. Satanath Records

Reviews: SAT275

< Обратно к релизу / Back to page

When the passing of Necrophagia vocalist Killjoy effectively brought an end to that storied death metal band, Necrophagia bassist The Mountain VVitch eventually turned his unquenched musical impulses toward a new project named Black Crown. A demo named The Rise of Astaroth appeared without fanfare, but was noticed, and now Black Crown will release a debut album through the combined forces of Satanath Records (Russia), More Hate Productions (Russia), and The End Of Time Records (Ireland) on March 14. Entitled Caverns Of Thantifaxath, it includes nine demonic invocations, one of which we’re premiering today through a lyric video.

 

Black Crown self-proclaim their music “Black Ritual Metal”, and this new song, “Lahamu: The Awakening” does indeed sound like what the lyrics manifest — the invocation of a fearsome warrior demon. No solemn supplication this, but rather a conjuration made of fire and fury, of cold poison and ominous sorcery.

 

 

The song cycles between two different dimensions of sound, one electrifying and one oppressive (yet esoteric). When the drums hammer like driving pistons, the riffing is a mix of low-end roiling menace and crazed flickering fretwork. When the drums become slow and steady, the chords groan and drag, but those gloomy, ominous tones are paired with chiming notes that sound despairing and unearthly. At the song’s most extravagant zenith, a flashing and fervent solo channels ecstatic delirium. Meanwhile, the shrieking vocals, paired with malignant roars, amplify the song’s cruel and viciously euphoric energies.

 

 

On this album The Mountain VVitch performs guitars, woodwinds, and vocals, and is joined in his malicious ministrations by bassist Heretic.

 

Satanath Records recommends the album for fans of Necrophagia, Beherit, Burzum, Archgoat, and Nunslaughter. Satanath’s co-release with More Hate Productions and The End Of Time Records will provide the album on jewel-case CD with a 12-page booklet. Below you’ll find our video premiere as well as the previously released track (which is a free download at Bandcamp), “Whore of the Qliphoth“.

 

https://www.nocleansinging.com/2020/02/02/an-ncs-video-premiere-black-crown-lahamu-the-awakening/

Para conseguir transcender al igual que lo hizo su némesis tenía que morir a los 33 años. Cada segundo de su vida se consagró para ello. Satán era el dueño de su alma, pero a pesar de la preparación no podía evitar tener miedo. En tan solo unas horas lo crucificarían. La hermandad oscura estaría al completo viéndolo. No sería una muerte rápida. Tendría que soportar el indescriptible dolor de que clavasen sus manos en la gruesa madera. Además, debido a la posición, se iría ahogando paulatinamente hasta encontrar al fin a la parca. Era la única forma de que el diablo entrase en él e iniciar el tan anhelado reinado de tinieblas….

 

Bienvenidos al universo de Black Crown.

 

 

 

«Caverns of Thantifaxath» es el título del primer disco de los Black metaleros Black Crown. El trabajo vio la luz el 14 de marzo de 2020 gracias a Satanath Records, The End Of The Time Records y More Hate Productions.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

El dúo americano ofrenda un «Metal Negro» oscuro y tendente a ir a medio gas. El debut en cuestión no ha conseguido que salte de alegría, mas contiene los suficientes momentos de calidad como para sacarlos de la quema. La estructuración de las tonadas es tan nihilista como efectiva, donde la falta de giros de dirección es compensada gracias al aura de maldad que las rodea. La producción es nítida, cosa que yo personalmente agradezco. Además, el macabro artwork llama bastante la atención.

 

 

 

 

 

 

 

Perpetuamente gélidas son las seis cuerdas. Los embistes de tremolo picking, junto con las menos usadas de lo que debieran dobles armonías crean un tándem convincente. Como apunte, se atreven con partes pausadas en la instrumental ‘Qliphotic Meditations’. Casi se me olvida, existen pinceladas de palm mute desperdigadas a lo largo y ancho del Elepé.

 

 

 

El tono vocal predominante es por supuesto el shriek. A pesar de ello, tropezaréis con poderosos growls en ‘Scarlet Goddess‘, ‘Swallow the Sun‘ y ‘The Nine Hells‘.

 

 

 

La percusión no me queda muy claro si es real o programada. Como comentaba en el párrafo principal, se abusa de los mid tempos.

