. Satanath Records

Reviews: SAT093

< Обратно к релизу / Back to page

 

А тут попрошу повнимательней — сейчас открывается темная пачка компакт-дисков, которая стартовой своей точкой имела фирму Satanath Records. И это сплит финской группы Moonkult и венгерской one-man-band Solus, который выпустили в сотрудничестве сабжевый Satanath Records, Black Plague Records и Metallic Media. Преимущества такого рода работы всем наглядны — все максимально выигрывают, музыканты — широкий охват, представление большому количеству заинтересованных людей, а эти самые заинтересованные фэны могут выбрать сеть распространения, которая ближе им по духу и территориально, ну и выгоднее, в конце концов.
И потому не в первый и не в последний раз скажу металлюгам, прежде чем заказывать диски где-то за тридевять земель, посмотрите самые ближайшие конторы, у них у многих есть свои списки дистро. И цены доступнее, и меньше вашим бандеролям плавать по волнам почт разных государств.
По обложке уже внимательный фэн, увлекающийся дедуктивным методом Шерлока нашего Холмса заметит, что релиз это посвящен тру-блаку. И в самом деле, трудно ожидать мелодических пассажей и женского сопрано от диска, который оформлен, как этот. Черно-белый дизайн как бы сразу намекает, что вот оно — соль земли финской, а если точнее, болот финских, вот вам настоящий богохульный компрессор, включайте его и внемлите серому злу, исторгающемуся из колонок. А что вы думали? Так оно и есть.
С ноль 11-го года низвергает идеалы Moonkult, за это время закатал демку, в 13 году полноформат, и вот сплиток с угорской (венгерской группой) — (финно-угорская группа языков, кстати). Ребята сделали все как полагается - по олдовой финской фишке и в названиях, и в инструментальном вложении. Кстати, я сразу обратил внимание - Niflungr - Bass, см также: Azaghal, Gestalte, Wyrd (live), Black Blessing, Kingdom of Agony. Слышали такие группы? Я кой-кого слышал. И потому сразу понял, что здесь все серьезно. Moonlord Akhkharu сработал Vocals, Guitars, Bass, Programming.
Труйно отрубает куски торфа эта нечестивая двойка Moonkult, хотя на буклете указан еще один человек(?) - некий Лима — с сессионными гробами. ГрОбами, вы правильно прочитали, не грИбами. Не могу представить, зачем. Точнее могу, но лучше не скажу. Серьезно мид-темпо валят саунд эти финские парни, так, что с материала капает торфяная жижа, настолько он мрачен и в самом хорошем смысле ущербен. Ущербен, как кривой оскал черепа. Ибо самое черное зло, поселившееся на севере финской земли пустило сюда корни — через беснование гитарных партий, через перестук дичайших ударных, через полузадушенный скрим-вопль Мунлорда, через общее состояние обструкции (от латинского obstructio - преграда, помеха). Ну, кому - преграда, а кому самый желанный стайл муЗЛА. Так есть, так будет. Чернота всегда будет иметь стабильную энергетическую подкормку в виде людей, увлекающихся оккультизмом и самой разнузданной эзотерикой. Эй, не зря там на обложке шаман изображен! Moonkult работают с вашими когнитивными центрами более 21-ой минуты, ибо старые гримуары информируют, что это подходящее время осознать ряд идей «Visions of future form», да и не только. Шаманический блак экзерцис now!
Solus, как я уже отметил, это один однобуквенный человек — D. Который неплохо заправляет всеми инструментами, а также бестиально вокалит. Архивы отмечают, что он работает еще в группах Earth Plague, Origin of Plague, и ранее трудился в Malediction. Это темнейшее музицирование не зря затрамбовано в этот диск, ибо это также тру-блак, только немного более атмосферный, чем первый образчик торфа. Такая стилистика имеет множество адовых приверженцев по всему миру. Медитативное звукоотстроение одновременно загоняет в ступор потенциального слушателя, но еще и вырывает в его подсознании глубокие канавы для складирования всего того, чему вы отказали в существовании на этом печальном свете. D. прекрасно знает «позитивные» стороны своего вокала - это низко настроенный, редко встречающийся в блаке инструмент, более, может быть, подходящий для дэт-дума, однако он прекрасно вписывается в раскрывающуюся здесь картину отчаянного, но холодного безумия, спокойного изуверства, тайного поклонения естественным природным культам.
Вообще, мистицизма на этом диске хватает, и даже более того, - это сильнейшая его сторона. Впрочем, на что еще могут рассчитывать ритуальные блакстеры от команд, которым они доверяют свое подсознание? Это удачное воплощение черного мировоззрения на отдельно взятом диске, причем усиленное тем, что здесь отработали два состава. Каждый из которых - сам по себе явление. Да и знаете, 50 минут реальной черноты это не хуже солнечного затмения, которое все-таки бывает реже, чем андеграундные люди могут себе заказать этот диск.

