. Satanath Records

Reviews: SAT209

< Обратно к релизу / Back to page

Womb of Worms is the new second album by the Czech black/death band Mallephyr, whose Russian and Czech labels (Satanath Records and Murderous Production, respectively) recommend for fans of Svart Crown, Behemoth, Dissection, and Outre. The album will be released on October 29th, and the track we’re revealing today is “W.Y.I.D.”

 

For those new to Mallephyr, the song provides a great introduction to their talents, presenting an electrifying display of well-crafted dynamism and full-bore zealotry, combining the bone-fracturing weight of death metal and the speed and ferocity of black metal in a full-throttle attack (with a well-timed digression) that’s intricate, chaotic, groove-some, and a guaranteed fire-starter for your nervous system.

 

Wasting absolutely no time, the music of “W.Y.I.D.” rockets forward in a riotous combination of hammering drums, rapidly pummeling bass, and eerie, writhing riffs punctured by spiraling and fanfare-like eruptions of melody and by rapid, jolting chords. As the vocalist’s wild shrieks join the war charge, the drumming becomes an unbalancing sequence of bursts, and the riffing grows even more unhinged.

 

As mentioned, there is a break in the action — a break made of simmering reverberations and staggering body blows created by conjoined strings and drums. When the rhythm resumes, it’s at a solemn pace, but the shimmer of strings is still an unearthly and uneasy sound — and when the vocals return, they’ll surprise you in their reverential melodiousness. When the pacing accelerates again, the lead guitar trills and soars in a manifestation of glorious fervor — though it’s again punctuated by riveting, rapid-fire bursts of percussive power. The music segues into a pile-driving fusillade before mounting to a near-cacophonous crescendo — and then you can breathe again.

 

https://www.nocleansinging.com/2018/10/16/an-ncs-premiere-mallephyr-w-y-i-d

 

Rokycany in the Czech Republic had a population of 14014 in 2016, and four of them where in the black/death metal band Mallephyr.  The cornerstone of the black/death metal horde Mallephyr was laid at the end of year 2013, when the trio Opat, Tom, Adam started to work on their first songs. They had the clear vision beforehand, which direction to follow and what they wanted to express. In the next summer, Mallephyr were joined by bass-guitarist Sinneral and the unit was complete. They performed the first gig on 12th September in Pilsen.  The new album Womb Of Worms is the second full-length. The title track,

 

Mallephyr is pure black/death metal with focus on the raw, relentless and brutal. From the first song on the debut album, Mallephyr presents themselves with a dense music and distorted guitars, and here and there some welcomed dissonance. Womb Of Worms has focus on dark atmosphere and disharmonies.  Lyrically anchored in negativistic vision of mankind and world in general. Cover artwork was created by Marek Škubal, and the music might be for fans of Svart Crown, Behemot, Dissection and Outre.

 

http://permafrost.today/2019/01/25/mallephyr-dark-atmosphere-and-disharmonies/

 

Věkem stále mladá, hudebním výrazem dospělá. Tak vnímám kapelu MALLEPHYR, která po zhruba pěti letech existence přichází s opusem, jež v naší kotlině aspiruje na umístění na stupních vítězů v kategorii album roku 2018.

 

Už na předchozím albu „Assailing the Holy“ se děly velice zajímavé věci, na „Womb of Worms“, troufám si tvrdit, se dějí věci ještě zajímavější. Kapela tvořená ze tří čtvrtin +/- pětadvacetiletými mladíky (věkový průměr zvyšuje sedmatřicetiletý „stařec“ Sinneral – úsměv) servíruje vyspělý materiál, který působí semknutým dojmem a zároveň nabízí celou řadu extrémních metalových poloh. Zdánlivé protiřečení si, řekne si možná někdo, ale já přesně tak těch necelých čtyřicet minut vnímám. Muzika na pomezí black/death/dark metalu těká od ponurých zatěžkaných ploch po černočerné vichry, pocitově temná až zlá záležitost nabízí i spoustu světlejších momentů ve formě melodií, které asi neocení fanoušci melodických forem metalu, ale potemníci si je najdou a věřím, že dokáží i náležitě užít.

 