 

 

 

A mi entender, el mejor tema del Larga Duración es ‘Whore of the Qliphoth‘. No os comento las razones. Oídlo vosotros mismos.

 

 

 

 

 

 

 

Para mí son un conjunto más dentro del mundillo de la música extrema. Ni disgustan ni entusiasman.

 

 

 

http://www.brokentombmagazine.com/2020/05/11/critica-black-crown-caverns-of-thantifaxath-2020/

 

 

 

 

 

Amerických black metalových kapel není mnoho, ovšem když se urodí, je to malá událost. Nízká úroveň kvantity bývá o to více vyvážena kvalitou a originalitou. BLACK CROWN mají silně nakročeno k výrazné originalitě v rámci žánru, kdy jejich hudba nepopírá základní principy stylu a přitom si je rozhodně nespletete s dalšími stylovými souputníky. Vedle GOATWHORE se na americké scéně v podobě BLACK CROWN objevuje další výrazné jméno, které má co říci nejen black metalovému publiku.

 

 

 

BLACK CROWN, to je syrová, hrubá a násilná řež, až mám náhle pocit, že mi nehty rostou nějak rychleji a povrch mého těla by snesl depilaci. I ten měsíc, který mi byl doteď v podstatě u …, mě v kulatém stavu nějak magicky přitahuje a mám nutkání se potmě proběhnout po lese. Vnitřní démon BLACK CROWN se projevuje v plné síle hned v první „Lahamu“, Masivní řezavý zvuk, skřehotavý vokál a chirurgicky přesné bicí vytváří děsuplnou a plně uvěřitelnou atmosféru. „Rise Of Ashtaroth“ decentně pokukuje po death metalové márnici, hutnost kytar a výstavba riffu k němu nemá daleko. Melodické kytarové vyhrávky se objevují i v úvodní skladbě, jako vhodné dochucovadlo se objevují i zde. „Scarlett Goddess“ i přes své pomalé tempo neztrácí řezavou intenzitu a temnou auru, pomalejší tempo ji naopak ještě více zesiluje. „The Dweller“ pokračuje v cestičce, kterou prošlápla předchozí skladba, převaluje se v pomalejších tempech, nicméně tu tam přece jen zrychlí a zpestří strukturu skladby a množství temných nálad. „Children Of Tiamat“ už opět cení tesáky na všechny strany a vše živé v děsu prchá do bezpečné vzdálenosti. Tato poloha BLACK CROWN padne jako ulitá, přes poměrně jednoduchou výstavbu skladeb z nich srší značné množství energie a především disponují jedna každá skladba velmi silnou emotivní rovinou, což je neméně podstatná záležitost. „Qliphotic Meditations“ je v podstatě takové temné intro, předcházející „Whore Of The Qliphoth“ – thrashem načichlý výhřez vnitřních běsů, najednou vypuštěných ze zmučené mysli. Rychlá pasáž v závěru skladby poskytuje strhující moment gradace, vše pak pozvolna mizí opět v pomalém tempu do ztracena. „The Nine Hells“, jako marš pekelných šiků album uzavírá, hypnotický středně rychlý rytmus, střídající se s pomalými pasážemi, sugestivní skřehotavý vokál, sklouzávající občas do hlubších tónin, je pak poslední přísadou do výsledné hymny „devíti pekel“. Jako by intenzita alba s posledními dvěma skladbami ještě narostla, závěr je na každý pád pekelně temný!!!

 

 

 

BLACK CROWN se drží tradičních kořenů extrémního metalu, v jejich stylu jsou patrné prvky raného thrash a death metalu, hutný, ostrý a řezavý zvuk vytváří společně s vokálem silnou a velmi temnou atmosféru. „Caverns Of Thantifaxath“ je vyrovnanou pekelnou kolekcí, kterou ocení nejen znalci černého kovu. Ti, kteří do black metalu zrovna nedělají, budou mít slechy dokořán a dají albu čas, rovněž zklamání nebudou. Přes všechen ten oheň a síru a relativní nepřístupnost se jedná o nápadité a spontánní metalové album se vším, co k tomu patří.

 

 

 

https://www.metal-line.cz/articles/recenze-black-crown-caverns-of-thantifaxath-2020-satanath-records-more-hate-productions-end-of-time-records-1678

 

 

 

Screen of review.

