. Satanath Records

Reviews: SODP097

< Обратно к релизу / Back to page

Being unfamiliar with the previous recordings of Agonia Black Vomit (aka Agonia Blackvomit), my expectations about the band’s new album Cosmosatanic Wisdom were shaped largely by the band’s name and by the phrase “raw antichristian black metal” used in passing to describe the band’s earliest work. Yet whatever stylistic markers may have branded this Italian project’s previous recordings, its sole creator’s musical explorations have led him along interesting pathways, with results that are much less easily classifiable.

 

Before today, two songs from Cosmosatanic Wisdom have been revealed, and I’ve included streams of them below, but we also have the premiere of a third one for you in advance of the album’s June 20 release by Satanath Records’ sub-label Symbol Of Domination (Belarus) and Murdher Records (Italy). This one is named “Parallel Descanting Visions“.

 

This new song reveals surprises as it unfolds. The cracked-ice vocals and fiery riffing have an edge of gloom and despair as well as fury in their sound, but even when the song is racing with a murderous mien, the swirling, scintillating guitar lead (or is it a keyboard?) that rises in the music isn’t quite what you would expect. And then a further distinction manifests itself about halfway through, when the song slows and heaves, with the melody carried by an organ and ultimately by a beautiful though sorrowing dual-guitar harmony.

 

The other two songs prove to be just as gripping. The more prominent keyboard presence at the beginning and end of “Departure From Degrade” brought to mind horror movie soundtracks from decades past, adding to the drama and darkness of the song. It possesses a compelling melodic core and somber, gritty clean vocals that accompany the caustic harsh ones. It has an atmosphere that’s ominous and depressive, yet a stately infernal grandeur shrouds the music as well — until it catches fire near the end and begins to gallop. And here again, you’ll find another scintillating guitar lead which begins to seem like a hallmark of Agonia Black Vomit’s music on this album.

 

The third song, “Engines of Hate“, is different again from the first two discussed above, driven by a dark and swarming melody with an occult air and reaching heights of mental frenzy and deranged exultation (as I hear it). It’s unerringly grim and unsettling, but gripping — and yes, there’s a striking lead-guitar motif that pulses through the riffing and adds to the song’s appeal.

 

The diversity among just these three songs makes me eager to hear what else the album holds in store. I hope you enjoy them too.

 

 

Cosmosatanic Wisdom is Agonia Black Vomit’s second album, following Satanic Black Vomit in 2011 and a four-way split release in 2014 named Operazione paura, which was inspired by the Italian horror cult movie La casa dalle finestre che ridono, and another split in 2015 with the band Under. All music on the new album was created by Agonia.

 

http://www.nocleansinging.com/2017/05/30/an-ncs-premiere-agonia-black-vomit-parallel-descanting-visions/

Jako jeden z velkých problémů na dnešní blackmetalové scéně vnímám tendence přeceňování sebe sama, ať už v hudebním slova smyslu nebo co do hloubky svého sdělení. Ať už se kapely chvástají individualismem, esoterismem, okultismem, satanismem nebo čímkoliv podobným (jiným), dost často to bohužel bývá jen plané přání samotných hudebníků, bezobsažné plácání prázdných frází, sypání floskulí, opakování toho, co již řekli jiní, aniž by cokoliv z toho bylo podloženo tím, co je ke slyšení na výsledných nosičích. Myslím, že ani v našich končinách není problém nalézt hned několik podobných případů, které ve finále černému kovu dělají spíše ostudu.

 

Celou dobu tím vlastně směřuji ke sdělení, že pokud někdo svou desku nazve „Cosmosatanic Wisdom“, budu očekávat, že nepůjde o povrchní a prázdnou záležitost. Když jednoduše do titulu zvolíte slova jako „moudrost“, automaticky se chce předpokládat, že vaše hudba nebude hloupá. Dokáže si italská formace Agonia Black Vomit takový název obhájit? Uvidíme. Obal se po mém soudu tváří zajímavě a nebojí se na poměry stylu ne úplně tradiční barevné kombinace, tak snad se v podobně slušném světle prokáže i vlastní hudební náplň…

 

Odpověď není nutno hledat dlouho. Stačí jen několik málo jednotek poslechů, aby člověk přišel na to, že Agonia Black Vomit nehraje (pouze jeden člen kapely, Agonia – proto jednotné číslo) žánrovou extraligu. Úvodní „Departure from Degrade“ dá ještě svým pomalým tempem a klávesovými melodiemi nostalgicky vzpomenout na melodický black metal z druhé poloviny devadesátých let, což nakonec není nic, co by mi bylo nepříjemné či mě to obtěžovalo. Poté už se ale rozjede standardní blackmetalové hoblování, jehož vyznění je – skrz naskrz průměrné.