„Womb of Worms“ potřebuje čas. Respektive potřebuje čas od toho, kdo chce do skladeb proniknout a „naučit“ se je. Ale ani ti, kteří jen „jdou kolem“, nemusí mít obavy, že by je „zabila“ přílišná komplikovanost, jenom si asi nevšimnou všech parádiček, kterými pánové rozhodně nešetří. Zpočátku ale šetří ruce i nohy, „The Temple of Nothingness“ se poměrně dlouho převaluje v smrduté bažině zahuštěné podobně popsatelným vokálem; Marek by s klidem mohl propůjčit hlas nějaké hororové postavě. Nicméně po téhle overtuře se MALLEPHYR, zdánlivě moderně hrající kapela, noří do muziky  připomínající staré dobré death/blackové časy, možná až osmdesátá léta, samozřejmě se soudobým soundem. Až po třech minutách se vynoří kvílení kytar v rychlých obrátkách, chvíli hodně melodické, později ohryzané na kost, jistá archaičnost mě tady napadá podruhé v rámci jedné skladby. To „Towards the Interminable Hatred“ je od první sekundy masakr, navíc rytmicky velice proměnlivý; po chvíli se tempo přelije a zvolnění nabírá takřka epických rozměrů, nicméně nic netrvá věčně, v případě MALLEPHYR  spíš nic netrvá déle než pár sekund, a je tu zase převrat. Navzdory názvu/textu je „The Absolute Inner Genocide“ vcelku melodická záležitost, místy zdrsněná pochodovým tempem, ale hlavně vokálem. Marek tady tahá slova z hlubin, navíc pečlivě artikuluje, což přispívá k naléhavosti sdělení. Ony jsou vokály obecně hodně pestré – je evidentní, že si vokalista se zabarvením hlasu pohrál, a i když se drží hlavně blízko hlubokých deathmetalových sfér, nabízí i jinou škálu výrazů, což dokládají civilní polohy v nejnaléhavější písni „W.Y.I.D.“. Přitom počáteční řežba nenaznačuje, že se skladba plná kvílivých kytarových vsuvek překlopí do tak uvolněné polohy, ve které se najde prostor pro táhlé tóny, baskytarové pobrumlávání a čistý (!) zpěv. Působí to sugestivně a hlavně jako velice vítané uvolnění atmosféry zmaru, která jinak z hudby západočeské party sálá všemi směry. Přimlouval bych se za častější využití tohoto potenciálu, když jím předák disponuje.

Druhá polovina hracího času patří dvěma rozsáhlým kompozicím, u kterých si říkám, že je takřka nemožné si je zapamatovat, teď myslím z pozice muzikanta. Těch změn je v obou „červích“ skladbách tolik, že je to pro posluchače docela náročné pochytat – a co potom chudáci hudebníci? (úsměv) Ale je to jejich volba i boj, udržet jedenáct minut pozornost fanoušků i vlastní. Možná k tomu přispívá uvolnění ve třetině hrací doby a šepot/recitace, protože předtím se hraje nadupaná technicky náročná muzika a z té jde u všech těch parádiček hlava kolem. Možná i proto je po onom zklidnění na pořadu dne další old schoolem, nebo možná black´n´rollem načichlá pasáž s expresivním zpěvem – a zase bych onu štěkavou hlasovou podobu snesl častěji. Stejně tak ale „žeru“ pozdější darkmetalovou melodii, jediné, co mi není po chuti, je fade out; ten nesnáším obecně, ač tuším, proč je tady použitý. Následuje totiž vyklidněná mezihra (kytarové vybrnkávání), předzvěst finálovky, která tak nějak shrnuje předchozí dění. Kluci to udělali celkem napínavé, začátek pozvolný, první atak syrový, nicméně pod vrstvou hrubosti (vokální i nástrojové) se skrývají melodie, jen je třeba pozorně vnímat. Čímž se vracím obloukem na začátek k tomu, že nahrávka roste s počtem poslechů a že je na ní pořád co nalézat a že to není jen o tom, že „MALLEPHYR maj na albu i čistej zpěv, ale jinak je to teda komplikovanej nářez, že tam maj i strašně dlouhej song a že ty červi na obalu jsou pěknej humus“. (úsměv)

 

Obal minulého CD se s mým vkusem míjel, zato červíci na novince vypadají výborně. MALLEPHYR opět nechali na titulce pouze uměleckou práci bez loga, což se vídá čím dál častěji; někdy to má logiku, někdy ne, k takřka symetrickému lůnu chrlícímu červíky by se žádná další grafika nehodila, a jak nedávno říkal v rozhovoru Sarapis z DEPTHS ABOVE, stačí krabičku s CD mírně naklonit a na hřbetu je všechno napsané.

 

Napsané ještě není, že sound opět vznikal u Sheafraidha v pražském KSV studiu a že se i tentokrát povedl. Líbí se mi zvuk bicích, líbí se mi, v jakém poměru jsou nástroje vůči vokálu, prostě se mi to pěkně poslouchá… jak z hlediska zvukového, tak samozřejmě hudebního, což je doufám z předchozích slov patrné. Skvělé album.

 

http://www.fobiazine.net/article/11185/mallephyr--womb-of-worms

 

Mallephyr  are  a  band  from  the  Czech  Republic  that  plays  a  mixture  of  black  and  death  metal  and  this  is  a  review  of  their  2018  album  "Womb  Of  Wombs"  which  was  released  as  a  joint  effort  between  Satanath  Records  and  Murderous  Production.

 

  A  very  dark  and  heavy  sound  starts  off  the  album  while  spoken  word  parts  can  also  be  heard  briefly  before  evolving  into  more  angry  sounding  black  metal  screams  along  with  the  riffs  also  adding  in  a  decent  amount  of  melody  and  the  riffs  also  mix  in  a  great  amount  of  death  metal  elements.