 

 

 

https://www.dargedik.com/2020/05/black-crown-caverns-of-thantifaxath.html

 

 

 

Black  Crown  are  a  duo  from  the  United  States  that  plays  an  occult  form  of  black  metal  and  this  is  a  review  of  their  2020  album  "Caverns  Of  Thantifaxath"  which  was  released  as  a  joint  effort  between  More  Hate  Productions,  Satanath  and  The  End  Of  Time  Records.

 

 

 

  Grim  sounding  black  metal  screams  start  off  the  album  before  going  into  a  very  fast  and  raw  musical  direction  which  also  uses  a  great  amount  of  tremolo  picking  and  blast  beats.  Throughout  the  recording  you  can  also  hear  a  decent  mixture  of  slow,  mid  paced  and  fast  parts  and  dark  sounding  melodies  are  also  added  into  some  of  the  riffing.

 

 

 

  The  music  also  mixes  in  a  great  amount  of  old  school  influences  while  still  capturing  a  very  modern  atmosphere.  When  guitar  solos  and  leads  are  utilized  they  are  also  down  in  a  very  dark  yet  melodic  style  along  with  the  vocals  also  getting  deeper  at  times  as  well  as  all  of  the  musical  instruments  also  having  a  very  powerful  sound  to  them.

 

 

 

  One  track  also  introduces  woodwinds  onto  the  recording  and  some  of  the  riffing  also  shows  an  influence  of  death  metal  along  with  some  growls  also  being  utilized  at  times  and  as  the  album  progresses  a  brief  use  of  ritualistic  sounding  synths  and  acoustic  guitars  can  also  be  heard  as  well as  one  songs  being  an  instrumental  before  returning  back  to  a  heavier  direction  on  the  remaining  tracks.  The  production  sounds  very  professional  while  the  lyrics  cover  Occultism,  Left  Hand  Path,  Rituals,  Qliphoth  and  Sumerian  Mythology  themes.

 

 

 

  In  my  opinion  Black  Crown  are  a  very  great  sounding  occult  black  metal  duo  and  if  you  are  a  fan  of  this  musical  genre,  you  should  check  out  this  album.

 

 

 

http://occultblackmetalzine.blogspot.com/2020/04/black-crowncaverns-of.html

 

 

 

 

 

O Black Crown é aquele tipo de banda americana que sabe muito bem o que fazer dentro do Metal, sendo muito inspirado por bandas como Beherit, Burzum e Necrophagia, entregam em seu som uma ótima mescla do extremo com a técnica apurada de músicos versáteis.

 

 

 

Lançamento conjunto da Satanath Records com More Hate Productions e The End Of Time Records: o novo álbum "Caverns Of Thantifaxath" foi lançado em 14 de março deste ano, entrentregando ótimas perspectivas para os fãs da vertente.

 

 

 

O formato conceitual completo, composto por 9 feitiços, enviará você a uma jornada alarmante pelos túneis mais sombrios do inferno ...

 

 

 

Ouça com cuidado, trata-se de um Black Metal caótico, cheio de nuances do cenário que habitam e além disso, temáticas características.

 

 

 

https://rockvibrationsofficial.blogspot.com/2020/04/black-crown-caverns-of-thantifaxath.html

 

Screen of review.

 

https://www.dargedik.com/2020/05/black-crown-caverns-of-thantifaxath.html

 

Toute nouvelle signature du label Satanath Records, Black Crown et son premier album « Cavern of Thantifaxath » ont surtout fait parler d’eux du fait de la présence de The Mountain VVitch, ancien Necrophagia.

 

Et l’on retrouve effectivement dans ces neuf compositions quelques relents de ce dernier, au détour d’une rythmique épaisse ou d’une ambiance horrifique. Sinon, dès le premier titre et à chaque fois que ça part en accélération, c’est pourtant Angelcorpse qui m’est de suite venu en tête et c’est peut-être là le problème principal de ce disque : le brassage d’influences qui ne se marient pas forcément bien entre elles. Du coup, on change d’ambiance d’un morceau l’autre, même si c’est bien la touche Necrophagia que l’on entend le plus mais, en la matière, je préfère largement les Norvégiens de Wurdulak, où l’on retrouvait Frediablo et Killjoy.