 

Skladby jako „Engines of Hate“, „The Acid Soil“ či „Alone“ prostě nejsou ničím jiným než zcela standardním cvičením na téma obyčejného black metalu. Tu a tam sice vykoukne nějaká nadějnější pasáž, ale oproti ní se klidně staví riffy, které po pár posleších začnou spíše obtěžovat a straně rychle se ohrají – příkladem obého může být třebas „Engines of Hate“. Asi nejsolidněji ze středu vyznívají „Parallel Descanting Visions“ a „The Peaceful Solitude“, ale ani ony nejsou nic zásadního a rozhodně bych je neřadil k nějakým pamětihodným příspěvkům do žánrové pokladnice. Jen mi připadají o chlup lepší než výše jmenovaná trojice… ale jen o chlup.

 

Zvláštní pozornost pak poutá poslední kompozice „Symphony of Suffering“, jejíž délka přesahuje úctyhodnou čtvrthodinu hrací doby. To samo o sobě budí jistá očekávání, možná i naděje, avšak trochu i obavy, neboť… když někdo valí průměr ve čtyřminutových písních, proč by měl v patnácti minutách najednou stvořit dech beroucí opus? Agonia Black Vomit snad může jen překvapit, ale… zázraky se nekonají. Nemetalové intro „Symphony of Suffering“ sice patří k tomu nejlepšímu, co lze na „Cosmosatanic Wisdom“ nalézt, ale poté se spustí blackmetalový standard, jehož úroveň se od předcházejících stop zpočátku nijak zásadně neodlišuje. Poté přijdou pokusy o oživení daného receptu, krátké ambientní intermezzo a dokonce industriálně-ambientní závěr, ale ani v jednom v případě se nejedná o nic natolik strhujícího, aby došlo k uhranutí, neřkuli aby to zvrátilo dojmy z celé nahrávky.

 

 

 

Vzato kolem a kolem se tedy na „Cosmosatanic Wisdom“ nenachází nic lepšího než slabší průměr. Samozřejmě jsem nebyl tak naivní, abych od druhého alba Agonia Black Vomit čekal zázraky nebo snad žánrový převrat, přesto určité zklamání cítím, jelikož jsem přece jenom doufal v trochu poutavější záležitost. Tu jsem nedostal, tudíž „Cosmosatanic Wisdom“ velmi brzy upadne v zapomnění. Přesně ten typ desky, u níž si už za týden nevybavíte jediný motiv a už za měsíc nevíte, že jste to vůbec slyšeli.

 

http://sicmaggot.cz/agonia-black-vomit-cosmosatanic-wisdom/

 

 

Weird Italian black metal band. As usual for the Italian scene, it’s far from template of any sort and hearkens back to first wave aesthetics* in its very uniqueness if not outright strangeness, which is a definite plus.

 

* well, as it turns out, more latter-90’s second wave…but you get the general idea.

 

I’d have liked to have heard a split promo materials note the mainman behind this generally one man band (there are two different bass players involved, otherwise…) was involved with called Operazione Paura, supposedly inspired by one of my favorite modern era Italian horrors, House With the Laughing Windows…

 

In any case, the release in hand marries late 90’s/Norsecore-level crisp production and Gloomy Grimlike vocals (again – second one after Astarium this month!) and occasional keyboards to an Ancient-style approach to black metal (and “the peaceful solitude” actually feels more than a touch Cradle of Filth, so you see what general ballpark he’s playing in here.)

 

It’s far from my ideal or one of my stylistic go-tos when it comes to black metal, but as noted at the start, it’s quirky and quite Italian in that respect, while hitting a few recognizable and respectable scene/band markers along the way.

 

More than listenable, all told…and a few tracks like “alone” and the aforementioned “peaceful solitude” actually push the bar closer to “damn good stuff”.

 

If only it were that consistent throughout.