Resurgam

 

 

Transmissions is a split-album by a Finnish and a Hungarian project. The album lasts for almost fifty minutes and gets released via mighty Russian Satanath Records, once again in co-operation with two other highly professional labels: Metallic Media and Black Plague Records.

Moonkult:
The first three compositions, clocking about seven minutes each, are performed by Finnish duo Moonkult, a young entity which includes Azaghal / Kingdom Of Agony’s Kai ‘Niflungr’ Karpinmaa. They released a full length in 2013, called Profane Nightmares Of Seers (Misanthropic Art). Within the very same vein, they continue right here.

Dark Enslaver Of Prophets starts as a perfect example. It’s rhythmic and melodic, harsh and pushing-forward. The focus lies on the guitar riffs and ugly throat (with a certain echoing effect), but with quite a prominent presence of artillery drum patterns and low-tuned bass rhythms too. Nice is the variation in speed and structure (without losing cohesion), and I do appreciate the sound as well; though I am pretty sure some might detest it. The production indeed is minimal and down-earthed, but I guess that expresses the malignant emotions of this stuff. Okay, within the mix the drums might have been less pronounced, and I think the bass lines and guitar melodies could have been placed more on the foreground. That’s a certain incorrectness that deflowers the joy. But the rawness certainly strengthens the morbid ideas and concepts.

Solus:
The four other tracks, lasting in between five and nine minutes, are courtesy of Solus, a solo-outfit by Hungary-born David Vadkerti-Tóth, who resides in Germany nowadays. In the past eight years, Solus did release several mini-recordings, especially in split-edition, and one month ago the first full length saw the light (or better: the unlight), also via Satanath. A review on that debut full album will follow, of course.

This project’s part starts with Shadows Of The Silver Moon, which initially opens with an eerie, somewhat floating introduction, based on distant and hypnotic guitar lines, rhythmic drum patterns and mournful-atmospheric synths. After a short while, grunting spoken words join, and slowly on the core of this project appears on the surface: an entity / expression of melodic and atmospheric, integer and introvert, melodious and slow-paced Black Metal with a hidden yet not unfindable DS-attitude. Cursed Illusions is much faster, at least within several parts, and adorable are the pronounced bass lines that appear from time to time. Aural Destruction, then again, starts very creepy, eerie, mesmerizing, with a fabulous opening sequence, though being and nihilistic and minimal as melodious. When at first the gurgly voices join in, the spheric guitar leads, and then the oppressive and powerful greatness being a certain wall of sound, I am pretty convinced that this act is something not to ignore. The fourth and last piece (Journey Through The Spheres Of Eternity) is more up-tempo and energetic than the former one, and there is a sense of Nordic grotesquery within the riffing – and then I am thinking about some Hades / Kampfar / Forgotten Woods-stuff from Old Times…

Here too the sound quality could have been better, much better. Underground, okay, but it’s the final mix once again that leaves me little hungry, unsatisfied. I wonder about that production quality on the upcoming full length; it might have quite an important influence on the (totally subjective) score…

Concreteweb

 