 

 

 

Tout ça pour dire que « Cavern of Thantifaxath » manque un peu de personnalité mais que Black Crown a tous les ingrédients pour écrire de putain de bons albums dès lors qu’il se sera affranchi de ses inspirations encore trop présentes.

 

 

 

Cependant, il y a pire qu’être comparé à ces groupes dont le style était unique, l’album donnant clairement envie de se regarder un bon film d’horreur saignant, ce qui est déjà le gage d’une belle réussite.

 

http://www.soilchronicles.fr/chroniques/blackcrown-cavernofthantifaxath

 

Das amerikanische Zwei-Mann-Black Metal Geschwader um BLACK CROWN veröffentlichte im März 2020 ihr Debütalbum “Caverns Of Thantifaxath“, das mit 9 Titeln versehen wurde und mit einer Gesamtlänge von 37:38 min. aufwartet. Mit dem Tod von Killjoy im März 2018 nahm NECROPHAGIA Bassist The Mountain VVitch eine unbestimmte Pause von der Ausexorzisierung seiner musikalischen Dämonen. Einige Monate waren vergangen, bevor das Demo von “The Rise Of Ashtaroth” auf YouTube gepostet wurde, was sehr gut ankam und damit waren BLACK CROWN geboren.

 

Die hier folgende Eröffnung mit “Lahamu: The Awakening” ist schon eine schnelle, brachiale und geniale musikalisch schwarze Offenbarung. Dämonischer Hexengesang von The Mountain VVitch trifft auf pure Energie, die fast durchgehend geradlinig vorgetragen wird. Was für ein Kracher! “The Rise of Ashtaroth” geht schwer stampfend und treibend in die Gehörgänge und ich bin weiter fasziniert vom gesanglichen, das trotz seiner Aggressivität sehr klar und verständlich rüberkommt. Des Weiteren bestechen die Herren immer wieder mit kreativen Ausbrüchen, ohne die gemeinsame Struktur zu verlassen.

 

“Scarlet Goddess” bewegt sich im gesamten schwer, nachdenklich und niederdrückend durch die Gänge der Hölle und vokalistisch geht es auch mal eine Stufe tiefer, während “The Dweller” und “Swallow the Sun” die Zügel kurzzeitig loslassen, um dann in eine Art “Stille” zu fallen. “Ruhigere” Momente geben den Ton an, die mich ein wenig an Satyricon erinnern. Auch dieses gefällt, zumal zweiter einen Hauch Mother North in seiner Spielweise aufweist.

 

“Children of Tiamat”  – die Kinder der baylonischen Göttin Tiamat namens Laḫmu, Laḫamu und Kingu, werden hier perfekt, schnell und bissig in töne gefasst in Szene gesetzt. “Qliphotic Meditations” lädt mich zu astrologischer Meditation, im entsprechenden Rahmen ein, um nach der doch recht kurzen Phase mich mit “Whore of the Qliphoth” wieder offensiv zu erwecken. “The Nine Hells” bildet bissig, schwer daherkommend und wohl mit Holzbläsern untermalt den Abschluss und ich vermute, es ist Baator inhaltlich gemeint, die Heimat der Teufel (sollte ich mich irren, na dann…..).

 

Ich persönlich habe wieder eine Band für mich entdeckt und diese wird in welcher Tonträgerform auch immer, den Weg in meine Sammlung finden.

 

Fazit: musikalisch wunderschön nach Schwefel riechend, wütend, kampfeslustig, meditativ…..so beschreibe ich einmal kurz das Debütalbum der Black Metaller!

 

https://www.hellfire-magazin.de/black-crown-caverns-of-thantifaxath/

 

Heute gibts mal brandaktuellen Black Metal aus den USA. Da Black Crown erst kürzlich ihr erstes Lebenszeichen in Form eines Albums veröffentlicht haben, dürften sie nicht sonderlich bekannt sein. Die ehemalige Band eines der Mitglieder dagegen schon eher, immerhin war er in der letzten aktiven Besetzung von Necrophagia beteiligt, bevor selbige sich 2018 auflösten. Direkt danach hat er sich mit dem Bassisten Heretic zusammengetan, Black Crown gegründet und an „Caverns of Thantifaxath“ gewerkelt.

