Reviews: SAT253
< Обратно к релизу / Back to page
I don’t need to speak a word of German to understand exactly what Trond means by Willkommen Im Unheil, the title of their debut full-length.
It’s not just a clever title, either. It’s also a damn good indication of what’s in store when you hit play on “Die Jäger Werden Fleißig Sein,” the track we’re premiering here today at Clandestine Sounds. The solo project of Abigorum guitarist/vocalist Tino “Fluch” Thiele, Trond’s style of black metal is raw, dark, and fucking evil.
Behold the glory of Trond – true black metal for those who still worship the infernal flame of the Scandinavian second wave.
https://www.clandestinesounds.com/track-premiere-trond-die-jager-werden-fleisig-sein/
Trond are a solo project from Germany that plays a very traditional form of black metal and this is a review of his 2019 album "Willkommen Im Unheil" which was released as a joint effort between Satanath Records and Black Metal Propaganda Deutschland.
Ritualistic soundscapes start off the album before going into a very fast and raw musical direction which also uses a great amount of tremolo picking and blast beats. When guitar solos and leads are utilized they are done in a very dark and melodic direction and the vocals are mostly high pitched black metal screams.
A decent amount of dark sounding melodies can also be heard in some of the guitar riffing while all of the musical instruments have a very powerful sound to them. Throughout the recording you can also hear a great mixture of slow, mid paced and fast parts as well as one track also adding in a small amount of semi melodic vocals.
The music also brings in a decent mixture of both old school and modern influences while clean guitars are also added onto the closing track which is also an instrumental.The production sounds very dark and raw while the lyrics are written in German and cover darkness, death and war themes.
In my opinion Trond is a very great sounding traditional black metal solo project and if you are a fan of this musical genre, you should check out this album.
https://occultblackmetalzine.blogspot.com/2019/07/trondwillkommen-im-unheilsatanath.html
Nå bør de som heter Trond sperre opp øynene, for her kommer det musikk for dem! Neida, Trond er faktisk et tysk band som består av en fyr som heter Tino «Fluch» Thiele. De spiller relativt typisk tysk black metal, og alt er på morsmålet. Jeg mistenker at det er brukt trommemaskin, som trekker ned litt. Ellers så er ikke musikken så verst, det er ganske standard black metal egentlig. Totalt sett er det en helt grei skive uten den store spenningen
https://www.screamhorrormag.com/
Fischen wir mal wieder in heimischen Gewässern und befassen uns mit einem frisch gegründeten Ein-Mann-Projekt aus Brandenburg, namentlich: Trond. Dieses Projekt vom Wulfgar und Metamorph Mastermind veröffentlichte vor ein paar Monaten sein Debüt-Album „Willkommen im Unheil“ und legt damit schonmal ein ordentliches Brett vor.
Schon allein das Artwork der Scheibe ist es wert, dass man mal reinhört, bereitet es einen doch gut auf das drohende Unheil der Scheibe vor. Selbiges Unheil entfaltet sich dann recht schnell, nach kurzem Ambient-Einklang geht es nämlich direkt los mit ordentlich geknüppel und dissonantem, leicht chaotischem und rohem Black Metal, der sich im Verlauf als deutlich Vielschichtiger entpuppt als anfangs gedacht. Die Produktion bleibt aber durchweg ruppig und kratzig, passt damit aber perfekt zur Atmosphäre der Scheibe und sorgt für einen dichten, verstörenden Soundteppich. Dissonante Riffs mit dicht gewebtem Sound treffen auf ruhigere aber ebenso verstörende und frostige Momente, immer wieder schleichen sich ein paar melodischere Part ein, die dann meist von einem düsteren Keyboard im Hintergrund verdichtet und begleitet werden, dazu gesellen sich ordentlich trümmernde Drums mit fetten Blast Beats und rumpelndem Gedresche. Dabei entsteht eine durchweg bedrohliche und frostige Atmosphäre, die durch die eingestreuten „melodischen“ Riffs etwas mehr Tiefe und Vielschichtigkeit dazu gewinnt und sich so auch auf emotionaler Ebene Zugang zum Hörer gewinnt. Es gibt also dreckigen, rumpelnden, aber hier und da einschmeichelnden Black Metal der alten Schule auf die Lauscher und das setzt sich auch bei den Vocals fort, die sich mit röchelndem Keifen, kratzendem Sound und gelegentlichem leicht chaotischer Mehrstimmigkeit tief unter die Haut säbeln. Somit füllt sich eine gute dreiviertel Stunde mit räudigem Old-School Black Metal mit ruppiger lo-fi Produktion und frostigem, bisweilen chaotischem Sound, der immer wieder kleine „Lichtblicke“ zu bieten hat.