 

https://thirdeyecinema.wordpress.com/2017/08/15/an-incipient-end-of-summer-roundup/

 

 

Il progetto italiano Black Metal Agonia Black Vomit scaturisce nel 2010 dalla mente di Marco Rosati, in arte Agonia, curioso musicista che sembra inseguire novità ed innovazioni ricercando evoluzione in sonorità e tematiche. Sin da subito, il 2 novembre dell’anno di fondazione, Agonia Black Vomit riversa la sua perfidia, malvagità e cattiveria in un primo demo self-production, dal titolo “Rites Of Unholy seed”, nella quale vi sono presenti sei tracks di puro Raw Black Metal che garantiscono 27:40 minuti d’ascolto. Il primo album non tarda ad arrivare, infatti solo un anno dopo, nel 2011, il duo italiano rilascia un full-length oscuro ed occulto, dal titolo “Satanic Black Vomit”, avente in se dieci tracce di pura cattiveria, crudeltà e distruzione durante 47:14 minuti. Il 22 maggio 2014, Agonia Black Vomit collaborano ad uno split insieme ad altre tre band italiane: Tundra, Soulstalker ed Under. Il titolo della raccolta é “Operazione paura”, contiene ben quindici tracce ispirate al film horror italiano “La casa dalle finestre che ridono” ed ha una durata complessiva di 56:41 minuti. Nel 2015 il progetto romano produce un altro split in collaborazione con Under, dal titolo “A-U.7983”, un concept basato sullo spazio e sul suo lato oscuro. Ciò che però interessa veramente é il presente della band, che da poco, il 20 giugno del 2017 ha creato un nuovo full-length intitolato “Cosmosatanic Wisdom”, contenente sette tracce che garantiscono un ascolto di 42:15 minuti. Questo ultimo album di Agonia Black Vomit é incentrato sull’oscurità che annovera tra l’universo e la vita presente nel globo terracqueo denominato Terra. “Cosmosatanic Wisdom” parte subito con il suono reo di tastiere, che si amalgama poi a parti ben più pesanti per passare all’oscurità di un potente Black Metal, che presenta una voce molto sinistra, malvagia, glaciale e riff di chitarra taglienti come lame affilate che affondano in carni umane. Il mix e mastering sembra essere ben fatto, e si presenta un Black Metal  simile a quello che ha dato i natali al genere, proveniente dagli anni ’90. La batteria è autorevole, e le parti lente miste ad altre più rapide portano nell' anima dell’ascoltatore un forte senso di smarrimento nel vuoto infinito, grazie a ciò le tracce possiedono anche una certa melodia. Il tremolo piking si fa ben sentire durante i riff di chitarra, e dona un tocco molto crudo e maligno alle tracce, tipico del Raw Black Metal. Questa novità scaturita dalla mente di Agonia Black Vomit risulta essere ricca di sorprese, l’andamento delle tracce non è mai quello che ci si aspetterebbe, le soluzioni non mancano di fantasia, e riportano ai vecchi fasti del primo Bleck Metal. Si sente un po’ di tono arido emergente dall’ impronta mediterranea, non si sente la glacialità secca tipica dei paesi scandinavi o comunque é poco chiara, ma in se il lavoro sembra essere discreto. Tuttavia ogni vittoria va sudata da chi vuole ottenerla, Ci si deve allenare costantemente nonostante la bravura e le capacità che si hanno. Agonia Black Vomit é sicuramente un progetto che merita e che può competere per essere premiato, ma ci sono ancora alcune cose da imparare e perfezionare prima di raggiungere vittoriosi il traguardo. Continuare il percorso intrapreso é un obiettivo nobile, e continuando con questo passo il duo italiano riuscirà sicuramente a scalare la vetta. Per ora un bel richiamo agli amanti del Black Metal, questo album merita attenzione!!

 

https://www.insane-voices-labirynth.it/satanath-records/recensioni/agonia-black-vomit/

 

 

Black metal molto poco ortodosso dall’Italia, pubblicato da una delle migliori etichette della scena.

 

Se quanto sopra non vi ha convinto, ascoltate direttamente in disco, che merita moltissimo. Il black metal proposto dagli Agonia Black Vomit ha un taglio fortemente mediterraneo, infatti si rifà alla scena italo/greca, che ha le sue belle differenze rispetto a quella scandinava. Qui non troviamo solo velocità, ma molta incisività e ricerca di un giusto equilibrio tra potenza, marcezza, il tutto sotto la nera egida dell’unico Signore possibile. Questa one man band italica, avvolta dal giusto mistero, è debitrice dell’ortodossia black metal, ma si stacca quasi dal nero sentiero per esplorare personalmente le tenebre, e trova efficacemente una via personale. La voce è un growl marcio ma intelligibile, la produzione è molto precisa e rende giustizia della bravura dell’unico membro Agonia. Non vi sono rilevanti novità sonore, e non erano nemmeno richieste, poiché questo è un solido disco di black metal, strettamente per gli amanti del genere. Una delle proprietà migliori del genere è che si può declinare in molti termini e questo è uno dei migliori. Ascoltando Cosmosatanic Wisdom si entra in una visione del mondo che, man mano che si procede, diventa molto chiara e condivisibile, poiché il peggiore satanismo lo abbiamo sotto i nostri occhi tutti i giorni, mentre quello qui contenuto è di livello molto più elevato. Nelle canzoni di Agonia Black Vomit vi sono tante cose e Cosmosatanic Wisdom è tutto da scoprire, con la sorpresa e la gratificazione dei dischi che vanno oltre la musica e che disegnano altre traiettorie, così poco comuni di questi tempi. Per i neri amanti o per chi volesse sviare, ma si sappia che non è la follia di un attimo, bensì una filosofia ben definita e soprattutto difficile e dolorosa.