 

Musikalisch ist die Band dabei voll und ganz im Black Metal verwurzelt und füllt daher ihr Album mit frostigem Tremolo-Picking, donnernden und oft schnellen Drums (vom Computer) sowie bissigem Gekeife. Immer wieder gibts ein paar Backing-Keifeinlagen um es gesanglich aufzulockern und auch musikalisch versteckt sich hier mehr als man zunächst gedacht hätte. Immer wieder schleichen sich groovige Rhythmen ins Gitarrenspiel, die dem Album mehr Leben verleihen, hier und da liefern die Drums ein paar deftig stampfende Beats, die träge und behäbig daher kommen und doch hart zuschlagen. Auch bringt die Zweistimmigkeit zusätzlich zum grimmigen Gekeife einen fast schon dämonischen Unterton ins Spiel, dass die Atmosphäre noch etwas unbehaglicher macht. „Children of Tiamat“ beweist das beispielsweise eindrucksvoll. Doch gibt es auch Songs, die größtenteils ohne auskommen und größeren Hitfaktor aufweisen, beispielsweise „Scarlett Goddess„, das wohl das eingängigste Stück des Albums ist und mit seinem Refrain sogar mitkeifbar ist. So liefert jeder Song einwenig was anderes ohne sich groß vom düsteren, modernen Black Metal zu entfremden. Das Songwriting ist dabei immer erste Sahne mit einigem an Variation, kraftvollen Riffs, die sich mit frostigen Tremolos abwechseln, Drumming, das zwischen Blast und düster stampfend schwankt sowie Keifen, das meist giftig heiser und bisweilen leicht dämonisch angehaucht daher kommt; all das sorgt für eine ordentliche Portion Ami-Schwärze, die bei sommerlichen Temperaturen zumindest ein wenig Abhilfe verschafft.

 

Moderner, düsterer Black Metal ist genau euer Ding? Dann hört doch bei Black Crown mal rein. Das Projekt um The Mountain VVitch hat mit seinem Debüt „Caverns of Thantifaxath“ ein schwarzes Brett erster Güte vorgelegt, vielleicht einen Tacken zu gut produziert, ansonsten allerdings kraftvoll und düster, wie sich das gehört. Absolut empfehlenswert.

 

https://metalviewer.wordpress.com/2020/08/09/black-crown-caverns-of-thantifaxath/

 

 

Интересно, остались ещё сторонники столь популярного недавно тезиса, что американской школы блэка попросту не существует, а каждая североамериканская формация - жалкое, никудышное пресмыкающееся, не заслуживающее внимание истинного ценителя элитарного жанра? К настоящему моменту это суждение мертвее бога. Гвозди в крышку его гроба долгое время вбивали многие коллективы. Дэт/блэк-культ Necrophagia, например. Пока не скончался один из плотников - Фрэнк Пуччи aka Killjoy. С его смертью развалилась и зловещая мастерская. Но выпавший из рук лидера молоток подхватил басист группы - Джейк Арнетт, он же The Mountain VVitch и стал ещё усерднее работать над домовиной в рамках нового проекта - Black Crown (здесь он взялся за гитару, духовые и занял место у микрофона). "Caverns Of Thantifaxath" - это дебютная работа дуэта и сразу же высочайшая планка качества саунда, исполнения, композиционных структур и атмосферы. Всё, за что любят блэк-метал, - в ритуальных заклятиях этого альбома. Яркий, запоминающийся и рвущий в клочья вокал, гитары - скоростные, мелодичные и очень разнообразные (олдскульное влияние дэта, тремоло, соло, смены ритма, жуткие тягучие риффы), духовые - холодный кивок старейшинам в лице Burzum, атмосферные синтезаторы и акустика. Прекратите мазать губы кровью идолищу Mgła, Black Crown вытопчет эту кумирню на раз-два и воздвигнет на обгоревших угольках собственное поганище.

 

https://vk.com/wall-152948982_2549

 

 

Você fã de Black Metal não pode deixar de conhecer o Black Crown,

 

O novo álbum "Caverns Of Thantifaxath" da banda oriunda dos EUA foi lançado em 14 de março deste ano de 2020 e tem como base aquele Metal característico de sua cena (indo para o chamado "Black Ritual Metal".