Trond erfindet den Black Metal nicht neu, bei weitem nicht. Dennoch liefert das Ein-Mann-Projekt aus Brandenburg ein durchweg starkes Album ab, dass mit rohem Charme, dissonanten Riffs, verstörender Atmosphäre und einem Hauch Melodik zu überzeugen weiß. Songs wie „Kinder im Herzschlag der Erde“ oder „Nimmermüde Dunkelheit“ zeigen eindruckvoll wie Trond mit verschiedenen Geschwindigkeiten und Einflüssen ein druckvolles, hasserfülltes Album zaubern kann.
https://metalviewer.wordpress.com/2019/10/02/trond-willkommen-im-unheil/
The artwork looks a bit strange, but the music is anything but ridiculous! "Willkommen im Unheil" (Welcome to disaster) contains dynamic and raging German black metal. Although the sound spreads a rough underground attitude it is powerful and supports the evil atmosphere perfectly. After listening to the album several times now, it is really difficult to name favourite songs as the songwriting and energy is on the same high level from the beginning to the end! Insider tip!
https://satanath.bandcamp.com/album/sat253-trond-willkommen-im-unheil-2019
Још један деби - овог пута је у питању one-man black metal пројекaт из Немачке. О овом албуму немам шта посебно написати сем да је коректно одрађено, али тако слично десетинама сличних која су објављена у овој деценији.
https://ciklonizacija.blogspot.com/2019/10/superkombo19.html
Es ist zwar schon ein paar Tage her, dass das Debütalbum der One-Man-Show TROND veröffentlicht wurde, aber dennoch soll WILLKOMMEN IM UNHEIL seine Aufmerksamkeit hier bekommen.
Seit Anfang letzten Jahres agiert Tino “Fluch” Thiele als die Ein-Mann-Band TROND und hat gleich mit Satanath Records ein solides Label gefunden.
Zehn Songs in 42 Minuten, die uns rohen und kalten Black Metal wie zu Beginn der 2. Black Metal Welle aus Norwegen bieten. Up-Tempo Nummern denen man die Kälte und die Misanthropie deutlich anmerkt. Keine Experimente, keine überbordenden Keyboardsounds. Roher Underground Sound. Der sich aber dennoch recht sauber aus den Boxen schält.
Gesanglich bietet uns der Protagonist eher ein gequältes Krächzen, welches sich wunderbar in den rauen, nordisch kalten Sound einfügt. Es wird durchweg auf Deutsch gesungen, was das Verstehen der Texte natürlich um einiges einfacher gestaltet. Misanthropisch und heidnisch sind diese gehalten, was das Album dann auch wieder mit dem Black Metal der frühen 1990er Jahre gemein hat.
Und was gibt es zu den Songs an sich zu sagen? Wie schon erwähnt, richtet sich TROND an den Sound vergangener Tage. Doch das macht er gut, und wirkt dabei zu keiner Zeit als billige Kopie. Die Stimmung, welche die Songs aufbauen, wirken absolut authentisch. Die Riffs sind markant, das Drumming aber etwas seelenlos. Immer wieder schleichen sich atmosphärische und epische Passagen zwischen die Zeilen, und lockern somit die Songs geschickt auf.
Allein die Tatsache, dass sich die Songs kaum unterscheiden trübt ein wenig des Gesamteindruck. Zu sehr ähneln sich die meisten Stücke, gerade im Tempo. Trotzdem möchte ich drei Songs hervorheben, die bei mir doch mehr Aufmerksamkeit erregt haben. Das erste Stück IM HERZEN DES WINDES, KINDER IM HERZSCHLAG DER ERDE und NIMMERMÜDE DUNKELHEIT. Ich denke diese drei Songs sind würdige Vertreter eines mehr als ordentlichen Debüts.
Freunde des wahren, ursprünglichen Black Metals nordischer Herkunft, sei WILLKOMMEN IM UNHEIL sehr ans Herz gelegt. Auch wenn hier keine Innovationen zu erwarten sind, die Band sich nicht wirklich von anderen absetzt, machen die 42 Minuten dennoch richtig Spaß. Ach ja, einen Drummer sucht Tino “Fluch” Thiele aka TROND auch gerade.
https://www.hellfire-magazin.de/trond-willkommen-im-unheil/
Hiermee drukt Trond, het project van Tino 'Flutch' Tiele, een eigenzinnige stempel op het black metalgebeuren. 'Willkommen Im Unheil' is het debuut. Opvallend gegeven: de teksten zijn in het Duits en dat blijkt zelfs een enorme meewaarde te zijn.