 

  When  the  music  speeds  up  a  great  amount  of  blast  beats  can  also  be  heard while  some  tracks  also  bring in  death  metal  growls  along  with  the  tremolo  picking  also giving  the  songs  more  of  a  raw  feeling  when  they  are  utilized as well  as  the  songs  also b ringing  in  a  great  mixture  of  slow,  mid  paced  and  fast  parts  as  well  as  a  couple  of  songs  being  very  long  and  epic  in  length,  as  the  album  progresses  spoken  word  parts  also  make  a  brief  return  and  at  times  the  music  also  brings  in  some  dissonant  structures  and  they  also  bring  in  an  acoustic  instrumental  before  closing  the  album  with  a  heavier  track.

 

  Mallephyr  plays  a  musical  style  that  takes  black  and  death  metal  and  mixes  them  together  to  create  a  sound  of  their  own,  the  production  sounds  very  professional  while  the  lyrics  cover  Misanthropy,  Nihilism  and  Anti  Religion  themes.

 

  In  my  opinion  Mallephyr  are  a  very  great  sounding  mixture  of  black  and  death  metal  and  if  you  are  a  fan  of  those  musical  genres,  you  should  check  out  this  band.

 

http://occultblackmetalzine.blogspot.com/2018/12/mallephyrwomb-of-wombssatanath.html

 

Mallephyr are from the Czech Republic and play black/death metal. This is their second album.

 

Womb of Worms contains 38 minutes of occult, misanthropic black metal that’s bolstered in places by the inherent might and muscle of death metal. It also features a member of Panychida.

 

There’s a decent amount of variety on display across these tracks, with the black and death metal elements waxing or waning according to the whims of the band. On occasion they decide to play a section that’s pure black metal, or completely death metal, but most of the time it’s a hybrid mix of the two in varying ratios.

 

I particularly enjoy Mallephyr when they’re at their fastest, with the sharp blackened rhythms aided by slicing melodies. Although having said that, I also like it when they adopt a savagely mid-paced riffy approach. At other times I like it when the death metal influences come to the fore and the band produce something that crushes the non-believers in front of them.

 

Each song has its own character and personality, with each of them having a reason to be here and offering something a bit different. Mallephyr clearly have a range of influences that they pull from, but the end result is pulled together quite well.

 

The vocals are similarly varied. Mostly the delivery is more to the black metal side of the equation, with a range of snarls, screams, and chants performed. Deep growls and deathly vocalisations are used too, however, (as well as some other styles), and we get a good selection overall.

 

Womb of Worms is well-written and structured. It’s aggressive and violent, but not without a certain occult atmosphere or melodic skill. This is a quality, enjoyable listen, and I recommend this for anyone into the dark, blackened arts.

 

https://wonderboxmetal.com/2019/02/06/mallephyr-womb-of-worms-review/

 

Da República Checa chegam-nos o Mallephyr que são donos de um som que tem tanto de death metal como daquele black metal inventivo (e dissonante) à la Deathspell Omega. Devo dizer que é uma abordagem que não me fascina muito, mas aqui, e com estas raízes death metal, a coisa acaba por se tornar bem frescante. O facto dos temas não se alongarem muito, tirando o épico tema-título de onze minutos, também faz com que não tenhamos uma sensação de aborrecimento que por vezes esta abordagem traz. Uma forma diferente de apresentar a música extrema, ideal para quem quer algo diferente.

 

http://worldofmetalmag.com/

 

Rokycany (Plzen), Czech Republic. Something wicked was cooking in that small town in 2013. Mallephyr is the name of this unholy four-piece unit and they play a style I would call progressive and blackened death metal. These fellows' second album, Womb of Worms, is a magnificent piece of work in which one can hear some influences from the likes of Behemoth, Setherial and Dimmu Borgir, more specifically the later eras of these three acts. Most of the time Mallephyr feel homey in faster territories while at the same time trying to keep the complexity and atmospheric levels high throughout the album. "Womb of Worms I" truly challenges them through its 11+ minutes, but they manage to pull it off really nicely. Same with "Womb of Worms II," which "only" lasts about six and a half minutes, this grand finale taking a very progressive turn musically, which I like very much.

 

This extreme sounding Czech Republic group made a great impression on me with this album, so I'll be keeping an eye out for them in the future.

 

https://www.metalcrypt.com/pages/review.php?revid=11166

 

Mallephyr are a black metal band from the Czech Republic and who are on Satanath Records. They released their first demo album in 2014 (simply titled ‘Demo 2014’), their first full length album ‘Assailing the Holy’ in 2016, and their second and most recent effort ‘Womb of Worms’ in 2018. Their lyrical themes are based on misanthropy and nihilism and the musicians are hardened veterans of other similarly styled groups.

 

Let’s get straight to the point: For black metal, this is pretty damn good. The way the songs build tension so expertly then completely let loose at perfectly timed moments is very attention grabbing. Most of these people’s contemporaries do build up the drama, but Mallephyr utilise intelligent chord structures, intriguing and varying textures and potent horrifying atmospheres that many can’t match. Their music isn’t perfect, it does struggle with all the cliches of the genre, but it’s easy to ignore them when one has so much creativity forced upon himself.