 

Com a morte de Killjoy em março de 2018, o baixista do NECROPHAGIA The Mountain VVitch teve um hiato indefinido de exorcizar seus demônios musicais.

Logo o BLACK CROWN nasceu e sua produtividade veio a tona novamente.

 

"O álbum conceitual, composto por 9 invocações, levará você a uma jornada perturbadora pelos túneis mais sombrios do inferno".

 

Confira!

 

http://rockvibrationsofficial.blogspot.com/2020/07/black-crown-caverns-of-thantifaxath.html

 

Desde USA, otro combo Black metalero que debuta con Caverns of Thantifaxath a cargo de Satanath Records, More Hate Productions y The End of Time Records. Formato duo con The Mountain VVitch (a las voces, guitarras e instrumentos de viento) y Heretic (bajo). La batería no es programada sino que se trata de una sesión de Nick Chiudioni. Las letras, una suerte de pastiche sumerio-lovecraftiano de esos que se llevan ahora (ya que Satán ha perdido credibilidad, hay que pasarle la factura a otra entidad).

 

Black Metal con tintes Death tocado a medio tiempo que en algún que otro momento me recuerda a los Absu o quizás Behemoth. Los adornos aquí y allá de instrumentos de viento refuerzan la atmósfera sin buscar el Pagan. Está todo muy bien tocado y entra bien, sobre todo por el gusto por el tempo lento que hace que resalte bastante la base rítmica y voces aunque puestos a ser críticos no dejan de ser una extensión más del Black Nórdico de los 90 y sus miles de variantes (escuchad el riff de guitarra en "Scarlet Goddess", con mucho protagonismo del bajo).

 

 

Algún que otro toque a Satyricon en la guitarra en "The Dweller", con pequeños adornos de algún instrumento de viento que no logro identificar y que sin duda es lo mejor del disco; aunque sean solo breves apariciones sin trascendencia virtuosa alejan el conjunto del consabido aroma Black noventero que ya citado. Pero no se me entienda mal, temas como "Swallow the Sun" están muy bien tocados y "Children of Tiamat" tiene su toque a himno con estribillos ultra pegadizos.

 

Hay buenas ideas aquí y allá pero creo que esto necesita ser trabajado mucho más. "Qliphotic Meditations" sí deja entrever una línea distinta con uso de bodhrán en la percusión, ambientes etéreos y melodía en circular de la guitarra pseudo-acústica metido todo dentro de cierto aroma medieval. ¿Problema?... pues creo que va mejor como intro que ahí metida antes de los dos cortes finales, de los cuales sí que resalta el potente "Whore of the Qliphoth" o el que para mí es el tema con más gancho, "The Nine Hells".

 

En resumen. Disco aceptable como debut pero que puede dar mucho más de sí.

 

https://lamuerteteniaunblog.blogspot.com/2020/10/black-crown-caverns-of-thantifaxath.html

 

 

VERDIKT: Na první dobrou je všechno tam, kde asi má být. Jenže pokud se rozhlédneme po široširé scéně, zjistíme, že podobných úkazů je až příliš mnoho.

Nepopsaný list jménem Black Crown vydává svou první velkou desku, kterou dává světu jasně najevo, že tady je další shromáždění, které chce být zlé a ukazovat black metal jako svou doménu. Dvojice chlapíků z USA v tomhle má jasno. Však jeden z nich souběžně působí ještě v uskupení Haxxan, o kterých jsem již před časem hovořili. Název alba nahlas vyslovujte pouze s dostatečným odstupem od ostatních, abyste blízké osoby hned nepoplivali složitými slovíčky: Caverns Of Thantifaxath. Tak, co nám nová kapela přináší nového?

 

 

 

Nic… ledabyle odhozená fráze, ale pro mnohé plně dostačující. Je to zcela běžný black moderního zvuku, který můžete vídat u celé řady podobných žánrových kapel. Ono to při poslechu všechno funguje a šlape, ale pokud se máte po čase k něčemu takovému vrátit, stejně raději vytáhnete z police to, od čehož se tito odrážejí. Možná, že to na úvod zní dost příkře, ale nalijme si čistý pohár. Hudba, kterou Black Crown nabízí, nemá přesah a nemá ani žánrové jistoty. Je to klasický black, který byť je řemeslně dobře odveden a na slabost songů si v tuto chvíli vážně nestěžuji, tak nedokáže dopřát hlubšího zážitku, než je ten oblíbený – šlape to. Ano, maká to, funguje to, chvíli to i baví (což vzhledem k délce alba kolem půl hodiny je naprosto ideální čas), ale postrádá dotaženější momenty.