Hier liegt uns eine Split-CD mit zwei bösen Black Metal-Horden vor. Den höllischen Reigen eröffnen die Finnen Moonkult, die mit drei Songs vertreten sind. Bassist Niflungr spielt seit 2009 auch bei Azaghal, die mir seit ihrer Demophase Ende der Neunziger wohlvertraut sind. Der zweite Mann des Duos ist mir dagegen völlig unbekannt. Ein Demo und ein Album gab es von Moonkult schon vor dieser Split-CD. Die drei Songs sind typisch für die finnische Black Metal-Szene. Sie klingen schnell, räudig, dreckig und böse. Es fallen die üblichen Vergleiche zu ihren Landsleuten Azaghal, Horna, Behexen, Sargeist und Satanic Warmaster. Die andere Band dieser Split-CD ist Solus, ein Soloprojekt von einem Kerl, der ursprünglich aus Ungarn stammt, aber jetzt in Deutschland lebt. Von Solus gibt es einen Song mehr; vier an der Zahl. Ein selbstbetiteltes Debüt gibt es mittlerweile. Ansonsten wurden bisher nur reichlich Split-EPs und -CDs sowie Demos unters Volk geworfen. So räudig wie bei den finnischen Kollegen geht es hier aber nicht zu. Die Songs dauern länger, haben Keyboards und sind atmosphärischer und epischer, wenn es jedoch auch hier schon mal Raserei gibt, die das Ganze auflockert. Ein bisschen erinnern sie mich an die Ungarn Marblebog und Hunok, und das dürfte bei seiner Abstammung wohl auch kein Zufall sein. Auch Burzum können ganz gut als Vergleich herangezogen werden. Auf jeden Fall bieten beide Bands sehr guten Underground Black Metal und wissen damit auf ganzer Linie zu überzeugen.

http://www.crossfire-metal.de/11558-0-MOONKULT-SOLUS--TRANSMISSIONS.html

 

This is a review of a split album between Finland's Moonkult and Hungary's Solus called "Transmissions" which was released as a joint effort between Satanath Records, Black Plague Records and Metallic Media and we will start off the review with Moonkult a band that plays a very raw form of black metal.

Their side of the split starts out with drum beats and heavy riffs before speeding up and adding in blast beats and a more raw style of black metal which also introduces high pitched screams onto their side of the recording and the guitar leads are very dark and melodic while the songs are all long and epic in length and also bring in a great mixture of slow, mid paced and fast parts and some of the riffs also bring in a small amount of melody, the production sounds very dark and raw while the lyrics cover Fantasy, Misanthropic and Philosophical themes.

In my opinion Moonkult are a very great sounding raw black metal band and if you are a fan of this musical genre, you should check out their side of the split. RECOMMENDED TRACK "Descending As Storm'.

Next up is Solus a solo project that has been featured before in this zine and plays an ambient form of black metal.

His side of the split starts out with a very dark and atmospheric sounding ambient synth along with some distorted guitars and melodies and after a minute grim black metal vocals make their presence known along with all of the musical instruments having a very powerful sound to them and most of his tracks are very long and epic in length.

At times the riffs can get very melodic and when the music speeds up the vocals get more high pitched along with some blast beats that also takes the music into more of a raw black metal direction and the songs also bring in a great mixture of slow, mid paced and fast parts and when solos and leads are brought in briefly they enhance the darkness and melody that are present in the tracks, the production sounds very dark and raw while the lyrics cover nature, philosophy, and death themes.

In my opinion this is another great sounding recording from Solus and if you are a fan of ambient black metal, you should check out this side of the split. RECOMMENDED TRACKS INCLUDE "Cursed Illusions" and "Journey Through The Spheres of Eternity".

In my opinion this is a very great sounding split and I would recommend it to all fans of raw, atmospheric and ambeint black metal

http://occultblackmetalzine.blogspot.de/2015/11/moonkultsolustransmissionssatanath.html

 

Abbiamo già conosciuto il progetto Solus con il disco d'esordio uscito quest'anno, ma come avevamo visto in quell'occasione non si trattava esattamente di un nome di primo pelo. Qui avremo l'occasione di esplorare un po' di quello che il musicista noto come D aveva prodotto in precedenza.

Lo split con i finlandesi Moonkult si struttura quasi come un album vero e proprio, sia in termini di durata che di effetto finale. Uscito nel dicembre 2014, "Transmissions" ci dà l'idea di una comunicazione incorporea tra i due poli di questa opera, un ponte ideale tra Finlandia e Ungheria che quasi ripercorre l'eterea vicinanza storico-linguistica dei due luoghi. Uno sciamano che indossa un teschio di cervo è al centro della copertina, completamente in bianco e nero con tratti nettissimi: indice che le trasmissioni sono principalmente da intendere come comunicazioni con un altro piano di realtà.