 

Another strength of the material is the way the most epic piece (‘Womb of Worms I’) which is over eleven minutes long, never becomes even the slightest bit boring (indeed no songs do) with its wonderfully executed, nasty arpeggios, two guitar part dissonances and exceptional varying degrees of power. Having said that, the way it fades away at the end instead of building to a grand finale is a bit of a disappointment. Final song ‘Womb of Worms II’, whilst never using such an easy trick, doesn’t quite provide the expected climax, either. As so much havoc has gone on before it, it’s hard to top it all.

 

To sum up, if this album was released in the early stages of the BM era, it could have ended up being a classic. However, as the band use so many ideas such as tremolo picking and blast beats that have now become ridiculously common, and because they do few things new, they are probably unlikely to achieve the success they perhaps deserve. Take it from me though, their stuff is exceptionally good.

 

https://www.theindependentvoice.org/2019/01/08/mallephyr-womb-of-worms/

 

Už debutová deska „Assailing the Holy“ naznačila, že by se MALLEPHYR mohli za poměrně krátkou dobu dostat na úroveň nejrespektovanějších kapel u nás. Neutekly ani ne dva roky a máme tu naprosto parádního nástupce, jehož propracovanost a variabilita budí velký respekt. Možná to bude znít poněkud nepatřičně, ovšem tato blackmetalová jakost míří do světa s plnou polní. Ano, i ta „stará škola“ tu je ke slyšení, z ní to všechno vychází, ovšem když si např. poslechnete moderní francouzské či polské kapely, jejich tvorba vypadá asi nějak takhle.

 

Jediné mínus, které ve snažení MALLEPHYR spatřuji, je přece jen menší dávka osobitosti. Možná by to chtělo ještě nějaké to identifikační oživení k dobru… Za tuto poznámku se ovšem skoro stydím, neboť po kompoziční stránce se pánové opravdu vyznamenali. Co skladba, to kopa nápadů a chytlavých riffů. MALLEPHYR sice tvoří komplikovanou hudbu, ovšem nějakým zvláštním kouzlem se jim daří vytvářet i snadněji zapamatovatelné úseky, jež jsou pozoruhodným způsobem propojeny do sebe. Zajímavé je ovšem i to, že každá ze skladeb se něčím význačným odlišuje.

 

Osobně se mi ovšem nejvíce líbí kompozičně dokonalé tracky „The Absolute Inner Genocide“ a „W.Y.I.D.“, které jdou hned za sebou a svým způsobem mi připomínají tvorbu francouzských THE GREAT OLD ONES. Ústřední kousek „Womb of Worms I“ pak ovšem přenáší atmosféru desky do poněkud odlišných končin. Střední tempa přitom nejsou nikterak v rozporu s dříve slyšeným, přičemž i náznaky čistého vokálu padají na úrodnou půdu. Ano, post-black metal je hudební móda, která mnohé kapely dráždí. Nicméně MALLEPHYR takoví jsou a osobně v tom nevidím vůbec žádný problém. Za své schopnosti a umění se každopádně neschovávají a je rozhodně dobře, že chtějí znít profi a co možná nejlépe. V jejich případě se jedná o kostrbatou hru vysoké úrovně, které nechybí pozoruhodné hráčské výkony a cit. „Womb of Worms“ je nahrávka po všech stránkách vyvážená a posluchačsky velmi vděčná.

 

http://rumzine.com/mallephyr-womb-of-worms-cd-2018-satanath-records

 

Ещё один прошлогодний релиз от Satanath Records, который прочно вписался в моём плейлисте более трёх месяцев назад и с тех пор его не покидает. Mallephyr, второй полноформатный альбом. Первый, к слову, я пока что не слушал, однако встречал на просторах Сети мнение, что вторым своим релизом чехи значительно приподняли планку собственного материала. К этой оценке я склонен относиться вполне доверительно. Так было в самом начале, всё по-прежнему и сейчас – так что сакраментальный “вау-эффект” тут ни при чём.

 

Сразу же: перед нами самый что ни на есть наглядный (или наслышный?) пример блэк-дэта. Классно сочинённого, классно исполненного и классно записанного (да и физическое воплощение, насколько я могу судить по промо-видео, тоже выполнено на должном уровне). Что примечательно лично для меня - без всяческой “бегемотовщины”. При всём уважении к полякам, вездесущий “блэкенед”, который с их лёгкой руки аукается в самых неожиданных местах, набил внушительную оскомину и зачастую вызывает у вашего покорного слуги лишь сдержанное раздражение.

