještě jeden rok nula. Vstávají další antikristi. Jenže ti nechtějí jen děsit, ale být čistou nenávistí. Nechtějí být pouhým trnem v oku, ale ocelovým hrotem v srdci a chtějí se bavit vyvražďovánín, vypalováním a bořením mýtů i chrámů. Stručně, jednoduše a přímočaře dávají najevo, že když už se jim nepodaří zabít, tak alespoň svou špínou se pokusí krev čistou nakazit a nečistou myšlenkou nemocný mozek uzdravit. O šest set šedesát šest let později prostě nemůže být jako tenkrát. Staré, vrzavě hlomozící praktiky sice mohou fungovat, ale nepřítel si na ně již z větší části vybudoval imunitu a proti zvukové špíně vyvinul čistící prostředky. No a jak to bývá, tak každý soupeř si měří sílu svého soka. Tu povstali neoantikristi, aby zákeřně sofistikovaným způsobem upozornili na to, že i ten vševidoucí musí počítat i s tím, co nevidí. Nové album SOLFERNUS tímto není žádné ušmudlané retro ani parodie sebe sama z před dvanácti let. Ne že by taková „Ignis ~ Dominion“ nebyla správnej rachot lebek jako za starých dob, ale akustické kytarové sólo ji posouvá do sfér decentní nevyzpytatelnosti a to nemluvím o brilantním klasickém kytarovém sólu. A skoro o tom samém se dá mluvit i v ještě zuřivější „Glorifired“, kde do kovářských rychlonáklepů se vtírá melodická zadoomanost. Ovšem v případě „Mistresserpent“ se upouští od zabijácké nevraživosti a pomalá tempa vyvolávají plíživý děs a kombinace elektrických kytar a kytar akustických vhání do hlavy kacířskou myšlenku o art black metalu. Nevím proč, ale právě tohle mi na albu sedí nejvíc. Jako kdyby v těch pomalejších záležitostech měli SOLFERNUS patent na zákeřnou atmosféru. Proto třeba jako naprosto luxusní záležitost beru téměř monotónní ubíječku „Neoantichrist“ s jakýmsi nenávistně válečným zabarvením černé barvy a naprosto skvěle vrstvenými vokály. No a skvělou je taky psychedelicky art rockově nasáklá děsuplná pomalost „Stone In A River“ s opět skvěle navrstvenými vokály. A když jsem u těch vrstvených vokálů, tak ty se nacházejí téměř na celém albu a jsou hodně velkou devízou temných atmosfér. Skvěle fungují také u „That One Night“, kde chytře využité klávesy budují nechutnou hororovou auru zla. Ano, naprosto si libuji v těch pomalejších záležitostech jako v bezútěšné strastiplnosti „Once Upon A Time In The East“, která je načichlá decentní depresivností, ale nemohu říci, že by jakákoliv jiná skladby byla v něčem slabá a tak mi proti srsti není ani nehorázná vyvražďovačka „Between Two Deaths“. SOLFERNUS zplodili krásný black metalový hnus, plný zajímavých nápadů a nádherných atmosfér. Vše je navíc na albu dokonale dramaturgicky srovnáno do neroviny tří šestek.

PS: Zatímco obal a booklet mě nijak zvlášť neohromují, tak samotný disk ano. Ten vypadá jako gramodeska a má skutečně i drážky. Foto, logo atd. najdete na spodní stříbrné straně disku.

 

https://hardmusicbase.cz/index.php?stranka=recenze_vypis&id=59718&m=1

 

 

Второй полноформат чешских блэкарей, со множеством влияний. Такое не стыдно представить на каком-нибудь авангардном фестивале)). Музыканты работают под этим брэндом уже 17-й год, И их «немногословность» относится только к тому, что они заняты в разных металлических проектах, которые отнимают уйму времени - и это в границах Чехии большие проекты. А вот когда собираются, то дают темного жару.

С самого начала мне показалось что они просто талантливо миксуют блэк с трешем... так это старые дела, так собственно в некоторых местах блэк начал приобретать экстремальную форму. Но дальнейшее музицирование SOLFERNUS в рамках 40 минутного опуса Neoantichrist показало, что хотя трэш-блэк и составляет скелет этого создания из ада, но тем не менее здесь присутствуют в немалом количестве структуры из хэви металла, реально много разноплановых композиторских фишек. При этом понимаешь, что это мастерски все сыграно - ибо это профи-музыканты, а потом они же дают агрессивного урагана...