Vanaf Im Herzen des Windes voel je aan dat Trond eigenlijk gewoon grasduint in heden en verleden van het black metalgenre. Op het eerste gehoor lijkt hij daar weinig aan toe te voegen, maar wie de plaat enkele luisterbeurten geeft, ontdekt toch een zeer subtiele, experimentele inbreng. Luister naar Die Jäger Werden Fleißig Sein of Zur Zeit Ohne Ende en voel de kriebels in je buik. De grote verdienste is dat Tiele dit allemaal in zijn eentje doet, zowel instrumentaal - een chaos van intensieve duisternis - als vocaal doet hij daardoor zelfs op een zomerse dag die duisternis neerdalen over de aarde.
De zwarte draad doorheen de songs zijn ritualistische soundscapes, die na een trage intro aan oorverdovende snelheid de trommelvliezen doen barsten, waarna de donkere melodie wordt overgoten met typische black metalscreams; screams die telkens opnieuw door merg en been gaan en een huivering doen lopen over je hele lijf. Die lijn trekt Trond verder door tot Die Großartigkeit Des Krieges, Mein Todloser Geist en Ausklang.
'Willkommen Im Unheil' is een overweldigende mix van langzame, middellange en zeer snelle stukken met een vocale aankleding die gaat van hoge screams tot melodieuze inbreng. Door dat alles in de eigen taal te brengen, is Trond uniek in het genre. Op de koop toe experimenteert Trond voortdurend met het genre, waardoor je van begin tot einde bij de les blijft. Voldoende zwartgeblakerde variatie dus om iedere black metalliefhebber te intrigeren. Ook wij lieten ons gewillig onderdompelen in de poelen van pure duisternis, die Trond ons tweeënveertig minuten lang voorschotelde.
https://damusic.be/cd/trond-willkommen-im-unheil-7150.html
Sonido de corte clásico black metalero del proyecto germano TROND, editado bajo los auspicios de Satanath Records y el conglomerado/distribuidora Black Metal Propaganda Deutschland, especializado en producir a bandas Alemanas de nuevo cuño en cuento a Black Metal se refiere.
Cuando digo sonido clásico me refiero a que lo que aquí encontramos es una sucesión de temas al más puro estilo noruego con cortantes y helados riffs de guitarra, cabalgadas de blast beats como mandan los cánones y alguna que otra bajada interesantísima del tempo que los lleva a los niveles de los primeros SATYRICON por poner un ejemplo que sea claro. Esto es básicamente lo que encontramos en Willkommen Im Unheil.
La banda se funda recientemente por un miembro de ABIGORUM, Tino "Fluch" Thiele (que si no me equivoco suele hacer guitarras y voces, y colabora también en Metamorph, Wulfgar, Feuermann, Phreneticum, Von.Troll, ex-Die Nebel der Endlosigkeitque), y desconozco si hay alguna otra colaboración que se me escape (hay coros y alguna que otra voz limpia en el disco). Me gustaría destacar especialmente el extrañísimo artwork obra de la artista rumana Luciana Nedelea (os dejo un link aquí porque creo que sus trabajos merecen mucho la pena).
Uno de los primeros detalles en los que me fijo cuando me enfrento a este tipo de proyectos es al sonido, y la verdad es que TROND han conseguido una muralla de granito nada desdeñable con poquísimos puntos flacos. No hay huecos, la guitarra tiene una afinación fabulosa, las voces perfectamente ejecutadas (en algunos aspectos me recuerda a los primerísimos Dimmu Borgir) y se nota que se trata de la obra de un músico ya con bastantes tablas. La base rítmica es compacta, pero no tengo claro del todo si se trata de batería programada; el caso es que si es digital está bien cuadrada (virtud metronómica) y no suena vacía aunque hay partes en el sexto tema donde la velocidad alcanza las cotas de unos Limbonic Art y otros tramos en el octavo en que ocurre justo lo contrario.... baja el resto de instrumentos y se queda sóla la percusión; en estos dos casos sí que se nota algo de artificialidad, pero no entorpece para nada el conjunto.
Un álbum que se disfruta por su honestidad. Un monolito alemán con auténticos himnos descarnados desde el mismo inicio de "Im Herzen Des Windes", con esas inflexiones vocales de libro y aceleros rítmicos al más puro estilo Emperor, muralla sonora mediante, riff de guitarra más melódico pero cortante detrás que juntos son la base de todo el género que estalló en los 90. "Die Jäger Werden Fleißig Sein" y "Zur Zeit Ohne Ende" ponen el pie en el acelerador; cortos pero intensos, destacando sobre todo en el segundo coros a dos y tres voces muy conseguidos.