 

 

 

 

 

 

 

Na druhou stranu jsou tu skladby, které mě dobře vytrhly z koloběhu netečného (rozuměj průměrného) poslechu. Tak třeba hned druhá skladba The Rise Of Ashtaroth spustí pěkně zostra dvojšlapku a já se neubráním úsměvu a milé nostalgii. Zvuk kopáků mi totiž silně evokuje podobný efekt, kterého jsme, co by mladí kluci, hodlali docílit na svých jízdních kolech, aby tento dopravní prostředek měl fantaskní hlas tolik milovaných čoprů. Rozstříhaný kelímek od jogurtu patřičně upevněný tak, aby zasahoval do zadního výpletu kola a svým kontaktem s dráty vytvářel nehorázný randál – to bylo kouzlo našich přibližovadel. Jsem rád, že mi bicí na tomto albu dopřály drobnou vzpomínku, jenže nevím, zda bubeník chtěl, aby jeho šlapky zněly jako plastové proužky třející se o drát, byť ve velmi solidní kadenci.

 

 

 

Další výrazné momenty jsem zaznamenal u skladby The Dweller, která má silně Satyriconovský rukopis. Respektive ty náladové zvraty a kytarové vyhrávky připomínají The Age Of Nero. Možná náhoda, ale když si na to člověk vzpomene… Ovšem závěrečný kus The Nine Hells shledávám jako tím nejlepším kouskem, který se na desce objevuje. Tohle je opravdu povedená věc, která kapele báječně sedí do výrazu a dokáže skvěle udržet v pozoru. Může za to možná jemná melodie plující kdesi v pozadí, ale spíš vinu svádím na tempo, které je o něco pomalejší než dosavadní kvapík. Vidím to tak, že zádoomčivější polohy a řekněme mystičtější pasáže jdou kapele celkem dobře od ruky. Ty rychlopalby jsou takové otřepané a bez duše. Chybí jim určitý život, který by zajišťoval potřebnou nervozitu, či cokoliv, co by šlo shledat jako zajímavé a pozoruhodné. Takhle si vždy jen říkám, že dobrý, určitě ne zhola průměrný, ale pořád je kam se posunout.

 

https://www.echoes-zine.cz/recenze/black-crown-caverns-of-thantifaxath

 

A Satanath Records é sempre uma referência no que diz respeito à qualidade ninja. Podem não ter uma media perfeita no que diz respeito às suas propostas mas é bem acima da media o número de bandas/projectos que não conhecemos de lado nenhum e que queremos ficar a conhecer. Tal como esta estreia dos Black Crown, “Caverns Of Thanktifaxath”. Black metal bruto que aparenta ser unidimensional mas que revela também inteligência na forma como alterna os momentos mais explosivos (a entrada do álbum com “Lamahu” é demolidora) com outros mais compassados, onde há uma espécie de melodia melancólica que se instala. Muito suminho para aproveitar aqui.

 

https://worldofmetalmag.com/wom-reviews-theosophy-black-crown-sacramentum-winter-deluge-runespell-forest-mysticism-leiru-neige-morte/

 

Black Crown is a two-man Black Metal band from Ohio formed in 2018 run by Haxxan member Jake Arnette (here known as The Mountain VVitch), who handles everything except the bass work, which is played by someone called Heretic. There's not a whole lot more info available on the band that I could find, but they clearly would rather the music speak for itself, as it's a slab of grim, evil Black Metal with the occasional nod to Death Metal in the riffing (unsurprising, since Jake was a bass player for Necrophagia before their demise). This is mostly mid-paced and heavy affair that focuses more on establishing dark and chilling atmospheres throughout the compositions, most notably on the venomous, borderline Death Metal track "Whore of the Qliphoth". That said, this remains a solid album throughout, and anyone in the mood for some Black Metal that's not above mixing in some Death Metal will find this to be a good time.