 

Что самое удивительное, с самого начала, буквально с первого же прослушивания моё внимание привлёк голос. Как правило, вокал – последнее, на что я обращаю внимание при знакомстве с тем или иным релизом (при том, что совсем уж бессловесный инструментал слушаю очень и очень нечасто). Но здесь случай именно для меня особый. В скромном по протяжённости перечне вокалистов, которые могут в низкое пение в рамках экстремальной музыки, случилось пополнение в лице господина, означенного на ресурсах как Opat. Приятное открытие. Вокальную манеру Опата уже успели сравнить с манерой Аттилы Чихара. Лично я, спроси меня кто-нибудь, скорее провёл бы параллель с Мореаном из Dark Fortress и Alkaloid. Голоса очень схожи тембрально, предельно низкие, с оттяжкой в хрип и шёпот. Мореан, на мой взгляд, выигрывает тем, что поёт больше. Именно чистым. Однако повторюсь, пение Опата мне более чем по душе (надеюсь, в дальнейшем этот аспект его работы раскроется в полной мере). Да и экстремальный вокал в его исполнении звучит выше всяких похвал – грубо, зло и очень уверенно.

 

Инструментал, с которым взаимодействует описанный выше голос, также вызывает самые приятные впечатления. Запись, по моему скромному разумению, попросту идеальная. Прекрасно слышно как все партии в целом, так и каждую по-отдельности. Очень чисто, но при этом совершенно не тянет уличить звучание в пустотелости, выхолощенности или пластиковости. Партии гитар не вызвали ассоциаций с работой циркулярной пилы, бас не задвинут на задний план, барабаны не щёлкают, не дребезжат, не “кастрюлят”. Отменное равновесие, одеяло не тянется в ту или иную сторону, а равномерно и бережно поддерживается по углам. Всё очень солидно, уверенно, плотненько так и мускулисто. Под стать вокалу. Тщательно выверенные чистота, мощь и равновесие – лучшего и желать сложно.

 

Сам материал воспринимать можно по-разному. Вкусовщину никто не отменял. С одной стороны, рискну заподозрить, что альбом гарантированно понравится слушателю, который любит блэкодэт в той или иной степени. Парни расстарались и выдали тщательно выверенный ураган, как бы парадоксально это ни звучало. С другой – музыка чехов даже близко не несёт в себе никакой экспериментальности. И уж тем более, революционности. Встречаются весьма интересные фрагменты. Есть даже такие (как, к примеру, в песне “W.Y.I.D.”), в благодарность за которые хочется крикнуть “браво!” и попросить добавки. Но в целом, повторюсь, материал не отличается каким-то уж особенным авангардным новаторством и нового слова в экстремальной музыке не скажет. Уверен, и замысла-то такого не было. А уж как это воспринимать – дело сугубо индивидуальное.

 

Хотите ассоциацию? Всё тот же человек, упоминавший в своих рассуждениях Аттилу Чихара, сравнивал второе детище чехов с релизом “Esoteric Warfare” от группы, в составе которой Аттила и блеснул ярче всего. Что тут сказать… видимо, я не очень внимательно слушал “Esoteric Warfare”. Да и вообще, я старался воспринимать песни чехов отстранённо, не выискивая параллелей с другими исполнителями. Хотя впечатление отдалённого – весьма и весьма – сходства с музыкой Keep Of Kalessin времён их “Agnen…” в процессе прослушивания периодически возникало. И радовало. Если эти ориентиры помогут кому-нибудь сделать выбор в пользу ознакомления с материалом Mallephyr – прекрасно. Но не стоит, разумеется, принимать их за истину в последней инстанции.

 

Итог тот же, что и начало: крутой блэк-дэт-релиз с записью уровня “как надо”, по-своему интересный (в рамках подстиля), профессионально и где-то даже заботливо сколоченный, не отличающийся при этом какой-то особенной претенциозностью. В завершение могу добавить целых 2 (две) вещи. Первая: этот диск я, пожалуй, даже таки куплю. И вторая: Mallephyr молодцы, хочу ещё.

 

https://vk.com/wall145409106_4400

 

Солидно работает лейбл Satanath Records, разыскивая на металлическом небосклоне, видном с нашей планеты, неординарные звезды. И что с того, что эти звезды черного или смертельного цвета, тем брутальнее результат.

Знойный кусок стали прямиком из чешских подземелий. Морбидоэнджеловский полигон с блэковым ураганом. Опасный звериный укус, отягченный блэковой ядовитой инфекцией.

С 2013 года собралась четверка металлистов, достаточно известных как на локальной, так и на широкой международной сцене, я например знаю-слушал группу Umbrtka, с которой наживо выступал гитаро-вокалист нашей формации, и уже прослушивая альбом, вижу, что струнных дел специалисты ИГРАЮТ здесь немалую, да что там - достойную роль. Два гитареро здесь ваяют металлические искусные рельсы, по которым тотально валит коллектив. Группировка постоянно выступает на местных и европейских фестивалях, откровенно давая «больше дэта и угара». То же собираются сделать в августе 2019 года на чешском знаменитом фесте Brutal Assault.

Демка за плечами и альбом 2016-го года.

Второй полноформат записывали в пражской студии KSV и добились в итоге мощного полифоничного саунда вкупе с ураганом гитарного прессинга. Когда кажется, что колонки вещают прямиком из ада, то обдавая горячечным жаром соляков, то немного прихлопывая дверцы плавильных печей для того, чтобы слушатель сделал пару вдохов, не обжигая себе легкие.