Cuando más empiezo a disfrutar el disco es a partir del medio tiempo atmosférico de "Kinder Im Herzschlag Der Erde", con unas fantásticas voces al más puro estilo Pagan que ponen los vellos de punta, máxime con la entonación germana (todo el disco está cantado el alemán) que tiene algo de marcial. Fabulosa la melodía de la guitarra y en general la composición, que tiene algo de los primeros ANCIENT. "Nächte Schwärzer" es todavía mejor... una especie de sirena o alarma anti aérea abre melódicamente para luego cortar abruptamente hacia terrenos tipo MARDUK.
"An Wahrheit Immerhin Gedacht" es beligerante como jugar darle una colleja a un amigo con una muñequera de pinchos. Puro necro Black nihilista a velocidades de órdago, que si bien no pasará a los anales de la originalidad, tiene el suficiente empaque para ser un destacado ejercicio de género... las fieras "Nimmermüde Dunkelheit" y "Die Großartigkeit Des Krieges" o el épico final compuesto por "Mein Todloser Geist" o la instrumental agreste (a lo Immortal) "Ausklang" cierran un más que recomendable disco de Black a la Noruega.
https://lamuerteteniaunblog.blogspot.com/2020/01/trond-willkommen-im-unheil-satanath.html
I v Německu může nastat situace, že se nebozí obyvatelé probudí do severské bouře. TROND mají patent na její rozpoutání. Mrazivý zvuk, všudypřítomný chlad, co zaleze nejen za nehet, běsné tempo bicích (zde mám pochybnosti, že bubeník je elektronického typu, ta přesnost úderů je prostě „nelidská“), typický skřehotavý vokál – prostě a jednoduše black metal norského typu s kořeny v ranných devadesátých letech. Ani známka po vyleštěné produkci, TROND si to mastí ve všech ohledech postaru, včetně zvukové stránky, která je řádně ztrouchnivělá a porostlá lišejníkem, neustále bičovaná divokým a neúprosným severákem. TROND jsou, dnes již klasická, black metalová řezničina, hrubá, nečesaná a nenavoněná, s naježenými ostny, připravená se zakousnout do prdele všem, co v danou chvíli stojí poblíž a nestihli s divým křikem prchnout směrem k nejbližší enklávě civilizace.
Se stářím TROND, ačkoliv hrnou pěkně staromilský black metal, to není nijak horoucí. Vylíhli se roku 2018, což je vpravdě batolecí věk. Za TROND, ve své podstatě one-man projektem, stojí jistý Tino „Fluch“ Thiele - v metalovém undergroundu ne úplně neznámá persóna – jeho jméno se zjevuje rovněž v souvislosti s ABIGORUM, METAMORPH a WULFGAR. Relativní uživatelská nepřívětivost TROND vůči okolí dala vcelku zabrat i mně…neměl jsem tušení, co mám s tímhle albem vůbec dělat. Nahrávka mi přišla naprosto tuctová, fádní a neoplývající ničím, co by mě řádně chytlo a odmítlo pustit. Ten pocit jednolité hlukové koule, kterou jsem ztěžka rozmotával, už jsem absolvoval mnohokrát a stejně tak mnohokrát se z počátečním nechutenství a sklonu k zívání vyklubal zajímavý zážitek – zářným příkladem budiž EMPEROR před dvaceti lety s jejich „Anthems To The Welkin At Dusk“, kdy moje představa o adekvátním zvuku dostala poprvé přes gezicht. TROND nakonec mému vytrvalému obléhání neodolali a spustili padací most, aniž bych musel vyhrožovat vyhladověním, nebo snad otrávením studny.
„Willkommen Im Unheil“ mimo tu veškerou sevřenost a mrazivost předkládají kvalitativně vyrovnanou kolekci, která posluchači, který má již určitou průpravu a zkušenost s black metalovým podzemím, dokáže bez zvlášť velkého přetahování přivodit chvilky bezbožné slasti. Těm nepolíbeným může na druhou stranu připravit stavy přechodného nechutenství a trudomyslnosti. Někteří, kteří nevěří, že německý black metal zvítězí (obdobně, jako tomu bylo s jamajským bobem), tuto úvodní obtíž překonají a dostanou třebas i chuť na tatarák. Jednou z nemalých předností „Willkommen Im Unheil“, opomenu-li málem nutnost v ohledu sekec-mazec, je jeho vnitřní magie, silná atmosféra chladné temnoty a ono plíživé zlo, které z nahrávky během celého hracího času doslova ukapává na červotočem provrtanou podlahu.