 

https://www.metalcrypt.com/pages/review.php?revid=12303

 

Black Crown is the sinister manifestation conjured by The Mountain VVitch (ex-Necrophagia, Haxxan) and "Caverns of Thantifaxath" is their debut album, joint-released between Satanath Records, More Hate Productions, and The End Of Time Records. The duo offers a lethal slab of cold, belligerent black metal that aims to corrupt the mind with a corrosive atmosphere and vocals replete with spite. The themes all pertain to the occult, as Thantifaxath literally means “Great Ghoul” and is known to be one of the pathways and tunnels of Set filled with ghouls, larvae, succubi, etc. The band does a good job at transmitting those abysmal energies; however, I feel that a rawer sound would have benefited the music more, as I find the album's production a little too clean and polished for my liking. Nevertheless, there's still some enjoyable moments to be found here, with an atmosphere and sound that brings to mind bands like Thorns, Temple of The Maggot, Carpathian Forest, etc. The pace of the album varies from mid to fast, with some exceedingly heavy riffs scattered throughout. I'm not a big fan of the high-pitched vocals, although I can tolerate them. Overall, "Caverns of Thantifaxath" is a passable entry featuring 9 paeans of blasphemous metal to satiate the morbid mind.

 

https://death-by-hammer.blogspot.com/2020/11/review-black-crown-usa-caverns-of.html

Давно ли прошли времена, когда при словосочетании «Американский Black Metal» народ плевался, а некоторые даже осеняли себя крестным знаменьем? Времена изменились. А вот дела с амеро-блэком если и изменились, то не очень. Конечно, в каждом правиле есть исключения и пожалуй многие из нас эти исключения могут назвать. Лично у меня с этим туговато. Wolves in the Throne Room, Appalachian Winter, Abigail Williams, да ещё пожалуй Dragonlord, но и то потому, что там рулит процессом не кто иной, как Эрик Петерсон из Testament. Вот пожалуй и все кого я могу перечислить. Но это всё блэк атмосферный да симфонический, а вот такой блэк чтоб прям таки Blaсk, или даже BLACK METAL MATTER, это как-то прошло мимо меня.

 

И вот однажды, наш Главред, от всей своей пропитанной алко-возлияниями души, подогнал дебютный альбом американской Black Metal группы BLACK CROWN, с несколько заковыристым названием «Caverns of Thantifaxath». Этот афроамерикано-металлический дуэт примечателен ещё тем, друзья, что его второй половиной является The Mountain VVitch, он же Jake Arnette, некогда участник знаменитой группы Necrophagia, на деятельности которой поставила жирный крест смерть её лидера Killjoy'я. Джейк тут и Vocals, и Guitars, и даже Woodwinds… Хотя что это, я так и не понял. 

 

Детально ознакомившись с содержимым подгона, я пришёл к выводу, что сия работа мне скорее нравится, чем наоборот. Есть здесь та самая пресловутая «чёрная атмосфера», которая является ключом к тому, годится для меня этот альбом, или уготовано ему место в топке истории. Грязноватое качество записи очень способствует этому ощущению. Дуэту удалось избежать монотонности и самоповтора в треках. Или как сказал бы вечно бодрый Д.Медведев: «Разнообразие лучше однообразия наличием разнообразия». Правда изрядно портит в целом не плохую картину звук программинговых ударных. Ну очень портит…

 

Вокал, вот он да, в цель. Здесь ну прям молодцом, без нареканий, как и приятные на слух гитарные партии. Если перечислять понравившиеся композиции, то это однозначно идущие одна за другой «Swallow the Sun» и «Children of Tiamat». Ну и пожалуй что завершающая «The Nine Hells».

 

Подытоживая могу уверенно сказать, что BLACK CROWN и их «Caverns of Thantifaxath» оставят у меня по себе память и названием этой группы я пополню свой багаж имён американского Black Metal'а. Однозначно 4. Но с минусом. Минус исключительно из-за крайне неудачно, на мой взгляд, запрограммированной драм-машины.

 

https://vk.com/wall-107912587_20790

 

I listened to the album twice and my feelings were different. Apparently my inner state was different. But overall it was a sense of mysticism, longing for sacred knowledge and power. And today the very first minute gave me a feeling of damp earth, rotten flesh and smell of blood.

 

https://www.instagram.com/p/CHJBA4NppNj/