Бригада создает инфернальную площадку, где есть место показать мастеровитую работу музыкальной хаосной практики, а то вдруг замедляясь и разравнивая места для атмосферных поливов. Здесь все очень сложно, структурно забористо, композерски фэнтезийно. Чешскому квартету, я уже вижу, показалось слишком простым забахать дэтово-блэковый торнадо — они это умеют на все 100, более престижным задумано рубить отбойными молотками в сторону технического и навороченного муЗЛА.

Композер совершенно ушел в сторону от платиновых шаблонов дэта, блэка и дэто-блэка. И абсолютно правильно сделал, ибо имея такую гитарную бическую силу, такое не использовать - просто грех.

Например, трэк ...Just A Fraction Remains To Be Forever Ruined... The Deliverance Is Near... - это пронзительная струнно-роковая композиция, грозившая перерасти в балладу (а может и надо было сделать — с дэтовым вокалом?). Тем более, что вокалист здесь кроме указанного рыка использует иногда треше-паверный голос.

В итоге мы слышим на этом диске реальную дэтово-блэковую симфонию, но только без симфонизмов... они здесь не понадобились. И без них эта эйфелева башня многотонного звука радует многомерностью и ажуром.

Под пять минут остервенения и злобы - Towards the Interminable Hatred - раскрывает пасть с тысячью острозаточенных игл-зубов. Гитарно выстраивая чудовищные леса бесовского строительства, там и там расставляя резкие соляки как флаги для рабочих, которые должны укладывать чугунные кирпичи - в опорные точки мега-конструкции. Струнные взваривают градус, а ритм-секция едва поспевает заливать фундамент черным бетоном.

Качественный чешский продукт.

Высокие баллы.

Совместный релиз с Murderous Production (Чехия). 12-страничный буклет, само собой пит-арт.

 

https://vk.com/wall216331265_3918

 

Svět, a nejen svět hudební, je plný šablon. Toto nemusí být prioritně na škodu, a není ani z principu možné, aby všichni byli vizionáři a průkopníci. S tímto albem jsem sváděl lítý boj. Zpočátku mi MALLEPHYR zněli jako česká mutace BEHEMOTH, případně HATE (dodnes mám občas problém tyto polské klenoty od sebe rozeznat, byť v žádném případě nepopírám nespornou kvalitu obou, a Nergala & spol. měrou tuplovanou). Rady si nevěda, z jaké strany do toho, naplivat na druhou desku MALLEPHYR síru a oheň pekelný není žádný kumšt a bez námahy by to konec konců svedl každý kotelník na hranici právní odpovědnosti. Přec jen jsem tomu nepovolil a dopřál „Lůnu červů“ výrazně více času, než bývá v mém případě obvyklé.

 

MALLEPHYR jsou další kapelou vydávající album pod ruskými Satanath Records (prvními byli relativně nedávno Igorovi SOLFERNUS), aktivním labelem, jehož početná stáj aktuálně skrývá nejeden zajímavý počin.

 

MALLEPHYR, jejichž podoba s výše zmíněnými tkví především v podobném stylu produkce a techničtějším stylu hry, se ovšem více bratří s metalovou černotou moderního střihu. Vokál ctí taktéž pravověrný škřehot, máme tu sic pár pasáží, kdy vokál sjede na čistou linku, ale v globále vzato krákání krkavců naprosto dominuje. Ostrost kytar uchu zhýralcovu prakticky nemůže neladit, s ostrostí kytary nepostrádají hutnost, která hnaná kupředu kulometně přesnou rytmikou vytváří v konečném výsledku předobraz zkázy a zmaru, ostatně – grafika přebalu fatální a nihilistické myšlenky jednoznačně vzbuzuje. Čemu se naštěstí MALLEPHYR obloukem vyhnuli a k čemu, jak pevně doufám, jen tak nedojde, je umělá, života a duše zbavená produkce. MALLEPHYR se ke své cti nenechali stáhnout do septiku plastových produkcí, kdy na úkor vyleštěného velkovýkrmového zvuku a nákladné produkce odchází do kopru veškerá přirozenost a vražedná síla mnoha metalových alb. Právě tato síla je na „Womb Of Worms“ obsažena v množství, na kterém tvůrci určitě nešetřili. Duše skladeb pod nánosem technické instrumentace a nejinak technické rytmiky nezašla na úbytě, což bylo častou bolestí pozdějších alb mnoha black metalových smeček. Instrumentálně neustále rostly, kvalitní studio a produkce dodaly hyperkvalitní zvuk, a dušička pošla hlady, opuštěna u krajnice hlavního proudu.