Si comincia con i tre pezzi agguerritissimi del progetto finlandese (che occupano i primi venti minuti circa del disco), i quali si scaraventano con ferocia con il black metal più guerrafondaio sugli ignari profeti del bene. Una curiosità è la partecipazione di Niflungr (già sentito in gruppi come Wyrd e Azaghal) al basso, che aggiunge profondità e male al lavoro del tuttofare Moonlord Akhkharu (voci, chitarre, e praticamente tutto il resto). Con "Visions Of Ritual Blood" si chiude il trittico di distruzione, lasciando presagire tutto il dolore che arriverà nel futuro dei Moonkult, che hanno da pochissimo anche iniziato a suonare dal vivo.

L'altra mezz'ora scarsa dello split è presa dai quattro brani dell'ungherese, che subito cambia le carte in tavola con l'introduzione atmosferica di "Shadows From The Silver Moon". Ci troviamo in uno stadio leggermente più acerbo rispetto al disco pubblicato in seguito, anche se è possibile osservare alcune delle caratteristiche principali sparse tra i brani (che, tra le altre cose, sono tutti in inglese). Il polistrumentista D aveva qui già dato indizi circa la sua voglia di ampliare il raggio della propria ricerca nel black metal, spaziando tra meditazione e distruzione.

Lo split "Transmissions" è un lavoro introduttivo molto curato, che può stare in piedi anche come disco a sé. La Satanath Records, supportata da Metallic Media e Black Plague Records, ci ha qui presentato due modi abbastanza diversi di intendere il black metal, evolutisi in maniere interessanti nell'arco del 2015. Consigliato a chi volesse saperne di più sui retroscena di questi due nomi emergenti della scena black e in generale ai fan delle cose underground e maligne.

http://www.aristocraziawebzine.com/recensioni/7362-moonkult-solus-transmissions

(Satanath) One man band ungherese che recentemente ha cambiato il moniker in Hamwak. Un progetto con una lunga storia ormai decennale, una storia piena di split e demo, una storia che solo agli inizi del 2015 arriva a scrivere la prima pagina del libro, li primo capitolo, il debutto discografico. Siamo in pieno contesto black metal, a cavallo tra un ossessivo e violento sound tipicamente e piacevolmente est europeo, ed un black atmosferico con palesi deviazioni verso la decadenza del DSBM. Fantastica la lunghissima opener “Visszatérés”: oltre dodici minuti lenti, cadenzati, depressivi, costellati da una sulfurea atmosfera di keys capaci di creare uno stato mentale tra il sogno e l’ossessione. Violenta, crudele ed anche lo-fi “Világok Közt Vándorló”, ricca di variabili ed intuizioni melodiche “Elfeledett Utak”, decadente e ben sviluppata “Az Örök Körforgás”. Tutto il disco è cantato in ungherese tranne “Path Of Wisdom”, l’unica traccia in lingua inglese, la quale richiama con decadenti arpeggi quel coinvolgente DSBM introdotto dalla opener. In chiusura una sfida sonora: “Lebegés”, uno strumentale ambient, atmosferico, di quasi un quarto d’ora, una sintesi di freddi suoni spaziali, inospitali ma pericolosamente ipnotici. Un debutto strano, a volte privo di una direzione assoluta (si percepiscono tre generi), ma comunque ben concepito, imprevedibile e capace di coinvolgere l’ascoltatore.

http://www.metalhead.it/?p=65218

Solus war das Soloprojekt eines Ungarn und existierte von 2006 bis 2015. In dieser Zeit veröffentlichte er viele Demos und Split-EPs und -CDs; eine davon habe ich tatsächlich auch schon für CROSSFIRE besprochen, nämlich die Split-CD mit den Finnen von Moonkult. Die CD beginnt mit einem Keyboard-Intro und geht dann in fadendünn produzierten, atmosphärischen Black Metal über, was mich stark an das „Hvis Lyset Tar Oss“-Album von Burzum erinnert. Das scheint kein Zufall zu sein. Auch ungarische Vorbilder wie Hunok oder Marblebog kommen mir in den Sinn, genau wie die Norweger Strid, deren 1994er 7“ EP hier deutliche Spuren hinterlassen zu haben scheint. Auch die lange Spielzeit von fast eine Stunde stellt hier kein Problem dar. Alles funktioniert hervorragend. Es kommt keine Langeweile auf. Vielmehr wird man hier hypnotisch in den Bann gezogen und kommt von Solus so schnell nicht los. Schade, dass er mit Solus aufgehört hat. 2015 zog der Einzelkämpfer nach Stuttgart und macht dort unter dem Namen Hamvak weiter. Soll eine direkte Nachfolge-Band sein. Hoffen wir mal, dass das in Zukunft noch genauso klingt!