Na „Willkommen Im Unheil“ nakonec není nic ultra avantgardního, neboří zavedené hranice, nezařadí se mezi stylotvorná alba ani se o něm a ani o TROND nebudou psát ty obvyklé žvásty typu „Nejlepší black metalová kapela od dob MAYHEM“ a další nesmysly. „Willkommen Im Unheil“ je dobře zvládnuté black metalové řemeslo, kterému je v podsvětí dobře jako v pokojíčku a nemá ambice se předvádět s cílem kumulovat čísla statistik. A pak je vše v rychtyku, nebo též „Alles Klar“ !!!
I do know Tino Thiele from his activities in Wulfgar and Metamorph especially, although this guy has / had some other (smaller) (solo) projects too. And not that long ago I was happily surprised (indeed, I got attacked by the emotion ‘happiness’ somehow, but it didn’t kill me), and positively amazed (also ‘positivism’ tried to break me, but I stood up, raised my fist, and survived once more), when I heard that he joined forces with Aleksey Korolyov in this latter’s superior project Abigorum. And apparently, German-born Tino, aka Fluch, started another solo-outfit in 2018 or so, called Trond.
With Willkommen Im Unheil, which is German for ‘peace and love to all of you’, eh, I mean, ‘be welcome in disaster’ or ‘welcome to mischief’, Trond offers us their first official effort. Tino ‘Fluch’ did almost everything himself: song writing, poetry (all in his mother tongue, so you better learn some German soon; though, as you can imagine, it is not about daisies, sunny beaches or the joy of happiness) and recording. It gets released, besides via the modern digital sources, on jewel-case compact disc (I think there are five-hundred copies available), including a three-folded six-page booklet. It comes with remarkable but somehow intriguing artwork, created by Romanian visual artist Luciana Nedelea (actually she’s from Transylvanian soil), who worked with majestic projects and bands like Abigorum, In Shadows And Dust, Cryostasium, Kalmankantaja or Enbilulugugal before. I think it is a bizarre cover painting, teasing my fantasy, with a remarkable color palette. Abigorum’s Aleksey took care of the layout, and it is this guy’s original label, Satanath Records, taking the release duties. This time, that release goes in partnership with Black Metal Propaganda Deutschland (both labels did work together before).
Willkommen Im Unheil is a ten-track recording, which opens quite ominous. But soon everything turns into a mighty soundscape of obscurity and wrath. Calamity and misfortune be welcome! Trond performs a truly overwhelming for of Black Metal, which has a very epic melodic approach and a dissonant execution. The tracks are very melodious, with a lot of twin soloing and tremolo picking as basement. That’s quite hypnotic from time to time, as if these melodies accompany the listener to spheres beyond our knowledge. Especially the slower and mid-tempo pieces exhale that dreamlike character. What’s more, those chapters even contain the epic pride from the old school.
Within the huge variation, all tracks do consist of faster excerpts too. It does not blast a lot, yet the energy is devastating and destructive. Even within these brutal parts, Trond maintain that great melodious epicism.
I adore the way the backing instrumentation is mixed. The bass and rhythm guitars are clearly audible, and seen the fine performance of these supportive elements, it is a surplus. And okay, the basics are built around guitar riffing, tremolo leads and twin solo aspects especially, but the rhythm section is a t least as important, and strengthens the final result. The vocals too are not too much mixed towards the foreground, yet used as an organic element that characterizes this vengeful adventure. Besides, the main vocals have a specific grim, guttural timbre, but some parts come with rather harmonious or evocative ones, as well as spoken voices.
Even though the fundaments are related to the old styled approach, the result somehow sounds timeless. Several riffs have a sound that comes close to the Post-scene, and the fine subtlety of this aspect makes the listener discovering new things by each listen. Especially the slower chapters have that dissonant guitar sound, while the faster excerpts come closer to the malignant noise of the earlier years.
Trond are not a project that renews the scene. They are not reinventing the scene, exploring progressive paths of modernity. Yet then again, it is not just another copying act either, purely plagiarizing the scene. There are comparisons for sure, but from such different angles that it would be a waste of time to sum them up. But in any case, with Willkommen Im Unheil, Trond offers a truly grandiose mixture of Old Style Epic Black Metal and uncompromising Post-injected Black Metal, with a lot of variation in tempo, an extremely scarifying attitude, and above all: persuasion and perseverance.