Ну вот начало - просто реал софт-рок подводка, которая подключает нас к блэковому экзерцису SOLFERNUS с жуткой голосовой перепалкой и гитарным, и ритм-секционным давлением, - погоняющий блэк металл в своей первозданной красе... Тем не менее, внутри этого трэка устраивается акустический мостик — гитарный - почти по-испански. По этому архитектурному произведению однако ж промчалась, блестя мечами и сбитыми подковами, устрашающая конница чернометалла.

И далее чешские блэковые гусары настроены рвать и метать, а их мелодические изыски в перерывах ну никак не выглядят попытками отдохнуть. Потому что не устали они нисколько.

Уверен, самый главный посыл этого экстремального альбома SOLFERNUS - как раз идейная непротиворечивость меж трешевым кондовым динамизмом и влитым в трэки мелодическим вином. И ведь органично получается. Чертовски. В том же треке Mistresserpent, когда композер следуют рецептам позднего Сатирикона, а струнники нагружают черные тележки чугуном, когда вдруг прорываются буквально атмосферные нежные потоки клавишей... трагическим контрагентом выступают тут оба вокалиста, или один из них - самый злобарьский, оскаленный раскатистым скримингом, не оставляющий никаких шансов...

Где-то далее в трэках все таки два вокала откровенно оппонируют друг другу - один указанный И более хэви-металльный, это Pray for Chaos! Даже эту битву композер SOLFERNUS превращает в красивое противостояние, тем более что чистый вокалист дает далее вообще благолепного баритона)). И это в мощной скоростной композиции. Очевидно, что творческая команда никак себя не ограничивает. И готова на все на потребу публике. Например, нечто, типа бир-трэша и далее, далее...

Насчет публики - музыканты SOLFERNUS готовы выступать хоть у черта на куличках)), но им предлагают козырнуть мастерством в фестах вместе с Dimmu Borgir, Fear Factory, Mayhem... Благо, необходимый концертный опыт имеется.

Я упомянул насчет клавишей, они строго дозированы на этом альбоме, и отрисовывают небольшие фишки в общем громобойном и артистичном при том гитарном армагеддоне.

Мой любимый трэк — неожиданно - Once upon a Time in the East. Монструозный, мид-темпо, эпический, с подходящими подвидами вокалов. Немного погодя компо превращается в быструю броне-пилу и режет камни как сыр. Могутный power блэк металл. Таких сюрпризов на диске SOLFERNUS немало!

 

https://vk.com/wall216331265_3726

 

La cantidad de bandas que pululan en el under y que no son bandas sino BANDAZAS es increíble. Los checos Solfernus son, sin ninguna duda, una BANDAZA.

Pero vamos a lo que nos ocupa y esto es “Neoantichrist”, su nuevo disco luego de un parate de 12 años sin lanzar ningún trabajo de estudio. Y de hecho no han olvidado cómo escribir riffs de calidad, con una terrible muestra de black / thrash como hacia rato no escuchaba, y por la crudeza se percibe que buscaron un sonido en vivo sin elementos modernos en la producción. La misma banda declara que ““Neoantichrist” es un álbum basado en guitarras afiladas, baterías naturales y voces brutales, sin ningún efecto especial, solo guitarras enchufadas a amplificadores Marshall”. Háblenme de las leyes más antiguas del metal.

Lo notable de este álbum es que tienen muchas influencias combinadas (Dimmu Borgir, Kreator, solo por citar un par) para obtener más que un disco de black metal.

La mayoría de las canciones duran de tres a cuatro minutos, excepto la última, que es de casi siete minutos con una atmósfera profunda más pesada.

Resumiendo, que lástima que este disco me llego casi dos años más tarde de su lanzamiento, que sin dudas hubiese estado en mi Top 3 de discos de 2017.