http://www.crossfire-metal.de/12636-0-SOLUS-SAME.html

El split es el recurso ideal para aquellas bandas que desean editar su trabajo pero que no disponen del dinero suficiente. La unión hace la fuerza, nos juntamos con otra banda, compartimos gastos y listo: tenemos un disco en la calle. Esta táctica es muy usual en Europa (no así en nuestro país), y estas dos bandas, Monkult y Solus, así lo demuestran.

Los primeros, un dúo finés conformado por Kai Karpinmaa y Moonlord Akhkharu, se enrolan en un black metal bien crudo y true, con énfasis en los riffs y la agresividad old-school.

Con Solus (one-man-band integrada por el húngaro Vadkerti-Tóth Dávid) la cosa se baja un poco su intensidad dando paso a un black metal un tanto más melódico y con mayor predominancia de los teclados.

En suma, si lo tuyo es el black en sus diversas acepciones, no dejes pasar estas bandas.

http://rockarollazine.blogspot.ru/2016/04/moonkult-solus-transmissions-2014.html

Ryze blackmetalové splitko jsem tady už dlouho neměl. A? Tohle je fakt klasika na první pohled. Počin je zdoben jednoduchým černobílým obalem, okultní malby rovněž ujdou a o minimalistickém bookletu se snad ani nemá cenu zmiňovat. Do série obdobných produktů se splitko hodí dokonale. Je velké štěstí, že tímto klady produktu nekončí, byť ani jeden ze subjektů se nepředhání v kdoví jak přehnané originalitě. Když ovšem člověk přistoupí na pravidla právověrného a zároveň i konzervativního black metalu, může si tuto pekelnou koalici bez potíží nechat projet bytem. To je tedy alespoň můj případ.

Ale pojďme nyní už k představení obou souborů. První část je tvořena finským undegroundovým spolkem MOONKULT (s názvem si hoši opravdu hlavu nelámali), jež v roce 2013 debutoval nahrávkou „Profane Nightmare of Seers“. Už na něm se Finové představují jako ctitelé ryze undergroundové kultury,

přičemž na „Transmissons“ jsou zaznamenány hned tři další bonusy. MoonkultPřiznávám se, že hned od první skladby „Dark Enslaver of Prophets“ jsem očekával nekompromisní vichřici, ovšem ta se s podivem konala jen na půl plynu. Skladba je vedena spíše ve středních tempech a docela vkusně působí zařazení několika melodičtějších vsuvek. I po zvukové stránce hudba MOONKULT obstojí v rámci „blackmetalových sklepů“. Vše je zkrátka nastaveno tak, aby byl posluchač „černého kovu“ spokojen a nemusel lomit rukama nad nedostatkem blasphemické atmosféry. Ta se pak v plné hustotě znásobuje v „Descending as Storm“, reprezentativní ódě na severský black metal se vším, co k němu patří. Ve „Visions from Ritual Blood“ se poté slévá

hned několik tradičních nálad a severskou útočnost nahrazuje jakási obřadní aura. Hudba ovšem zůstává i Solusnadále dostatečně brutální, čemuž koneckonců dopomáhají i strašidelné vokály (ve třetím tracku mi přijde hlas zdaleka nejhrozivější). Hodně solidní práce.

Ovšem ani s projektem SOLUS, za kterým stojí maďarský aktivista David Vadkerti-Tóth, se hudba neztrácí z horizontu standartu, byť se každopádně jedná o zcela jiný pohled na pekelné hudební odvětví. SOLUS se zde prezentuje jako těleso black/doomové a hnilobně vrtkavé, a to za přispění „štormovsky“laděného vokálu. Hybnou silou nahrávky jsou ale kupodivu klávesy, jenž vynikají především v pomalejších kompozicích. Naopak v těch rychlých sypačkách je znát, že po zvukové stránce není všechno úplně košér, neboť zvuk kytary je jaksi „tupý“ a nevýrazný. SOLUS tak může sázet jen na obstojnou atmosféru a undergroundový feeling, na němž v podstatě stojí a padá celá čtveřice skladeb. Z mého pohledu tedy spíše podprůměrná záležitost, která se ztratí v davu obdobných projektů. Ale o jaké nahrávce toto dnes nelze říci?