 

MALLEPHYR se tato politováníhodná událost naštěstí nepřihodila, „Womb Of Worms“ není ani omylem albem na efekt a vystavování se na odiv. Opomenu-li technickou stránku věci spolu s energetickou porcí, kterou se povedlo do hracího času alba nacpat, „Womb Of Worms“ disponuje nádherně morovou atmosférou, kdy po právě skončené poslechové anabázi tam už přestávám ty Poláky pomalu slyšet. Chutně nevyrovnaný poměr přísad ve prospěch black metalu vyplivl ve finále (potácel jsem se k tomuto radostnému zjištění dlouho a dlouho) loňského roku album, které bude ve svém ranku v domácích končinách složitě hledat konkurenci.

 

https://www.metal-line.cz/articles/recenze-mallephyr-womb-of-worms-2018-1416

 

Das Black/Death Metal Quartett stammt aus Tschechien und gründete sich 2013. “Mit “Womb Of Worms” erschien 2018 ihr zweites Album, das Debüt “Assailing the Holy” wurde zwei Jahre zuvor veröffentlicht.

 

Der Opener “The Temple of Nothingness” groovt sich schwarz progressiv und gediegen schleppend durch die Zeit, zum Ende hin wird die Geschwindigkeit etwas angezogen. “Towards the Interminable Hatred” geht da schon mehr in die Vollen und Erinnerungen in der Morbid Angel Spielweise treten bei mir zu tage. Opat`s Gesang ist schon eher Black Metal typisch, obwohl sich zwischenzeitlich auch growl ähnliche Töne hier erlauschen lassen. Ein sehr cooler und frostiger Song. “The Absolute Inner Genocide” setzt die Spielweise seines Vorgängers unvermittelt fort, gepaart mit schweren Passagen und die 6-Saiter werden perfekt platziert.  Hier erinnert mich vieles an Satyricon. Trotz der für mich vorhandenen Ähnlichkeiten zu den Norwegern wird hier nichts kopiert, sondern in Eigenständigkeit dargeboten und sehr gut serviert.

 

“W.Y.I.D.” beginnt schon ordentlich an meinen Nackenmuskeln zu zerren und zu ziehen, “Womb Of Worms I” kommt mit einer stattlichen Spielzeit von über 11 Minuten um die Ecke, die entsprechend mit vielerlei kreativem, aggressivem, Richtungswechseln und stimmlicher Vielfalt befüllt wurde. Man sollte sich den Song definitiv in voller Länge antun. “…Just a Fraction Remains to Be Forever Ruined… the Deliverance is Near… ” ist ein kurzes, entspannendes und instrumentales Stück oder eher die Einleitung zum Abschlusssong “Womb Of Worms II“. Hier geben die Herren noch einmal teuflisch gas, aber auch gelegentliche Ausbrüche und Änderung sind mit inbegriffen.

 

Fazit: ein außergewöhnlich gutes BM Werk, das mich überzeugen konnte!

 

https://www.hellfire-magazin.de/mallephyr-womb-of-worms/

 

 

The marching Dimmu Borgir- and Hate-like riffs & drum patterns start the song called "The Temple of Nothingness" out of Mallephyr's latest record "Womb of Worms", which is their second full-length album to date. The Czech black/death metal quartet was shaped in the year of 2013. It consists of the following demonic forces: Opat (vocals/guitars), Adam (guitars), Sinneral (bass) and Tom (drums). They follow the blackened paths of the above mentioned bands plus, of course, the name of Behemoth should be also mentioned here as one of their biggest musical influences. Their repertory is monumental, mechanized and full of rhythmic bass drum solutions. Lyrics-wise we have a powerful mixture of anti-religious, misanthropic and nihilistic thoughts. That kind of lyrical approach unfolds well in the seven pieces of "Womb of Worms". There's almost everything about the inner hatred towards the human kind. The musicians are pretty skilled, thus during the 38-minute long CD you will be able to perceive a very professionally sounding material. Destructive yet explosive black/death metal it is, so only the chosen ones should try and adapt to their texts and sonic visions!!! Assailing of the holy is more than guaranteed!!!

 

http://castrum.com.ua/encomium/6albums2.htm

 

 

Detrás del nombre de MALLEPHYR se encuentra una banda procedente de la República Checa que dio sus primeros pasos allá por el año 2013, publicando su primera demo unos meses después, ya en 2014. No sería hasta un par de años más tarde cuando viese la luz el primer disco oficial, que fue bautizado como “Assailing the Holy” (Mad Lion Records, 2016) el cual dirigía un claro ataque a la religión y a la especie humana. Por otra parte, su rollo siempre ha estado influenciado por el Black Metal y el Death Metal, aunque no han dejado de evolucionar desde su fundación. Así pues el segundo álbum del cuarteto (con miembros de STÍNY PLAMENŮ y PANYCHIDA), el que aquí nos ocupa, se publicó el pasado año 2018 bajo el título de “Womb Of Worms”, dando un nuevo paso adelante en el sonido del grupo, siempre dentro de una perspectiva extrema.