https://www.concreteweb.be/reviews/trond
Trond a true black metal band. The natives of Russia present us with a dry and destructive black without melodies or halftones within the genre. This is black straight to your head, penetrating your veins and ending all your being, seizing the little life you will have left after hearing this bestiality of disk. Willkommen Im Unheil is the name of the plaque of this same year in progress 2019 and it really is a trip to the abyss of the musical universe, truly dark pagan sad and stormy a true masterpiece. Sharp bass strings and excellent riffs guitars, as well as a battery that never slows down this frenetic journey to death itself. The voice is a separate class that describes with its tear the very death that persecutes you to do justice claiming your life. It really conveys the feeling that is the genre black and it can really be highly recommended, that if only for true followers of the genre, abstain who does not know well the monster called black metal.
https://thelegionoftchortzine.blogspot.com/
Tino “Fluch“ Thiele is the dark soul of the one man project Trond from Germany. After a short ritualistic intro the war begins and you immediately feel the spirit of true Norwegian Black Metal, especially from the second wave-era.
Raw sound, tremolo guitars, blast beat drumming and a voice crying out for a pagan war are the ingredients of this beautiful dark piece of devilish music. In the powerful sound wall there are hiding some dark melodies here and there, therefor the songs don’t get boring.
All in all a very traditional album with some new musical elements in it as the 10 tracks have a modern touch in terms of composition. But in the end it‘s simply traditional raw Black Metal written in 2019. Just perfect.
If you are a fan of the traditional raw sound, grap this record and let the war begin.
http://www.vm-underground.com/review/trond-willkommen-im-unheil/
Trond to kolejny, jednoosobowy, black metalowy atak, tym razem z niemieckiej Brandenburgii. Stojący za projektem Tino Thiele nie należy do nowicjuszy – jego muzyczne CV jest całkiem bogate i obejmuje ponad 20 lat aktywności. Willkommen im Unheil jest najnowszą odsłoną muzyka, który proponuje rozwścieczony, black metalowy kolaż ulepiony z różnych szkół i wpływów.
Pierwsze takty Im Herzen des Windes nie pozostawiają wątpliwości – będzie bardzo szybko i brutalnie. Trochę tremolowych melodii, kilka zwolnień, wyciszenia, wokalne wrzaski i duch drugiej fali ze Skandynawii. Im dalej, tym więcej riffów, które wszyscy znają i kochają – pachnących leśną Norwegią, opartych na pierwotnej prostocie, nacechowanych atmosferycznym graniem. Trond jednak nie pędzi bezrefleksyjnie do przodu. Istotą muzyki są środkowe partie, przeważnie osadzone na zwolnieniach, ozdobione jakimś wokalnym smaczkiem, złamanym riffem, nietypowym przejściem, bardziej czerpiące ze spuścizny rodaków niż kolegów z północy. Czasem struktura zostaje zaburzona i nieoczywista partia pojawi się na końcu lub na początku, jak w Kinder Im Herzschlag Der Erde, wyraźnie zainspirowanym nowszym obliczem Marduk, i chyba najbardziej pogmatwanym i najlepszym utworze na płycie. Równie interesująco sprawy się mają w Nächte Schwärzer, który jest nową, nieco religijną odsłoną ducha początków gatunku. Jednak kiedy do głosu dochodzą rozpędzone blasty, opętane tempo i niepozbawiona melodyki druga fala, napięcie nieco spada. Zaczyna razić powtarzalność motywów, brak wytyczonej myśli przewodniej, ale też zbytni nacisk na kalający ucho intensywny automat perkusyjny. Niespodzianką jest zamykający album, instrumentalny Ausklang, niepasujący charakterem do reszty, oparty na post-metalowym motywie, na wpół akustyczny marsz. Utwór bardzo ciekawy, być może uchylający furtkę na przestrzenie, jakie będą eksplorowane przez Niemca w przyszłości.
Trudno ustawić ten album w black metalowym szeregu – oklepane, niewybijające się w morza przeciętności fragmenty przeplatają się z prawdziwie oryginalnymi strukturami, jednak te pierwsze niestety przeważają, co każe patrzeć na Willkommen im Unheil jak niewyróżniający się kamyk w lawinie sobie podobnych. Niemniej jednak słucha się jej dobrze, bez poczucia straconego czasu i znużenia. To jednak trochę za mało, żeby zapamiętać ją na dłużej i wracać częściej niż kilka razy w roku.
https://kvlt.pl/recenzje/trond-willkommen-im-unheil-2019/
"Давно ли вы, братия, не вкушали германского блэка?" - спросил один чел, так, как будто спрашивал про какой-то марочный коньяк. Ну, для кого-то и блэк метал - как суровое винище. Хотя и говорят, что ist Krieg.