Splitko jako celek působí v podstatě obstojně. Žádná senzace, žádný výrazný propadák… „Jen“ produkt pro jasně definovatelnou skupinu posluchačů. Na jednu

https://rumzine.com/moonkult-solus-transmissons-cd-split-2014-satanath-records

A Satanath, Metallic Media és Black Plague által megjelentetett splitről kérdeztem a minap a Solust egyedül alkotó D-t. A Misanthropic Art Production segítségével ütközött a finn és a hazai project egy split kereteiben. A koreai cég 2013-ban adta ki a Moonkult bemutatkozó lemezét, ami eljutott D-hez is. Mivel ő korábban már ismeretségben volt a kiadó főnökével, így gyakorlatilag csak körbe kellett kapcsolni a dolgot. Viszont a kiadó hamarosan megszűnt, ezért a split máshol kellett megjelenjen. Hát ilyen egyszerűen dőlnek ma el a dolgok.

 

Amit elsőre láthatunk, már a tracklistből, hogy nem 2-3 perces dalok sorakoznak itt, ami jelenthet jót is és rosszat is. Azonban nem hosszúra nyújtott unalomhalmazról van szó, hanem jól szerkesztett, ütős, és hangulatos fekete fém ópuszokról. Őszintén szólva mindig díjaztam, ha a black metal zene egyszerű, vagyis igyekszik a dalszerkezeti, összhangzattani dolgokra összpontosítani a részletek helyett. Ez a két előadó pont ezt teszi. És így az egyszerű tulajdonképpen nem is olyan egyszerű, hanem egyszerűen nagyszerű... Ez ugyebár ésszerű.

De nézzük csak sorjában...

 

A splitet a Moonkult nyitja. Egy finn black metal zenekarról van szó, aminek ez a harmadik anyaga egy lemez és egy demo után. Zeneileg az ő részük képviseli a kiadvány mozgalmasabb részét. A mozgalmasság mellett viszont egy kicsit szürkébbnek - vagy komfortzónábbnak - is érzem, amit ők adnak. Lendületben, ötletekben nincs hiány, de ezt, és a borzalmas éneket leszámítva inkább a biztonságos zónán belül megy a dara. Igen. Az ének az pusztít, ahogy kell. Állati jó. A dob egy jó darabig szinte csak blastet ver, ami nem segít sokat a könnyű befogadásban. A gitárok dominálják az összhangzatot, ami megint nem. Viszont a témáik ennek ellenére hatékonyak, és a hosszúra nyújtott hangnemeket jókor (még épp jókor) törik meg. A Descending As Storm felétől például kimondottan élvezetes a dallamjáték is.

Már a második dalnál az volt a benyomásom, hogy koncerten működhet ez a zene igazán jól. Tömeren összefoglalva, a Moonkulttól sikerrel fogadhatnának nevezést egy óvoda-kiürítő versenyre különösen gonosz emberek. Mocsodék-szakadék, de igényesen szerkesztett black metaljuk romboló. Annyira nem ótvar, mint a Horna, vagy a Dødsengel, de majdnem.

 

A Solus egy hazai banda, helyesebben egyszemélyes project, ahogy azt fentebb már taglaltam, és melynek agytrösztje Vadkerti-Tóth Dávid (itt csak "D"). A névről múlt időben kell beszéljünk, ugyanis 2015-től a project Hamvak néven fut. Tizenegy éves fennállása óta három demó, hat split, egy válogatás és egy teljes hossznyi lemez jelent meg, szóval a melósabb vonulathoz lehet sorolni.