 

http://metaleyes.iyezine.com/agonia-black-vomit-cosmosatanic-wisdom

 

 

Agonia Black Vomit is an Italian one-man black metal band and this is his second album.

 

Ostensibly raw, occult black metal; the brains behind Agonia Black Vomit has surprised by managing to produce and album that recognisably plays the classic blackened style, but offers a lot more depth and variety than you normally find in something of this nature.

 

Part of what makes this album a bit different from the norm and provides great texture across the tracks is the use of keyboards and melodies. Even when the keyboards/synths are at their grandest and most majestic, they still don’t overpower, but are used to add further layers and substantial emotive weight to the music. As for the guitar melodies, these act as defining features of the music in some ways. There are so many stand-out melodies on this album that almost every part of each song contains something that grabs your attention and holds it firmly until it passes.

 

Different speeds and methods of assault are employed, with the a harsh atmospheric approach being favoured for the most part. Keyboards, melodies, and lead guitars provide a rich musical tapestry for the listener to absorb and explore. As well as the music’s obvious attributes there’s also subtlety and nuance on display here too. As I say, this is an album of great depth, and the music is extremely rewarding and satisfying.

 

Although Cosmosatanic Wisdom undeniably has a feeling of the 90s in some ways, in others it sounds utterly timeless due to the sheer quality of the music this album contains. The songs are written and delivered in such engaging and compelling ways that the album really is something quite darkly special.

 

I have to say that Cosmosatanic Wisdom is hugely impressive and not at all what I thought I was going to encounter from Agonia Black Vomit. I was expecting scathing second wave black metal, and although this can certainly be viewed as this record’s base, what’s been accomplished with the style is unexpected and worthwhile. These songs are varied, show great depth and substance, are surprisingly infectious and memorable, and the whole album is just a huge achievement.

 

If you’re a fan of underground black metal, and are looking for something with emotive, textured content that can grab you and shock you out of your jaded existence, then look no further.

 

Essential listening.

 

https://wonderboxmetal.com/2017/08/06/agonia-black-vomit-cosmosatanic-wisdom-review/

 

 

Agonia  Black  Vomit  are  a  duo from  Italy  that  plays  a  very  atmospheric  and  satanic  form  of  black  metal  and  this  is  a  review  of  their  2017  album  "Cosmosatanic  Wisdom"  which  was  released  as  a  joint  effort  between  Symbol  Of  Domination  Productions  and  Murdher  Records.

 

  Evil  sounding  keyboards  start  off  the  album and  also  mixes  in  with  the  heavier  section  of  the  music  while  ritualistic  spoken  word  parts  are  also  used  briefly  before  adding  grim  black  metal  screams  onto  the  recording  and  the  guitar  riffing  also  brings  in  a  great  amount  of  melody  along   with  the  music  being  heavily  rooted  in  the  90's.

 

  When  the  music  speeds  up  a  great amount  of  blast  beats  can  be  heard  while  the  songs  also  bring  in  a  great  mixture  of  slow,  mid  paced  and  fast  parts  along  with  the  solos  and  leads  also  being  down  in  a  very  melodic  fashion  and  when  the  riffs  utilize  tremolo  picking  it  gives  the  music  more  of  a  raw  feeling  and  all  of  the  musical  instruments  have  a  very  powerful sound  to  them  and  the  last  track  is  very  long  and  epic  in  length.

 

  Agonia  Black  Vomit  plays  a  keyboard  style  of  satanic  black  metal  that  is  very  heavily  rooted  in  the  90's,  the  production  sounds  very  professional  while  the  lyrics  cover  Blasphemy,  Satanism  and  Anti  Christianity  themes.

 

  In  my  opinion Agonia  Black  Vomit  are  a  very  great  sounding  atmospheric  satanic  black  metal  band  and  if  you  are  a  fan  of  this  musical  genre,  you  should  check  out  this  recording.