TROND - это проект одного неумеренного по части музла блэкера из земли Бранденбург Tino "Fluch" Thiele. Замечен участием в группах Abigorum, Metamorph, Wulfgar, Feuermann, Phreneticum, Von.Troll, Die Nebel der Endlosigkeit. А в своем проекте сделал все сам, благо опыт позволял. По фотографии в личном деле metal-archives.com, понятно, что он привержен труйным канонам звукопостроения. Это первый альбом TROND.
Олдовый атмосферный блэк разливает по пыльным трэкам емкостью 42 минуты в целом Tino, причем сразу видно, что много преуспел в создании соответствующего саунда. Который где-то пилит в чащи форестового блэка, или в петли депрессивного блэка или на шипы и жала репрессивного блэка. Сразу и не угадаешь, но слышно, что направление выбрано верное.
TROND начинается с мид-темповых трэков, которые служат разгонным базисом для восприятия этого темного послания. Однако далее понятно, что композер превосходно чувствует себя и в быстрых темпах, полностью открывая эмоциональные шлюзы, по которым буром стремятся мизантропия, нигилизм, депрессия.
К тому же чернейшему инструментальному исполнению прилагается соответствующий скриминг, нисколько не претендующий на мировое господство в целом, но в данный момент вполне владеющий вниманием слушателя. Не торопясь никуда, вокалист разверстывает свои длинные вопли на черном пьедестале. И уже слышно, что не так проcты они, как показались изначально, ибо их частотная диаграмма местами вздыбает от низкочастотных инклюзий, воздействующих на человеческую психику. А где нужно, вдруг всякая неспешность спадает с этого вокала, обнажая метровый оскал пилорамы, которая, как и полагается, пилит и режет. Только подставляй сырье.
Как вокалист Tino и не думает, чтобы петь в одном регистре, редко да метко он уходит в другую тональность, и так получается - особливо подчеркивая, что поет по-немецки. Как известно, этот язык словно создан для того, чтобы использовать его в блэк металле. TROND лишний раз подчеркивает это. Стоп! Не лишний.
Обязательно надо упомянуть об общем саунде альбома Willkommen Im Unheil — перевод «Добро пожаловать в катастрофу». Именно что он создан олдовым, выпуклым, с неминуемым непрозрачным туманным звуковым фоном, который тренирует ваш мозг для восприятия саундтрэка будущих бедствий, которые предсказывают блэк металлисты. (А навлекают их енно белые и пушистые «ученые»...) На этот драматический фон Tino громоздит гитарный металлолом, созданный по депрессивным лекалам. Из этого темного и ржавого металлолома уже выползают черви соляков — как тот собакоголовый на обложке.
Я думаю, все это привлекло немецкий лейбл Black Metal Propaganda Deutschland, в совместном производстве с которым и издан этот диск.
Шестистраничный буклет с текстами, пит-арт.
https://vk.com/wall216331265_4231
Tino Fluch Thiele's one man project is all-German. Willkommen Im Unheil is 10 songs with the last an instrumental. The style is black metal, the type almost expected from one man bands. Mostly fast, simple, raw and screaming vocals. The man doesn't add the extras that make many similar albums less metal. There are slow, atmospheric or so called melodic moments but the instruments remain metal. Variations are limited, as are the number of riffs but the man does sometimes sing cleanly in a second vocal track in parallel with the screaming. Titles like Im Herzen Des Windes (In The Heart Of The Wind) and Die Grossartigkeit Des Krieges (The Greatness Of Wars) are good hints at the war and dark theme of this debut. The album ends rather aptly with the aforementioned instrumental which is called Ausklang (Finale). Unsurprisingly it is the slowest of the 10 songs much like many an outro. Nimmermüde Dunkelheit would be a recommended listen.
http://metallian.com/trond.php
Trond is the newly born black metal project of Tino "Fluch" Thiele, whose name should be familiar from other dark gangs, like Abigorum, Wulfgar, Phreneticum and Metamorph, just to name you a few. Tino, the sole creator of the 10 pieces found on "Willkommen im Unheil", handles pretty well all the instruments plus his vocals are of those extremely harsh ones. The black metal he performs is mainly aggressive, but here and there you can bump into meditative, ambient-like patterns too. Who knows why, maybe due to the presence of the German language or the programmed drums, but I felt his compositions quite militarized and industrialized. I have to say, the 42 minutes of Tino's debut material rushed over me rather swiftly, almost with the speed of the northern wind. Moreover, his repertory has a strong monotonous character. For me, it felt like it was only one song there that was divided into 10 chapters. The CD itself has a nice pit-art and comes with a 6-page booklet including all the lyrics. It's a potentially good release, which I would recommend for fans of totally grim and frostbitten black metal!!!
http://castrum.com.ua/encomium/7albums3.htm
"Willkommen Im Unheil" é o mais recente registro dos germânicos do Trond, praticantes de um Black Metal viscetal, técnico e "sujo", cheio de riffs densos e vocais característicos, dando uma ótima impressão em uma linha Old School.