 

Los sellos Satanath Records y Murderous Production son los que firman este nuevo trabajo de MALLEPHYR, el cual fue grabado, mezclado y masterizado una vez más en los KSV Studios de Praga de la mano de Karel ‘Sheafraidh’ Švejnoha (TROLLECH, STÍNY PLAMENŮ, 1000 BOMBS, PANYCHIDA…), dando vida a una siniestra obra de Black / Death Metal de aires contemporáneos en la que destacan las asonancias y los desarrollos dinámicos. Pero también es un trabajo de música extrema sin concesiones, capaz de desatar una tormenta caótica y brutal que te llevará a la locura. Y es que los siete cortes que componen “Womb Of Worms”, con sus casi cuarenta minutos de duración, no dan una sola esperanza a la luz divina.

 

“Womb Of Worms” no es un álbum de Black / Death Metal convencional, solo hay que ver la extraña cubierta y el artwork del libreto, obra de Marek Škubal, para darse cuenta de ello. Pero, más allá de las apariencias, los gusanos y el rollo extremo del disco, hay que destacar la intensidad perturbadora de la propuesta musical de MALLEPHYR, quienes han sabido pasar diversas influencias por su filtro particular logrando una cierta personalidad que los distingue de otros grupos etiquetados como Black Metal o Death Metal. Uno de esos discos que hay que escuchar varias veces para poder disfrutarlo como es debido, y también un trabajo poco ortodoxo que no es apto para todos los públicos, de modo que tú decides si te metes en este sombrío nido de gusanos.

 

https://noizzwebzine.blogspot.com/2019/05/mallephyr-womb-of-worms.html

 

Você consegue imaginar uma banda que mescle os elementos do Death/Black Metal Polonês de bandas como Behemoth, Vader, Hate... com influências das bandas escandinavas como Immortal, Darkthrone, Dark Funeral, Marduk... parece interessante não é mesmo? E com toda certeza é! muito boa essa combinação.

 

O clima desse álbum é sombrio e pesado, gravação típica polonesa dessa grande revelação do metal extremo da Republica Tcheca.

 

 

 

Com certeza entre os melhores álbuns do Leste Europeu do ano de 2018, banda de alto nível técnico e grande criatividade nas composições, mais um grande lançamento!

 

https://questoeseargumentos.blogspot.com/2019/09/resenha-mallephyr-womb-of-worms-2018.html

 

En vers et putréfaction ! Si le Black/Death évoque souvent la guerre et adopte un caractère martial, les Tchèques de Mallephyr arrivent après le bataille. Womb of Worms déploie une identité visuelle plus proche de la décomposition que de l’assaut et se pose dans le paysage Black/Death à l'image de la géographie de la Tchéquie : quelque part entre l'Autriche et Belphegor, et la Pologne de Hate. On peut d'ailleurs supposer que ces formations comptent parmi les référents de Mallephyr, mais nous y reviendrons plus tard.

 

Dissonances, râles et lourdeur nous accueillent dans un univers musical cru et direct. De la guitare à la voix, les sons sont rauques et bruts. Mallephyr propose une musique efficace basée sur des riffs incisifs accrocheurs et couplés à des passages mid-tempo plus lourds et dissonants. La recette est bien ficelée et se dévoile dès les premiers titres. Par ailleurs, l’agressivité musicale se met au service de textes sombres évoquant la destruction du corps et de l'âme ("The Temple of Nothingness"), la haine de la race humaine ou encore la misanthropie ("Towards the Interminable Hatred").

 

Si l'aspect martial hérité des pionniers de Belphegor se ressent assez régulièrement, l'introduction de "The Absolute Inner Genocide" agit comme un clin d’œil à Hate avec un riff très semblable à celui d'"Erebos" (de l'album du même nom). Ainsi, d'un point de vue global, Womb of Worms s'inspire très clairement de la scène Black/Death actuelle, dans la mesure où la musique de Mallephyr n'amène pas d'éléments novateurs, ou inouïs jusqu'alors. Pour autant, leur musique est loin d'être dénuée de personnalité. On remarque une forme de signature dans les rythmiques et l'ajout de lignes de guitares lead mesurées, mais justement placées.

 

En tenant compte des éléments évoqués dans le paragraphe précédent, Womb of Worms est parfaitement cohérent dans son esthétique et sa construction, que ce soit par les thèmes sombres des textes, ou leur mise en musique incisive, lourde et agressive. En témoigne le diptyque "Womb of Worms I" & "II" qui clôture l'album, entrecoupé par un morceau au titre à rallonge "...Just A Fraction Remains To Be Forever Ruined... The Deliverance Is Near..." qui est le plus court de l'album. À peine plus d'une minute de sons clairs, mais d'une grande efficacité : d'abord, le titre agit comme une sorte de bouffée d'air après la masse qui nous a été envoyée dans la première partie. Mais bien vite, les harmonies dissonent et une ambiance malsaine se crée peu à peu, entrainant doucement vers une chute dans les abîmes qu'est la seconde partie du diptyque.

 

En clair, si Mallephyr n'ouvre pas la voie vers un nouveau genre, il est de ceux qui, au fil des ans, enrichissent la scène en apportant une pierre solide qui vient consolider l'édifice.

 

https://www.scholomance-webzine.com/2019/09/chronique-mallephyr-womb-of-worms-album.html