 

http://occultblackmetalzine.blogspot.ru/2017/07/agonia-black-vomitcosmosatanic.html

 

Jako jeden z velkých problémů na dnešní blackmetalové scéně vnímám tendence přeceňování sebe sama, ať už v hudebním slova smyslu nebo co do hloubky svého sdělení. Ať už se kapely chvástají individualismem, esoterismem, okultismem, satanismem nebo čímkoliv podobným (jiným), dost často to bohužel bývá jen plané přání samotných hudebníků, bezobsažné plácání prázdných frází, sypání floskulí, opakování toho, co již řekli jiní, aniž by cokoliv z toho bylo podloženo tím, co je ke slyšení na výsledných nosičích. Myslím, že ani v našich končinách není problém nalézt hned několik podobných případů, které ve finále černému kovu dělají spíše ostudu.

 

Celou dobu tím vlastně směřuji ke sdělení, že pokud někdo svou desku nazve „Cosmosatanic Wisdom“, budu očekávat, že nepůjde o povrchní a prázdnou záležitost. Když jednoduše do titulu zvolíte slova jako „moudrost“, automaticky se chce předpokládat, že vaše hudba nebude hloupá. Dokáže si italská formace Agonia Black Vomit takový název obhájit? Uvidíme. Obal se po mém soudu tváří zajímavě a nebojí se na poměry stylu ne úplně tradiční barevné kombinace, tak snad se v podobně slušném světle prokáže i vlastní hudební náplň…

 

Odpověď není nutno hledat dlouho. Stačí jen několik málo jednotek poslechů, aby člověk přišel na to, že Agonia Black Vomit nehraje (pouze jeden člen kapely, Agonia – proto jednotné číslo) žánrovou extraligu. Úvodní „Departure from Degrade“ dá ještě svým pomalým tempem a klávesovými melodiemi nostalgicky vzpomenout na melodický black metal z druhé poloviny devadesátých let, což nakonec není nic, co by mi bylo nepříjemné či mě to obtěžovalo. Poté už se ale rozjede standardní blackmetalové hoblování, jehož vyznění je – skrz naskrz průměrné.

 

Skladby jako „Engines of Hate“, „The Acid Soil“ či „Alone“ prostě nejsou ničím jiným než zcela standardním cvičením na téma obyčejného black metalu. Tu a tam sice vykoukne nějaká nadějnější pasáž, ale oproti ní se klidně staví riffy, které po pár posleších začnou spíše obtěžovat a straně rychle se ohrají – příkladem obého může být třebas „Engines of Hate“. Asi nejsolidněji ze středu vyznívají „Parallel Descanting Visions“ a „The Peaceful Solitude“, ale ani ony nejsou nic zásadního a rozhodně bych je neřadil k nějakým pamětihodným příspěvkům do žánrové pokladnice. Jen mi připadají o chlup lepší než výše jmenovaná trojice… ale jen o chlup.

 

Zvláštní pozornost pak poutá poslední kompozice „Symphony of Suffering“, jejíž délka přesahuje úctyhodnou čtvrthodinu hrací doby. To samo o sobě budí jistá očekávání, možná i naděje, avšak trochu i obavy, neboť… když někdo valí průměr ve čtyřminutových písních, proč by měl v patnácti minutách najednou stvořit dech beroucí opus? Agonia Black Vomit snad může jen překvapit, ale… zázraky se nekonají. Nemetalové intro „Symphony of Suffering“ sice patří k tomu nejlepšímu, co lze na „Cosmosatanic Wisdom“ nalézt, ale poté se spustí blackmetalový standard, jehož úroveň se od předcházejících stop zpočátku nijak zásadně neodlišuje. Poté přijdou pokusy o oživení daného receptu, krátké ambientní intermezzo a dokonce industriálně-ambientní závěr, ale ani v jednom v případě se nejedná o nic natolik strhujícího, aby došlo k uhranutí, neřkuli aby to zvrátilo dojmy z celé nahrávky.

 

 

 

Vzato kolem a kolem se tedy na „Cosmosatanic Wisdom“ nenachází nic lepšího než slabší průměr. Samozřejmě jsem nebyl tak naivní, abych od druhého alba Agonia Black Vomit čekal zázraky nebo snad žánrový převrat, přesto určité zklamání cítím, jelikož jsem přece jenom doufal v trochu poutavější záležitost. Tu jsem nedostal, tudíž „Cosmosatanic Wisdom“ velmi brzy upadne v zapomnění. Přesně ten typ desky, u níž si už za týden nevybavíte jediný motiv a už za měsíc nevíte, že jste to vůbec slyšeli.

 

http://sicmaggot.cz/agonia-black-vomit-cosmosatanic-wisdom/