Zeneileg a depresszív és az atmoszférikus él jön ki erősebben, ezeknek is a hangulatos, és a benyomásokra alapozó része - ami a sava és borsa az egésznek ugyebár. A dob programozott, de nekem nem tűnne fel. Mostanában dival azonnal "meghallani" ezt, amint a dolog kiderül (előtte a kutya sem sejtené), nos én itt nem hallom, és sokszor máshol sem. Természetesen semmi bajom a nem élő dobokkal, ahogy Tomas Haake (Meshuggah) mondta, őt csak és kizárólag a végeredmény érdekli. Ezzel én is így vagyok. Nem mellesleg itt jól vannak az ütemek szerkesztve, és a "VSTi" hangszíne is stílushű, hallani, hogy nem csak alá van hajítva a többi hangszernek valami. A gitárok tónusa és a sztereója is fasza, a basszusgitárnak meg meg van hagyva a rés, hogy alantasan előbújjon, finoman morogva - csattogva. Mindehhez az ének okosan effektelve - visszhangosítva gonoszkodik.

Anélkül, hogy részekre, vagy dalokra bontanám a végterméket, azt mondanám, hogy kellően érett ez is, akár a Moonkult három dala. Monotonság jellemző rá, de sikerült a témákat kellően szuggesztívvé megírni, így egyfajta jóleső hangulat vesz erőt az emberen, amikor hallgatja. A Journey Through The Spheres Of Eternity-t érzem a legjobb tételnek...

 

A black metalt én így is szeretem, szórakoztat, egy perverzül élvezetes világba helyez át, ami néha kell valamiért.

Bártan ajánlom a stílus kedvelőinek. A CD-n a hangerők normálisak, a Satanath Bandcampjén feltöltéskor viszont el lett rontva (némelyik dal hangosabb, némelyik meg rohadt halk).

A split idehaza az NGC Prodnál szerezhető be.

 

http://www.femforgacs.hu/kritika/3928/Moonkult_Solus_Transmissions_2014

 

В руки мне попал один довольно редкий сплит. Открыв плеер, я поставил диск, нажал “play” и новый мир предстал передо мной.

Речь идет о совместке Solus и Moonkult с названием Transmissions. Финны представили в ленте три трека, пропитанных чернью и ненавистью. Что же можно было от них ожидать? Только это. Сырой и надрывистый вокал неплохо разрезает инструментальный бескомпромиссный поток.

Я был хорошо знаком с их единственным полноформатом, поэтому за Moonkult я не волновался. Они первыми шли на издании и с первых секунд я окунулся в магию, хаос космоса под контролем темной бездны.

Второй трек также как и первый, был хорошо подан. Он самый длинный в этой части и стали мелькать мысли в моей отсаженной голове о том, что Moonkult как-то мог разбавить композиции. В Profane Nightmare of Seers треки короче. Чувствуется некоторая водянистость и протяжные долгие риффы. Я бы не менял темп, продолжил бы бластбит до конца трека, разбавив бы маленькими сбивками. Конечно, подход финнов никак не портит сию композицию и в общем плане всё смотрится достойно.

Visions from Ritual Blood – заключительный трек финского дуэта. Бластовое начало и конец порадовали. Неплохой переход в середине, игра в новом ключе + импровизация с утробным соло с щепоткой мелодичности.

Это были хорошие и качественные 20 минут, я доволен этой парой. Лунный Лорд видимо стал меньше пребывать в кататонии и пригласил на сессию дядюшку Кая, которого мы все знаем по таким бэндам как Azaghal, Kingdom of Agony, Wyrd ну и т.д.

Второй проект на этой декабрьской ленте - венгерский Solus. Black Metal в спокойном темпе, с ненавязчивым переливом клавиш. Атмосферу дарит неплохую и четыре трека, представленных в сплите – словно четыре поры года. Ярости никакой не присутствует.

Треки Shadows of the Silver Moon и Cursed Illusions мне даже напомнили чем-то Nargaroth в последних изданиях. Мистер D. делает все сбалансировано, не торопясь, со скоростью стекания смолы с дерева. Два первых трека люто снижают злобу и ненависть после прослушивания Moonkult’a. Сферы вечного космоса навсегда поглощают и въедливый рифф мотивирует на дальнейшее прослушивание.

Третья и четвертая композиции и вовсе растворяют лютую ненависть, возникшую из глубины моего черного сердца от финнов. Journey Through the Spheres of Eternity последний и самый долгий трек совместной работы. Пролетел он довольно быстро, на удивление быстро, словно падение листа с дерева осенней порой, не подхваченное ветром. Он пролетел и мир закрылся. Пора снова нажать на “play”, чтобы вновь пройти Путешествие По Сферам Вечности.

 

https://vk.com/wall-28720872_45518