Sua produção é interessante, assim como a dinâmica que encontraram em mesclar elementos do passado com alguns tons mais atuais, o que certamente faz parte de um controle de qualidade de ambos os envolvidos.
Em suas 10 faixas encontramos momentos cadenciados e rápidos em questão de segundos, bem como técnica e melodias pesadas, arrastadas... Elementos ideais para a vertente.
Ouça sem medo, temos aqui o lado extremo em ebulição.
https://rockvibrationsofficial.blogspot.com/2020/08/trond-willkommen-im-unheil-review.html
Poslechový týdeník na neděli. Hledáme, pátráme, víříme hlubiny. Neboť to dobré se skrývá pod povrchem. Dnes si představíme kapelu Trond a její album Willkommen im Unheil.
Copak se to skrývá za tak podivným obalem? Je na něm snad nějaký druh kosmického ježka, který po vzoru svého mořského kolegy působí víc legračně, než aby v nás probudil neklid a možnost správně mířeného opovržení? Tvorba spadající pod jméno Trond je ve skutečnosti dost zuřivý black metal. Neodpustí si pár elektronických výstřelků a efektů, ale jinak je materiál debutového alba Willkommen im Unheil zarovnán v jedné linii. Je velmi rychlý a také velmi neosobní, což je myšleno celkově umělým vyzněním.
Black metal Trond je jako správný vyvrhel nenávistný a nepokrytě vzteklý, ale není to ta pravá špína z lesa, jeho vůně, ani páchnoucí odér prašivin. Bicí automat, občasná syntetika a sound komplet jsou proti. Je to sterilní jízda, kdy chlad nevzejde ze zuřivé sněhové vánice, ale ze studia. To odcizení se nepaktuje s industrialem, je čistě pocitové. Willkommen im Unheil není úplně blbá deska, ale není to ten druh black metalu, pro který bych dýchal, protože se mi zdá, že nedýchá ani on. Poslouchám, eviduji, třídím, nepřišel jsem na svět včera.
Rok stará záležitost je dalším zbloudilým CD od Satanath Records, které jsem si vybral. Tušil jsem něco zajímavého, snad i neobvyklého, ale dnešní Nedělní poslech nebude veden v duchu překvapení. Trond zní místy hodně dobře, ale jakákoliv změna přijde prakticky jen polehku zefektovaným motivem, abychom nebyli zcela zaliti do jedné formy.
Trond je one man projekt z Německa, který nelze zavrhnout, jen zatím nedodal úplně přesvědčivý materiál. Debutová deska je rychlopal beze změn. Až na závěrečný song Ausklang, tečku za tím vším marastem. Vybrnkáno, zpomaleno, zepičtěno, posunuto. Až na závěr. To až berte jako výtku. Co bych totiž dal za podobné skladby, které by protínaly surovost a nenechaly ji určovat jeden jediný směr... Rozhodně bych to přivítal.
https://www.echoes-zine.cz/ozveny/nedelni-poslech-136
Trond a true black metal band. The natives of Russia present us with a dry and destructive black without melodies or halftones within the genre. This is black straight to your head, penetrating your veins and ending all your being, seizing the little life you will have left after hearing this bestiality of disk. Willkommen Im Unheil is the name of the plaque of this same year in progress 2019 and it really is a trip to the abyss of the musical universe, truly dark pagan sad and stormy a true masterpiece. Sharp bass strings and excellent riffs guitars, as well as a battery that never slows down this frenetic journey to death itself. The voice is a separate class that describes with its tear the very death that persecutes you to do justice claiming your life. It really conveys the feeling that is the genre black and it can really be highly recommended, that if only for true followers of the genre, abstain who does not know well the monster called black metal.
https://thelegionoftchortzine.blogspot.com/2021/02/trond-germany.html
I guess it is just me but when I see this band name I expect a lonely Norwegian dude naming his project after his first name because he couldn’t think of a cool band name. Not a German one man black metal project. But the latter it is. And in hindsight I am glad that it is just that and not some random guy with a guitar in his dark bedroom, although that doesn’t necessary mean that it would be bad. There is a tormented feeling about the black metal that TROND play. Almost claustrophobic. And it suits the music. This is basic and simple black metal but it is played with conviction to make me feel uneasy listening to it. This one will spin again.