 

https://rockarollazine.blogspot.com/2019/05/solfernus-neoantichrist-2017-satanath.html

 

 

This one has it all: death metal, black metal and thrash metal. The band is unabashedly old school and proudly places its metallic underground sound and vibes on disc for the listener to… suffer and hopefully die. The thrashy riffs are accompanied by praises of death and disdain for religion, but the vocals are an acquired taste. They are not anywhere close to the deepest or most brutal, but they do have characters galore and clearly are preaching and preaching death and evil. Imagine Gollum spewing hate in overdrive. Sadly, the band bows to the obligatory and mandatory – it seems – trend and introduces instance of synthesizers, but those are thankfully isolated. The acoustic pieces are well composed and played, but also extracurricular and unneeded. Instead, let’s focus on the sinister vibe and tracks like Mistresserpent and Once upon A Time In The East, which if one listens carefully benefits from a Dissection riff.

 

http://metallian.com/solfernus.php

 

Vuoden 2005 Solfernus-debyytistä (Hysteria in Coma) ei ole yli vuosikymmenen jälkeen muuta muistikuvaa kuin se, että sen kansi näyttää etäisesti tutulta. Siispä lähes neitseelliseltä pohjalta kuunteluun otettu kakkoslevy Neoantichrist ei nojaudu ennakkokäsityksiin tai mielikuviin. Tason puolesta vain vähän tuntuu muuttuneen.

 

Usein hidastempoisen laiskasti ja harvemmin keskitempoa nopeammin junnaava Neoantichrist tarjoaa black metalia jämäköin soundein. Kitarat ovat niin vahvaa ja selkeää tasoa, että olisi helppoa kuvitella levyn olevan isommankin lafkan tuotos. Kenties tsekkibändillä on hihassaan ässiä, joita ei vain osannut odottaa.

 

Laulupuoli vaatiikin sitten astetta enemmän totuttelua, sillä etenkin tuplaukset tuntuvat hankalilta niellä. Ne eivät ole niinkään hirveitä kuin jollain tapaa nyrjähtäneitä ja tämä tekee fiiliksestä hieman luonnottoman. On nostettava hattua sille, että yhtye on ylipäätään lähtenyt kokeilemaan näin epätavallista lähestymiskulmaa tällaisessa musiikissa.

 

Solfernusin black metal ei toki muutenkaan ole täysin tavanomaista, sillä paitsi tempon, myös sävellysten osalta yhtye on kuin vieraalta maalta kotoisin. Lähestymiskulma on lähtökohtaisesti virkistävä, vaikkei toteutus erityistä vaikutusta teekään. Hitaat fiilistelyosiot, tummasävyiset riffit ja kuivakka kärinälaulu ovat kuitenkin monella tapaa tyylilajin peruskauraa.

 

Muutamista hyvistä ideoista huolimatta levykokonaisuus hieman sakkaa. Neoantichristista olisikin todennäköisesti saanut rakennettua hyvän pienlevyn, mutta kokopitkän mitassa levy on turhan mitäänsanomaton.

 

https://www.impe.fi/reviews/1/21496

 

Solfernus is a hell-gang from Czech Republic that features two members of Root which is other well-known band in some circles. This album is finally available after 12 years of not hearing much from the band and this moment is crucial because Neoantichrist is really fantastic album in my opinion.

 

10 songs in this record draws from few genres of metal which are black metal the way it sound dynamic and aggressive but also epic and even Viking metal which you can hear it all throughout the whole album. Some of the tracks, guitar wise are driven by thrash metal but they add some resonance from Scandinavian black metal sound , just to mention bands like Immortal, Tyrant Wrath, Bathory. However these are not obvious influences and this band sounds and deliver original songs, more in the vein of East and central European black metal like  Master`s Hammer (some keyboard parts), Christ Agony, Behemoth. And they do not stop just on fast and aggressive songs but there are tracks that sound like pagan metal anthems with amazing atmosphere, played in mid tempos  and various notions. With harsh vocals, sometimes come melodic ones which are very good performed, same as the whole area of music in this release. This albums sound mature and musicianship is on top level. They also use their instrumental skills to play some incredible acoustic parts so in the end of the album I feel really lucky that it happened that I met the music of Solfernus. It`s one of the most diverse black metal album since I can remember and suddenly, out of the blue, I became a big fan of the band. I like when things happen this way. So,all of the songs are exceptionally well perceived and delivered and you know what - fuck that, I play Neoantichrist over and over and you should do exactly the same.

 

http://monarchmagazine.weebly.com/solfernus-neoantichrist-satanath-records-murdher-records.html